Do Evropy byl čaj poprvé přivezen roku 1610. Přivezli ho holandští kupci z dalekého ostrova Jávy. Jak už to tak bývá, kupci začali své zboží vychvalovat.
Říkali o čaji, že je to božská tráva, a radili pít za den 45 sklenic, a to ve dne i v noci. Jeden holandský lékař místo léků při každé nemoci předpisoval čaj. Ve skutečnosti však čaj vůbec není tráva. Jsou to listy čajovníkového keře nebo stromku. Často je čaj lékem, silný čaj je však škodlivý.
Z počátku pili čaj pouze bohatí – byl totiž tenkrát hodně drahý. Po čaji přišla káva. Francouzští kupci, kteří byli v Turecku a Egyptě, již dávno vypravovali o tamějším zázračném stromu, z jehož semen dělají Turci zvláštní nápoj. Říkají mu buď „kaova“, nebo „kofa“, pijí ho v hospodách místo vína. Takový nápoj prý zahání smutek, posiluje žaludek a dodává člověku síly a zdraví.
Po čaji se objevila káva
Brzy se káva objevila na slavnostním obědě u francouzského krále. Po králi s ní začali vévodové, po nich hrabata a vikomti, po šlechticích s titulem ji začali pít lidé bez titulu, kupci, doktoři, advokáti. Bylo otevřeno mnoho kaváren a lidé v nich vysedávali celé dny. Ze všeho, co zavedli u královského dvora, stala se ihned móda.
Káva ovšem měla i nepřátele. Někteří měli za to, že katolíci nemají pít tureckou kávu. Jiní tvrdili, že ministr Jean B. Colbert (1619–1683) si kávou spálil žaludek, že káva zkracuje délku života, že způsobuje koliku, špatnou náladu a žaludeční vředy. Jedna princezna přímo prohlásila, že se ani za nic nenapije „sazí s vodou“, jak říkala kávě, a starému dobrému pivu že dává přednost přede všemi těmihle cizokrajnými nápoji.
Roku 1665 lékař Samuel Collins předepsal caru Alexeji I. Michailoviči (1629–1676) takovýto recept: „Vařená káva, kterou Peršané a Turci znají a pravidelně pijí po obědě, a vařené čage z čínského listí jsou znamenité léky proti nadýmání, rýmě a bolení hlavy.“
A co čokoláda?
Čokoládu tehdy uvítali s nedůvěrou ještě větší než kávu. Říkalo se, že čokoládou se mají krmit prasata, že kazí krev, a že dokonce může člověka i zabít. Ovšemže čokoláda, kterou přivezl z Mexika slavný cestovatel Hernando Cortéz (1485–1547), se ani trochu nepodobala čokoládě dnešní. Mexičané dělali čokoládu ze směsi kakaa, kukuřice a pepře, a to bez cukru. Teprve později ji začali dělat tak, jak se vyrábí dnes. Dnes se kakaové boby rozemílají, smísí se s cukrem, vanilkou a ještě jinými vonnými příměsemi a směs se lisuje.
Kdo asi měl pravdu ve všech těch sporech o čaj, kávu a čokoládu? Čaj a káva jsou málo výživné a mimo to obsahují látky, které ve větším množství působí škodlivě na srdce a na nervy. Jinak je to ovšem s čokoládou a s kakaem, a zvláště s čokoládou. Ta obsahuje mnoho tuků a bílkovin. Cestovatelé, kteří se vypravují do polárních krajin, zbytečně si s sebou neberou velkou zásobu čokolády.
Kakao už není tak výživné jako čokoláda. Připravuje se takto: kakaové boby se rozemelou, upraží a pak se z prášku vylisuje tuk. Proto je v kakau méně tuku než v čokoládě.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: čaj, čokoláda, historie, káva, konzumace, nápoje, pití
Sdílet na Facebooku
