Pekelné kočáry

Strašidelné kočáry a povozy jsou častým tématem zejména anglických a českých legend a pověstí. Jejich předchůdcem byla zřejmě ,,divoká honba“, známá jak v Anglii, tak i u nás již od pradávna.

Anglický lidový motiv ,,pekelný vůz“ plní v noci podobnou funkci jako divoký hon. Burácí noční krajinou a sbírá duše zatracených. Většina zpráv o tzv. ,,přízračných vozech“ za posledních dvě stě let má svůj původ právě v příbězích o divokém honu.

Předchůdcem pro přízračné kočáry je strašidelný pekelný povoz, o kterém si lidé vyprávěli v 16. století na anglickém venkově. Tento povoz kodrcal po okolí a sbíral duše mrtvých. Z této představy vyrůstal strach, že přízraky s sebou občas berou i živé lidi nebo alespoň předznamenávají blízkou smrt. Opratě pekelných vozů často drží bezhlavý kočí a zapřaženi jsou do nich koně, kteří jsou též bez hlavy. Od jejich podkov a od vozkova biče šlehají navíc pekelné plameny.

Anglické kočáry

V 19. století se v anglickém hrabství Norfolk vyprávělo mnoho strašidelných příběhů o přízračných kočárech. Například nedaleko sídla Breccles Hall se jednoho večera shromáždila skupina pytláků, kterou vedl jistý George Mac. Po domluvě se rozešli, aby se každý zvlášť vydali na noční lov. Dohodli se, že se znovu setkají na stejném místě, než zajde měsíc. Tak se také stalo, ale jediný, na koho ostatní již netrpělivě čekali, byl samotný vůdce skupiny. Najednou před dům přijel s velkým hřmotem kočár s rozsvícenými světly. Když zastavil, slyšeli všichni přítomní otevírání jeho dvířek a spuštění schůdků. Náhle se dveře opět zabouchly a tajemný kočár zmizel ve tmě. Vyděšení pytláci se dali na útěk. Ráno pak našli před vchodem do Breccles Hallu mrtvého vůdce Maca, a to bez jakékoli známky násilí na jeho těle. Tuto strašidelnou legendu zapsal duchovní a autor duchařských povídek dr. Augustus Jessopp podle vyprávění svého farníka.

Přízračný kočár lze spatřit také v anglickém hrabství Devon. Tam z něj vyhlíží bledá dáma, mířící k hradu Okehampton, kde se rozplyne v hradní bráně. Kočár opět řídí bezhlavý vozka a následuje ho kostra psa.

Jiný fantomový kočár údajně vyvážel otce Anny Boleynové – sira Thomase Boleyna, vždy jedinou noc v roce na okružní jízdu přes dvanáct norfolkských mostů, na níž ho pronásledovali ječící démoni. Když někdo na sira Thomase promluvil, vzal jej s sebou.

Děsivé povozy v Čechách

Podobné pověsti najdeme i u nás. Například okolo Pustých Zámků se prý v pravé poledne na lesních cestách zjevovala dvakrát do roka Černá paní v černém kočáře taženém vraníky. Smutná paní s bledým obličejem a modrýma očima. Její kočár zastavil, paní smutně zpívala a poté zjevení zmizelo. Kdo uslyšel její zpět, do roka zemřel. Lidé se těmto místům vyhýbali zejména v době, kdy kvetou břízy a probouzejí se modříny.

Nad osadou Hradištko u Žiželic se rozkládá hluboký les, zvaný od nepaměti Sokol. V něm kdysi stával zemanský hrádek, který zmizel z povrchu zemského už během bouřlivých dob středověku. Jeho posledními majiteli údajně byly, stejně jako v případě zatopené tvrze ,,Na zámečku“, tři kruté a lakomé sestry. Ty nemilosrdně ždímaly své poddané do posledního groše. Vesničané se jim za to odvděčili po svém. Z čisté křesťanské lásky je prokleli až za hrob. A tak panovačné ženy nenašly po smrti klid, a jako hrůzné přízraky se po setmění musely zjevovat na louce U splávku.

Jak se v kraji vypráví, bývala na ně zvlášť děsivá podívaná za bezměsíčných nocí, kdy s úderem půlnoci vyrazil z Cidliny ohnivý kočár tažený dvěma bělouši, v němž seděly sestry s vytřeštěnýma očima a celé spřežení bezhlavě kroužilo kolem rozlehlé louky, dokud neodbila jedna hodina. Pak zjevení zmizelo v říčních vlnách.

Původ všech těchto pověstí jistě leží v dávné minulosti, avšak nelze nad nimi jen tak mávnout rukou. Existují totiž i svědectví, kdy byly spatřeny tyto děsivé kočáry, z poměrně nedávné doby.

autor: Petr Matura
foto: pixabay.com (2078645,Conquero,kalmarfoto)