Samozřejmě existuje mnoho variant, jak mohla spousta soch své hlavy ztratit v průběhu let, ale některé římské sochy o ně byly připraveny záměrně.
Běžně se při vystavení exponátů v muzeu cení snaha ukázat kompletní dílo v celé své kráse. Tradičně nelze moc narazit na obraz, kterému by třeba chyběla polovina plátna, či na gobelín s jednou rozpletenou částí. Jakmile však koukneme na římské sochy, je tento trend pokořen. Půjdete-li se podívat do muzea s klasickým uměním, uvidíte exponáty s rozbitými nosy, uštípnutými prsty či rovnou bez hlav. Proč tomu tak ale je? Na hledání odpovědi se zaměřila Rachel Kousser, profesorka klasických dějin umění na Brooklyn College a City University of New York.
„Když se dívám na sochu, snažím se pochopit celý její kontext a vnímat jednotlivé části. Přemýšlím o vzorcích, které vídám na jiných sochách. A ačkoli není často možné s jistotou vědět, jak socha o hlavu přišla, různá vodítka přivedla archeology k několika možným příčinám,” prohlásila.
Stínání hlav ve starověku
Avšak zlomení hlav není vždy jen náhodné. Někdy Římané sochy úmyslně rozbíjeli při procesu zvaném „damnatio memoriae”. Během něj mohl senát hlasovat pro odsouzení památky obzvláště neoblíbeného císaře, jakmile zemřel. Kdyby hlasování neprošlo, senát smaže císařovo jméno ze záznamů, zabaví majetek dotyčného a znehodnotí jeho portréty a sochy. Jedním z příkladů je např. Nero, nechvalně známý císař, jehož portréty byly poškozeny nebo i kompletně předělány.
Někdy dokonce sochaři záměrně navrhovali římské sochy s odnímatelnými hlavami. Jak říká Kenneth Lapatina, kurátor starožitností v Muzeu J. Paula Gettyho v LA, tento design umožňoval použití rozličných materiálů pro tělo a obličej. A tak mohli na stejné soše pracovat různí sochaři, nebo se mohla dokonce hlava úplně vyměnit. Tento typ soch lze snadno rozeznat, jelikož mají na těle otvor, kam mohl sochař vložit krk, a hlava má hladce vyřezaný okraj tam, kde krk končí.
Dekapitace v moderní době
V některých, i když poměrně vzácných případech byly hlavy odstraněny záměrně v moderní době. Římské sochy jsou na trhu se starožitnostmi velmi ceněné a prohnaní obchodníci s uměním přišli na to, že prodejem dvou oddělených artefaktů, tedy hlavy a těla, vydělají více – proto hlavy usekli.
Jedním z příkladů je „Socha zahalené ženy” v Getty. Když muzeum v roce 1972 získalo tuto 2,1 metru vysokou sochu, jednalo se pouze o tělo. Ale podle archivních fotek se zjistilo, že vyřezávaná žena mívala hlavu přinejmenším do 30. let. Když si hlavní kurátor muzea všiml u jednoho obchodníka se starožitnostmi, že prodává hlavu podezřele se podobající té z rozbité sochy v jeho sbírce, bylo jasné, že hlavu někdo kdysi cíleně oddělil.
Lapatin k tomu řekl: „Neznáme všechny okolnosti a podrobnosti, ale ten, kdo hlavu nejspíše oddělil, si myslel, že pravděpodobně prodá lépe někde sochu bez hlavy a jinde hlavu samotnou.” I když bylo poměrně složité dát zase tělo s hlavou dohromady, nakonec se to přece jen povedlo, a tak je socha dnes již zase kompletní.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: dekapitace, Řím, římané, římské sochy, sochařství, sochy, umění, záhada, ztracené vědomosti
Sdílet na Facebooku
