Mnohá zvířata sdílí domácnost s jinými druhy, žijí na farmě nebo v přírodě obklopení dalšími zvířaty. Přemýšleli jste někdy, zda si třeba vaše kočka „povídá” se psem, když nejste doma?
Každoročně se dozvídáme a učíme více a více o zvířatech. Momentálně pokládáme otázku, zda si mezi sebou rozumí i odlišné druhy. Představme si situaci. Farma, na které žijí různorodá zvířata. Kohout každý den ráno kokrhá a další druhy to pravidelně slyší. Neměly by tomu proto rozumět? Kromě zvukových projevů si zvířata povídají i jinak. Sloni se třeba vzájemně zdraví klapotem uší a duněním vytvořeným nohama, vorvaně zase proměňují své „cvakání” podle toho, o čem si povídají a kolonie krys mají dokonce odlišné akcenty.
Samozřejmě, komunikace ve zvířecí říši je složitá. Přesto se ptáme, je-li možné, aby se zvířata naučila jazyk jiného druhu? Podle výzkumů existují případy, kdy se určitá zvířata snaží rozumět, případně i použít jiné zvukové tóniny nebo signály jiných druhů než vlastní. Ale stále je mnoho otázek a málo odpovědí. Je také potřeba si uvědomit, že i když je slovo jazyk asi nejbližší, nemají zvířata jazyky jako lidé.
Nejlepší hledejte v ptačí říši
Když jde o zachycení zvuků jiných druhů, jsou nejlépe prozkoumaní právě ptáci. Jedna studie, zabývající se migrací pěvců, naznačuje, že osamělí ptáci mohou lépe rozumět volání jiných ptačích druhů během jejich migrování, což jim usnadňuje zůstat v bezpečí. Migrace však ve většině případu není osamělá, ale pořád se nepodařilo rozklíčovat, co si mezi sebou ptáci povídají. Je logické se ptát, zda mají druhy mezi sebou nějaké sociální vazby. Jejich rozhovory by mohly obsahovat víc informací, než si momentálně myslíme.
Naučit se však cizí jazyk jiného druhu není jen o tom rozumět tomu, co zvířata slyší, ale umět to i použít v praxi. A v tom vyniká drongo vidloocasý (Dicrurus adsimilis), malý černý ptáček žijící v Africe. Drongové jsou zvyklí pozorovat ostatní zvířata v naději, že je oberou o jídlo. Používají vlastní poplašné volání, takové skřehotání, které signalizuje příchod predátora. Napodobují zvuk surikat, čímž je zaženou do jejich nor a oni tak mohou sebrat opuštěné jídlo. Jenže tato strategie není tak funkční, tedy alespoň ne víckrát. Jakmile to drongové zkusí na stejnou skupinu surikat, nepochodí. Surikaty totiž po dalším pokusu poznají, že jde o lest a od jídla už neprchají.
Tito ptáci jsou však velmi chytří. Jakmile zjistí, že jejich skřehotání už nefunguje, začnou napodobovat jiné, od dalších ptačích druhů. Naučí se je poslechem a umí je využít ve svůj prospěch. Těmito pravidelnými změnami tak mohou šikanovat stejnou skupinu stále dokola. Právě tato strategie ukazuje, že jsou schopni se odposlechem naučit jazyk jiných druhů. Bohužel, zatím se nepřišlo na to, jestli drongové úmyslně klamou jiná zvířata, což by znamenalo složitější kognitivní funkce, nebo jen pochopili, že opakování určitých zvuků znamená jídlo.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: drongo vidloocasý, jazyk, komunikace, učení, výzkum, zvířata, zvířecí říše, zvířecí svět
Sdílet na Facebooku
