Polovecké kamenné ženy

Tyto tajemné starobylé kamenné sochy, nebo „kamenné ženy“, jak jsou často nazývány místními obyvateli, jsou pro okolní svět prakticky neznámé.

Polovci, vlastním jménem Kipčaki, na Západě pojmenovaní jako Kumáni, byli později známí jako Tataři. Tito ranní Turci dobyli území Azovských stepí poměrně brzy, v 11. století. Bohaté pastviny a hojnost vody v nových rostoucích zemích pod jejich kontrolou zajistily přechod skupin z kočovného na sezónní chov skotu.

Kromě příznivých podmínek prostředí hrála rozhodující roli hustota starých kurganských hřbitovů umístěných v rozvodí řek. Kumáni používali tyto dříve postavené mohyly – kurgany – jako pohřebiště nebo kultovní místa, a často umisťovali antropomorfní sochy na jejich vrcholky. Během svých pohřebních obřadů tak používali již dřívější posvátná místa. Polovecké sochy, původně od raných Turků, se nacházejí ve velkém počtu v celé evropské části Ruska, na rozsáhlém území asijských stepí, na jižní Sibiři, na východní Ukrajině, na podhůří Uralu, na střední Asii, a vMongolsku. Tento zvyk vznikl mezi Kumány ve východní Evropě. Sochyz pískovce jsou velké od 1 do 4 metrů.

Obvykle jsou sochy válečné

Mnoho poloveckých soch představuje mužské válečníky s helmami, brněním a zbraněmi, jako jsou meče, luky, chvění. Klobouky a kabely jsou vidět na ženských sochách. Umění vytvářet sochy bylo známé v mnoha kulturních okruzích ještě předtím, než se objevilo mezi turkickými obyvateli. Tradice vytváření monumentálních kamenných soch vznikla v kulturách střední Asie v době bronzové, kolem čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem.

Jisté je, že vztyčování kamenných stél – menhirů – trvalo v období megalitické kultury v západní Evropě o mnoho dříve. Účel je do dnešní chvíle neznámý. V řadě míst měly i zde stély antropomorfní rysy – např. na francouzské Korsice. A v Čechách na Strakonicku stála na vrchu Skalice u Smiradic kamenná stéla s názvem Alžběta, která měla tvar těhotné ženy. A když opustíme Evropu, antropomorfní kamenné sochy jsou i jinde ve světě. Ty nejznámější – sochy moai na Velikonočním ostrově – jsou ze všech největší.

Také původ a kulturní význam poloveckých kamenných soch jsou interpretovány odlišně, a přesto mnoho otázek, které se na jejich výstavbě podílejí, zůstává nejasných. Sochy byly spojeny nejen s náboženským přesvědčením, ale také s jejich možným politickým významem. Umění vztyčovat „kamenné ženy“ náhle zmizelo s pádem Polovců, a rychlým šířením islámu, které zakazovalo zobrazování živých bytostí.

Archeologické výzkumy

V roce 2008 provedl tým archeologů a restaurátorů z Polska a České republiky opravy poloveckých antropomorfních, pozdně středověkých soch, ze sbírky Lesního muzea Veliklanadol na východní Ukrajině. Jejich cílem bylo zabránit degradaci soch způsobené podnebím a lidskou činností, a obnovit estetiku soch. Polská archeoložka Aneta Golebovskaja-Tobias, členka tohoto týmu ze Západočeské univerzity v Plzni, obnovila kulturní hodnotu monumentálních soch, které jsou ve zbytku Evropy takřka neznámé.

Rozhodla se nasměrovat své úsilí na výzkum a obnovu stél, které tak majestátně reprezentují kulturní dědictví turkických obyvatel stepní zóny východní Evropy. „Schopnost instalovat antropomorfní sochy vyžadovala schopnost zpracovávat různé druhy kamene a dřeva, a vyznačovala se uměleckou hodnotou, stejně jako nadčasovou estetikou kánonu,“ píší vědci v knize „Monumentální polovecké sochy ve východní Evropě. Archeologie, ochrana a ochrana.“ Možná, že nyní zapomenuté a opuštěné polovecké sochy budou lépe zachovány pro budoucí generace. Byla by škoda, kdyby se tyto historické artefakty znovu ztratily. Na jejich fotografie se můžete podívat ZDE.

autor: – skm –
foto: Pixabay