Každá kultura a náboženství si prostě musí vytvořit vlastní představu o posmrtném životě. Zajímavé je především peklo, které se může a nemusí lišit.
Nilfheim
Norské a germánské kultury popisují peklo úplně jinak, než jsme si ho zvykli představovat. Nedílný prvek – oheň – je zde nahrazen ledem. Nilfheim je místo, kde vládne démon Hel. Jeho doupě se nachází poblíž Pobřeží mrtvých. Mýty říkají, že právě zde žije Nidhogg, což je obrovský had, který se živí mrtvolami. Podle nejstrašnějšího mýtu severské mytologie se Nilfheim a ohnivý svět spojily, a tak se zrodilo nejhlubší peklo. Žijí zde všichni zlí a toto království slouží i jako jakási kotva Yggdrasilu – Světovému stromu – je oporou Vesmíru. Hel byl vyhnán z Asgardu a založil toto Království mrtvých.
Tuonela
To je peklo předkřesťanského Finska. Mrtví podle mýtu dorazili na břehy řeky Tuoni, a poté je do Tuonely převezl strážce smrti Tutti. Tuonela je jakýmsi pokračováním života, ale jen velmi temným. Mrtví si s sebou museli vzít světské věci a přežít v novém prostředí. Zajímavostí je, že sem mohli přijít živí lidé, kteří snili o setkání s mrtvými. Cesta byla velmi nebezpečná a často se cestovatel nevracel domů. Samotná řeka Tuoni byla zamořena jedovatými hady a nebylo snadné ji překonat. Jediným trestem ve světě mrtvých byl věčný život.
Příbytek lží (Zoroastrismus)
Podle náboženství staré Persie, zoroastrismu, jde duše bezprostředně po smrti na most zvaný Šinavatra, který odděluje dva světy – mrtvých a živých. Mýtus říká, že most je ostřejší než čepel a tenčí než nůž a hlídají ho dva čtyřocí psi. Duše je hodnocena na základě jednání člověka v životě. V souladu s tím most zavede ty, kteří se dopustili špatných skutků, do podsvětí. Jiné mýty hovoří o existenci démona Visareshe, který pochází z hlubin podsvětí a bere s sebou zlou duši do Příbytku lží, což je peklo. Toto je velmi špinavé místo, kde se lidé sami proměňují ve špínu. V Domě lží jsou stovky démonů, z nichž každý je ztělesněním nějakého hříchu. Tak třeba Apaosha je démon sucha a žízně, Zairika připravuje jedy.
Duat (Egypt)
Posmrtným životem starých Egypťanů je království Duat. Osiris vládne tomuto světu, je bohem mrtvých. Existuje „Kniha dvou cest”, která popisuje krajinu Duat, je podobná Zemi, ale jsou zde tajemné prvky. Například ohnivé jezero nebo železné stěny. Není snadné se dostat k Duatu; cestu blokují strašlivé bytosti – napůl zvířata, napůl lidé. Mají tomu odpovídající jména – Piják krve, který přišel z „jatek” nebo „Ten, kdo jí exkrementy ze zadních končetin”. Po průchodu branou bude zesnulý zvážen, ale ne celý, pouze srdce může být podrobeno této proceduře. Pokud je orgán těžší než pírko, bude sežrán démonem jménem Ammut.
Peklo
Podle židovských mýtů stoupenci boha Molocha spalovali děti jako oběti poblíž Jeruzaléma. Místo zvané „Gehenna” bylo údolí poblíž města. Toto slovo bylo později použito jako hebrejské slovo pro peklo. Tento bod je nejblíže křesťanskému chápání pekla. Oheň na tomto místě hoří neustále, je zde velmi hluboký, a neustále zde prší. A teplo plamene je 60krát silnější než jiný oheň na planetě. Po zemi proudí řeky roztaveného kovu a ve vzduchu visí zápach sirného plynu.
Tartarus
Řekové a Římané popisovali peklo jako hlubokou a temnou kobku, plnou mučení a utrpení. Většina lidí věří, že Hádes byl peklem, ale je to pouze místo pro mrtvé a samotné peklo je Tartarus. Tartarus je mnohem hlubší a chodí tam jen hříšníci. Po setkání s Rhadamanthusem, který soudil mrtvé a předepisoval tresty, lidé odešli do Tartaru. Toto místo bylo obehnáno třemi hradbami a ohnivou řekou Phlegethon. Démon Tisiphon bděl nad dušemi, hlídal peklo a také monstrum s devíti hlavami. V nejnižší části Tartaru byli Titáni – nepřátelé bohů, kteří si po porážce odpykávali svůj trest.
