Která zvířata umí počítat a rozumí matematice

Některá zvířata už od pohledu nevypadají příliš inteligentně, ale pak existují taková, která zvládají i jednoduché matematické úkony.

Možná, že představa zvířete, které si s přehledem počítá, kolik třeba ještě musí sníst jídla, zní poměrně zvláštně. Nicméně smysl pro to se někdy nazývá „numerosita” a kupodivu ji můžeme vidět u široké škály druhů. Pojďme se tedy společně podívat na to, která zvířata umí počítat a rozumí jednoduchým matematickým výpočtům.

Teď se podržte, ale mnoho druhů, a to včetně hmyzu, měkkýšů, ještěrek, ptáků i spousty savců (kteří žijí na suchu i v moři) dokáže rozlišovat třeba množství určitých věcí. Tato schopnost je evolučně výhodná v tom, že pomáhá s hledáním většího množství potravy, a tak zůstat naživu a dál se rozmnožovat. Kupříkladu včely medonosné počítají orientační body, jakmile letí směrem ke kytkám bohatým na nektar. Oproti tomu pavouci zlatí kuloví sledují, kolik hmyzu pochytali do svých pavučin a odhadnout tak jejich efektivitu.

Jak je tomu u různých zvířat

Podíváme-li se na další příklady, tak třeba žáby hvízdalky pěnodějné dokonce pořádají početní souboje v rámci svého pářícího rituálu. Jeden samec začne na signál kňučet a v závěru to zakončí krátkým zvukem, který lze definovat jako „kuk“. Další samci na to odpovídají stejně. Tato soutěž pak pokračuje s rostoucím počtem kuknutí, až dokud samcům úplně nedojde dech.

Lvice zase přepočítávají své šance v bitvě řevů od blížící se cizí smečky. Podle počtu zařvání pak zvažují, zda budou útočit, nebo ustoupí. Roku 2024 také vědci zjistili, že vrány obecné zase umí přesně krákat v reakci na vizuální nebo sluchové podněty, což jim umožňuje vlastně nahlas počítat od jedné do čtyř. Je ale dost možné, že všechny tyto druhy neumí počítat tak, jak to vnímáme u nás.

Vrozený systém

Spousta zvířat má oproti nám tzv. kognitivní nástroj nazývaný vědci jako přibližný číselný systém (ANS) neboli smysl pro čísla. Nejspíše to vypadá, že ANS se spoléhá jen na číselné neurony, tedy nervové buňky, které vykazují maximální odezvu na specifická množství. Tyto neurony našli vědci i u právě vylíhnutých kuřat, což ukazuje, že by ANS mohl být vrozený.

Tento smysl nefunguje jako třeba počítání na prstech. Spíše se jedná o rychlé porovnání. Jeho dvěma určujícími rysy jsou efekt vzdálenosti a efekt velikosti. První zmíněný je myšlenka, že je jednodušší rozlišit čísla, dále vzdálená od sebe, třeba 4 a 8 oproti 6 a 8. Efekt velikosti je myšlenka, že je snazší porovnávat čísla menší než ta větší, i když je rozdíl stejný. Kupříkladu je jednodušší porovnávat čísla 2 a 4 než třeba 12 a 14. ANS se řídí Weberovým zákonem, který říká, že zvířata vnímají rozdíly v množství na základě poměrů.

Schopnost odhadovat tedy množství na základě ANS se dost liší od lidské schopnosti počítat, jelikož ta naše obsahuje vědomí, že číslice jako 4 znamená přesně čtyři věci. Je jedno, zda jde o korkové zátky, klíče nebo kuličky. Skutečné počítání zahrnuje také učení se symbolů, pochopení hodnoty představované každou číslicí a znalost jejich pořadí. Lidské děti potřebují roky učení, aby tyto věci pochopily. Jen velmi málo zvířat se k podobnému principu přiblížilo. Známe papouška Alexe a dva šimpanze Shebu a Aiho – ti byli nejblíže.

Umí tedy zvířata počítat?

Mnoho vědců vnímá počítání jako předchůdce a základ matematiky, ale ne jako matematiku samotnou. Ačkoli se může zdát, že mnoho zvířat zvládne nějaké základní počty (jde-li o vnímání změn v množství), valná většina z nich matematiku neprovádí. Skutečná aritmetika, která zahrnuje sčítání, odčítání, násobení i dělení, jakou se učí děti ve škole, je viditelně poměrně nedávným kulturním vynálezem. Některé tradiční kmeny, třeba Himbů v Namibii, se stále spoléhají na ANS pro „počítání“. Až s rozvojem zemědělství a chovem hospodářských zvířat potřebovali lidé mnohem přesnější počty než do té doby. Tak nejspíše vznikla formální aritmetika.

Vědci vyzkoušeli různé experimenty, aby ukázali, že některé vybrané druhy by mohly zvládnout jednoduché matematické výpočty, jako je sčítání a odčítání. Jisté druhy – papoušci šedí, někteří primáti, včely medonosné, rejnoci a další – byly vycvičeny ke spojování určitých barev či symbolů s aritmetickými operacemi. Tím prokázaly schopnost provádět základní sčítání a odčítání s malými čísly. Zvířata se naučila interpretovat vizuální podněty (třeba modrou tečku pro „připočtení jedničky“), a poté tyto poznatky aplikovat.

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay