Černou smrt rozpoutala neznámá sopečná erupceZáhady života

Černá smrt je jednou z nejtemnějších kapitol lidských dějin. Možná ji rozpoutala neznámá sopečná erupce? Co za ní stálo?

Pandemie v podobě černé smrti, která ve 14. století vyhladila až 60 % populace Evropy, možná neměla svůj počátek jen v přístavech Černého moře či v přemnožených blechách. Nový výzkum naznačuje, že spouštěčem děsivé nákazy mohla být sopečná erupce v roce 1345. Jediná přírodní událost tak mohla strhnout řetězec změn, které nakonec otevřely Evropě brány morové apokalypsy.

Když se řekne černá smrt, většina historiků i laiků si vybaví především obchodní cesty, lodě s obilím a blechy plné bakterií Yersinia pestis. Jenže proč se mor objevil v Itálii právě v roce 1347? A proč udeřil tak ničivě? Na to se pokusila odpovědět dvojice vědců – historik Martin Bauch a klimatolog Ulf Büntgen – kteří spojili střípky z kronik, klimatických dat i geologických nálezů do překvapivě soudržného obrazu.

Podle jejich studie mohlo dojít kolem roku 1345 k výbuchu dosud neznámé tropické sopky. O přímém viníkovi nevíme téměř nic, ale stopa se objevila tam, kde historie často zanechává své nejtrvalejší otisky – v ledových jádrech na pólech. Zde vědci nalezli zvýšené koncentrace síry, což odpovídá masivnímu výbuchu, který vyvrhl aerosoly až do stratosféry.

Nebe potemnělo. A začal hlad

Sulfátové částice ve vzduchu odrážejí sluneční světlo, a způsobují tak prudké ochlazení klimatu. A přesně to se ve 40. letech 14. století podle všeho stalo. Historické záznamy z Evropy i Asie popisují neobvykle temné zatmění Měsíce, zakalenou oblohu, častou oblačnost a roky plné chladna.

Letokruhy stromů následně potvrdily, že období v letech 1345–1347 bylo nezvykle chladné a vlhké. Podzimní lijáky rozmáčely polnosti a způsobovaly záplavy, zatímco léta byla příliš krátká a studená na to, aby dozrály klíčové plodiny. Sklizně se hroutily jedna za druhou – a katastrofa už klopýtala za dveřmi.

Italská města jako Janov či Benátky se ocitla před hrozbou hladomoru. A tak obchodníci obrátili své zraky směrem k černomořským přístavům, odkud začali v masivním množství dovážet obilí. Nikdo tehdy netušil, že společně s ním se do evropských lodí nenápadně vplížil smrtící pasažér.

Lodě s obilím přivezly víc než potravu

Podle vědců nebylo obilí jediným nákladem, který se do Itálie vrátil. Mezi zrny se ukrývali i drobní paraziti – blechy. A s nimi i bakterie, která spustila jednu z nejhrozivějších epidemií v dějinách.

Po příjezdu lodí do Benátek se první případy moru u lidí objevily během pouhých týdnů. Následoval dobře známý scénář. Nejprve se nakazili hlodavci, kteří rychle umírali; blechy, zbavené svých hostitelů, se pak přesunuly na lidi. A mor se začal šířit rychlostí, jakou tehdejší svět nezažil.

Černá smrt si mezi lety 1347 a 1351 vyžádala miliony životů. Některá města přišla o polovinu obyvatel, jiná téměř zcela zanikla. A vše možná začalo u jediné sopečné erupce, která spustila klimatický dominový efekt.

Nepravděpodobná shoda okolností s katastrofálními následky

Příběh černé smrti tak získává nový rozměr. Pandemie nebyla jen důsledkem obchodních cest nebo špatné hygieny. Autoři studie zdůrazňují, že šlo o souběh krátkodobých i dlouhodobých faktorů:

výbuch sopky
klimatické ochlazení
kolaps úrody
nutnost dovozu obilí
přivezení moru
rozšíření díky již existující populaci hlodavců a blech

Stačila jediná erupce, aby se rozjel katastrofální řetězec, který přetvořil evropské dějiny.

Ačkoli od středověké tragédie uplynulo téměř sedm století, vědci varují, že podobné mechanismy mohou působit i v moderním světě. Globalizace, změna klimatu a rychlý pohyb zboží i lidí zvyšují pravděpodobnost, že zoonotické nákazy, tedy ty přenášené mezi zvířaty a lidmi, budou mít větší šanci přerůst v pandemie. Studium minulosti tak neslouží jen k odhalování dávných tajemství. Je také důležitým varováním, že i zdánlivě vzdálené přírodní události mohou mít hluboký dopad na lidskou civilizaci. Stačí jeden výbuch na opačné straně světa – a historie se začne psát úplně jinak.

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay