Král Šaka – Africký Napoleon

Naše učebnice jsou plné podrobností o evropských vládcích, jejich životě, bitvách, vítězných i prohraných. Méně už víme o říších arabských, asijských a amerických. A už vůbec nevíme nic o tom, co se dělo v Africe. I tam byly velké a malé říše, více či méně krutí válečníci a dobyvatelé. Jedním z nich byl král Šaka.

Šaka, vůdce Zulů, je často nazýván ,,africkým Napoleonem“ pro svého vojenského génia a skutečnost, že se mu podařilo sjednotit stovky kmenů Jižní Afriky do jediné říše Zulu. Šaka žil krátký život, ale zanechal po sobě nesmazatelnou vzpomínku, hlavně kvůli své krutosti.

Původ krále

Šaka se narodil kolem roku 1787. Jeho rodiče byli zulský náčelník Senzangakona a Nandi. Oba pocházeli z klanu Langeni.

Podle jedné verze bylo Šakovo početí považováno za nehodné, protože se tak stalo během uku-khlobong, rituálu pro nesezdané páry, při kterém se prováděly erotické hry, ale nikoli samotný pohlavní styk.

Když náčelníci Zulu, včetně Šakova otce, zjistili, že je Nandi těhotná, dlouho to popírali. Senzangakona dokonce tvrdil, že těhotenské břicho Nandi je išaka, neboli obrovský parazitický brouk.

Tak Šaka přišel ke svému jménu.

Vyhnanec

Šaka byl i se svou matkou vyhnán z otcovy vesnice. Odjeli do vlasti Nandi, ale ani tam se jim nedostalo vřelého přivítání. Nakonec byli donuceni připojit se k úplně jinému kmeni.

Jako výrostek byl Šaka přidělen do skupiny Amabuto, což byl oddíl mladých mužů, vybraných podle věku, který byl podle potřeby použit pro boj, fyzickou práci nebo lov.

 

Náčelníkův oblíbenec

Tehdy Šaka upoutal pozornost náčelníka Dingiswajo. Ohromen Šakiho silou a hbitostí se vůdce stal jeho učitelem.

Mladý učenec se poprvé zúčastnil boje ve věku 21 let. Už v té době to byla hora svalů, vysoký byl téměř dva metry. Jeho zbraní byly tři lehké oštěpy – assegay a vysoký oválný štít. Ukázkou síly mezi kmeny byly obvykle neustálé bitvy.

Kmeny se střetávaly a házely po sobě kopí, dokud jedna strana neopustila bojiště. I když vítězové pronásledovali poražené, kteří odhodili zbraně a vzdávali se, jejich životy už nebyly v ohrožení.

Porušování tradic

Šaka tuto tradici změnil. Stejně jako řadu jiných. Například přestal nosit tradiční sandály, protože mu překážely v boji. Oproti zvyklostem v dalekém házení oštěpů dával přednost boji zblízka. Cizí oštěpy odrážel svým štítem, a pak se vrhal do útoku. Svůj arzenál doplnil krátkou těžkou čepelí, vypadající jako meč, a pojmenoval ji íkla kvůli zvuku, který vydal, když pronikl tělem nepřítele.

Přezdívalo se mu Nodumekhlezi – ,,ten, kvůli kterému se země chvěla, když si na ni sedl.“

Jak se Šaka vůdcem stal

Tento tvrdý mladík vyhrál mnoho bitev, a tak z něj brzy Dingiswajo udělalo svého vojenského vůdce. Také pomohl vyřešit konflikt mezi Šakou a jeho otcem.

Senzangakona tedy přijal opět Šaku z svého a učinil z něj dědice. Avšak krátce před jeho smrtí v roce 1816,ho jedna z jeho manželek přesvědčila, aby Šakiho obešel, a za následníka ustanovil jeho nevlastního bratra Siguana.

To Šaka rozčílilo. S pomocí Dingiswajových jednotek zabil Siguanu a stal se vůdcem jednoho a půl tisíce Zulů. Byl to jeden z nejmenších klanů mezi osmi sty dalšími, ale to se brzy změnilo. Proto Šaka zůstal podřízen Dingiswajovi až do jeho smrti v roce 1817.

Kmen tohoto vůdce byl rozdělen, a část z něj se dostala pod vládu Šaky. Brzy však připojil druhou polovinu vojenskou akcí.

Nyní měl pod sebou dostatek půdy a lidí, aby mohl s ostatními kmeny složit a posílit svou moc ve stejnou dobu, kdy jeho armáda rostla.

 

Rychlá sláva díky krutosti

Čím více moci měl, tím více jí chtěl získat. Čím více spojenectví uzavřel, tím krutějším vládcem se stal. Od svých bojovníků požadoval nezpochybnitelnou loajalitu. Každý, kdo Šaku nebo jeho matku urazil, byl okamžitě odsouzen k trestu smrti. Byl ubit, ubodán nebo napíchnut na kůl. Údajně nebyl den jeho vlády, kdy by nenařídil alespoň jednu popravu, byť pod sebenicotnější záminkou.

Zároveň se téměř nedotkl bělošských kolonistů, a dokonce k nim poslal své zástupce. Dokud Šaka vládl, mezi Zulu a evropskými obchodníky nebyly žádné konflikty. Teprve po jeho smrti vznikl rozpor mezi jeho kmenem, a osadníky z Dánska, známými jako Búrové.

Deset let vládl Šaka svazu kmenů s 250 tisíci lidmi, a jeho armáda se skládala z 50 tisíc vojáků, okamžitě schopných vyrazit do boje. Je zodpovědný za smrt více než dvou milionů lidí, ubitých během mnoha vojenských konfliktů.

Nejspíše byl impotentní nebo homosexuál, neboť není známo, že by měl nějaké potomky. Ženy ve svém harému nenazýval manželkami, ale sestrami.

Jeho podivné chování vyústilo poté, co v roce 1827 zemřela jeho matka. Mnozí začali říkat, že Šaka zešílel. Truchlil nad ztrátou tak, že na celý rok zakázal sít a sklízet obilí, a nadojené mléko muselo být okamžitě vylito. Zakázal pohlavní akt, a tak jeho bojovníci zabíjeli těhotné ženy a jejich manžely.

Když poddaným přetekl pohár trpělivosti, Šakův nevlastní bratr Dingawe ho v roce 1828 zabil. Sám usedl na trůn, a zlikvidoval všechny Zuly, kteří zůstali věrní bývalému králi. Místo, kde byl Šaka pohřben, není známo.

A takový byl život a osud ,,afrického Napoleona“.

autor: – skm –
foto: pixabay.com, commons.wikimedia.org

Štítky: africké kmeny, africký Napoleon, Afrika, boj, historie, kmen Zulu, král Šaka, krutý vládce