Jedna z bizarních daní byla i daň z oken v Anglii. Jaký byl skrytý trik této daně? Proč ve Spojeném království stále neexistuje číslování bytů v domech?
Devítiletá válka (1688–1697), která vyčerpala všechny zásoby stříbra ve státní pokladně, postavila před panovníka Viléma III. Oranžského (William III., 1650-1702) vážný úkol vymačkat z kapes občanů prostředky pro doplnění zásob stříbrných a zlatých mincí. Měnová reforma v roce 1696, nazvaná „Velká recoinizace z roku 1696“ (Great Recoinage of 1696) bohužel nepřinesla pro státní pokladnu žádné hmatatelné výsledky, kromě katastrofálního znehodnocení guinejí (zlaté mince o váze 8,4 g) z 30 šilinků na 21 (tj. guinea poklesla o 30 %), jinými slovy, kdo měl peníze, tvrdošíjně se s nimi nechtěl rozloučit, a válka vzala z pokladny to poslední, co tam zbylo.
A pak, aby doplnili rozpočet, si najednou královští finančníci vzpomněli na jeden prastarý nápad – zavést daň z oken v obydlích! Parlamentní diskuse se příliš neprotahovaly, a brzy byl téměř jednomyslně přijat zákon, který uvalil zvláštní daň na všechna obydlí, kde jsou okna. Obytné budovy do 10 oken podléhaly povinné dani 2 šilinků, ale tam, kde byl celkový počet oken 10 a více, byla vybírána daň se zvláštní vysokou sazbou, která se zvyšovala o 4 šilinky za každých dalších 10 oken.
Kolik máš oken, tolikrát platíš daň
Zdálo by se, že chudí na venkově a lidé, kteří nebyli bohatí, měli malá obydlí, kde počet oken byl zřetelně menší než deset, na tom byli vcelku dobře. Ale úžasný trik byl v tom, že městské budovy, jak tehdy, tak i nyní, byly považovány za jeden souvislý „bytový dům“, a proto celkový počet oken v budově byl více než deset najednou, a obyvatelé města propadli daňové povinnosti. Přitom čím delší byl řetězec budov, tím více musel každý její majitel platit. Měl-li například průměrný selský dům průměrně 4 okna, pak dvojdomy platily 2 šilinky „nájemné“ a 4 šilinky napůl „za okna“ – tzn. ve výši 4 šilinky každý (asi 28 liber při dnešních cenách!).
Vše se však dramaticky změnilo, pokud dům stál v nepříliš dlouhé městské ulici s řekněme 30 domy, v tomto případě se počet oken „v budově“ okamžitě rovnal 120 (30×4) a daňová částka již činila 48 šilinků. A s přihlédnutím k „nájmu“ a dalším poplatkům pro měšťany si ne každý mohl dovolit byt ve městě.
Zvláštní zvyklosti Anglie
Mnozí návštěvníci Anglie si pravděpodobně všimli, že v budovách anglických měst existuje na první pohled zvláštní tradice, ve které nejsou uvedena čísla bytů, a každý byt ve společném domě je v poštovní adrese uveden jako samostatný „dům“. Proč se to stalo, teď už víte. Daň z oken byla již dávno zrušena, ale tradice „neplatit za okna sousedů“ zůstává.
Samozřejmě téměř okamžitě nastala situace, kdy majitelé domů začali zazdívat všechna okna, která se dala pouze zazdít, v prvé řadě to byla okna nebytových prostor, schodiště a chodby, tvořící někdy až polovinu všech oken budovy – právě tehdy se objevily tyto nevzhledné budovy, které jsou dnes k vidění, a daň z oken se lidově přezdívala jako loupež za bílého dne (daylight robbery tax).
Není divu, že finanční úřad si brzy začal všímat jasného poklesu výběru daní za okna, protože staré budovy měly všechna nepotřebná okna zazděná, a nové budovy byly navrženy tak, aby měly méně než 10 oken, nebo násobek toho pro dvojbudovy. A tak, v roce 1766, parlament Spojeného království schválil nový zákon, který snížil počet zdanitelných oken z deseti na sedm, a brzy peníze opět proudily do státní pokladny.
Přímým důsledkem tohoto rozhodnutí však byl nárůst počtu bezdomovců, neschopných platit za bydlení, a v roce 1778 byla přijata řada ústupků. Daňová sazba byla změněna z pevné na progresivní daňovou sazbu v závislosti na celkových nákladech stavby a počtu oken, a od placení byli osvobozeni lidé, žijící pod hranicí chudoby.
Vidíme to dodnes
Život ve tmě však odhalil další negativní důsledky, které ležely v rovině veřejného zdraví a epidemiologie. V roce 1845 byly publikovány lékařské studie, které naznačovaly, že lidé žijící v nedostatku slunečního světla byli více ohroženi šířením tyfu, neštovic a cholery. Postupně se ve společnosti rozpoutala aktivní debata o zrušení daně z oken, která nakonec vyústila v širokou veřejnou kampaň za zrušení této daně do roku 1850.
V témže roce byly v parlamentu návrhy na její zrušení několikrát zamítnuty, ale zástupci veřejnosti se nevzdali, a nakonec pod tlakem veřejnosti – 24. července 1851 byla daň „za okna“ zrušena. Byla nahrazena novým zákonem o „domácí dani“, který, jak jste jistě uhodli, nijak daňové zatížení nezmírnil, nicméně … vlk se nažral, ale koza zůstala celá… Pozůstatky této daňové politiky – v podobě zazděných oken – lze v Anglii vidět dodnes v mnoha městech…
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: Anglie, daň, daň z oken, domy, historie, peníze
Sdílet na Facebooku