Tartarus byl také Řeky popisován jako místo pro ty, kteří ohrožovali bohy. Později se toto místo stalo peklem pro hříšníky. Například Tantalos se usadil v Tartaru poté, co zabil svého vlastního syna, připravil z něj pokrm, a pak jím nakrmil bohy. V souladu se svým činem byl Tantalos potrestán utrpením a žízní. Stál po kolena ve vodě, a když se chtěl napít, vše hned vyschlo. Nad Tantalem se objevily ovocné stromy, ale jakmile se k nim vyšplhal, větve se zvedly ještě výš.
Dantovo peklo
Renesanční spisovatelé rádi psali o křesťanském pekle. Dante Alighieri (1265–1321) vytvořil to peklo, které všichni známe – a také cestu přes všechny fáze: nebe, očistec a peklo. A právě místo, kde žili hříšníci, bylo obklopeno řekou Acheron. Limbo je první kruh pekla, žijí zde nepokřtěné duše, které se ničím neprovinily a nejsou za nic trestány. Druhý kruh je počátkem smrtelných hříchů. Zde jsou všichni chlípní potrestáni tím, že je hurikán zkroutí a bičuje o skály. Žrouti žijí ve třetím kruhu. Hnijí v dešti a krupobití. Lakomci a marnotratníci snášejí své tresty ve čtvrtém kruhu – táhnou těžké věci a neustále mezi sebou bojují. Pátý kruh je pro ty, kteří neustále žili v hněvu. Hříšníci mezi sebou bojují v řece Styx, štěstí je jim nyní nedostupné. Kacíři šestého kruhu pekla leží v hořících hrobech. Sedmý kruh je pro ty, kteří se dopustili násilí na druhých, sobě (sebevražda) a pro rouhače.
Takže peklo je jakési rozdělení do úrovní. Osmý kruh obsahuje tresty pro podvodníky, a je rozdělen do 10 podúrovní, z nichž v každé jsou různá mučení pro hříšníky. Poslední kruh jsou podvodníci v ledu. V samém středu Dantova pekla je Satan, který žvýká těla Cassia, Bruta a Jidáše.
Naraka
Pro některé větve hinduismu, sikhismu, džinismu a buddhismu existovalo peklo Naraka nebo Niraya. Toto je místo, kde je duše dočasně, hříšníci platí za svou karmu, a pak se jednoduše znovuzrodí. Přesný počet úrovní pekla není specifikován, pohybuje se od čtyř do více než 1 000 v různých popisech tohoto místa. Například úroveň Maharaurava je pro ty, kteří profitují na úkor ostatních. Zde maso hříšníků požírají démoničtí hadi Ruru. Ale v Kumbhipace si hříšníci, kteří jedli zvířata a ptáky, odpykávají své tresty. Viníci se vaří v oleji přesně stejný počet minut, kolik bylo chlupů na těle zvířat, která byla zabita a snědena.
Diyu
Číňané si peklo představovali v podstatě stejně jako hinduisté. I zde existuje několik úrovní, jejichž počet se pohybuje od 4 do 18. Každá z nich má svého soudce, který hříšníkovi vybírá vhodný trest a jejich jednání studuje po celý život. Nejstrašnější úroveň pekla je Avici, kde žijí nejtěžší hříšníci. Duše takových lidí se znovu nenarodí, ale zůstávají navždy trpět.
Xibalba
Mayové si představovali peklo jménem Xibalba. Zdálo se dokonce, že toto místo existuje na Zemi, je součástí jeskynního systému poblíž Belize. Jak říkají mayské mýty, návštěvníci Xibalby byli vystaveni velkému mučení. Mayové věřili, že démoni Akhalpukh a Akhalgana způsobují vytékání hnisu z orgánů hříšníků. A Chamiabak a Chamiakholom se postarali o to, aby se orgány rozložily. Akhalmez a Akhaltokob přiváděli hříšníky k šílenství a způsobili smrtelné katastrofy v domovech lidí. Byli tam i démoni Hik a Pathan, kteří přinášeli cestovatelům smrt čůráním, zvracením krve. A někdy bohové hříšníky stiskli tak silně, že jim do hrdla tekla krev. Před vstupem do jednoho ze šesti domů smrti Shabalba prošli návštěvníci přísnou prohlídkou.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: démon, hříchy, kultury, mučení, národy, peklo, podsvětí, posmrtný život, smrt, utrpení, život
Sdílet na Facebooku
