Dnes chybí vodovod už v málokterém městě, ale samozřejmě to tak vždy nebylo. Dříve se lidé myli jen sporadicky.
Každý z nás spotřebuje za den 10 až 12 litrů vody. Ale za starých časů, v 15. a 16. století, obyvatel takového města jako Paříž spotřeboval jen jeden kbelík. A tak si spočítejte, jak často se myl a kolik potřeboval vody na praní prádla a na úklid příbytku. Ale není divu, že se spotřebovalo tak málo vody: tenkrát neměli vodovod.
Tu a tam na náměstích byly kašny a studnice, a vodu si z nich museli lidé nosit ve vědrech, jak to dosud dělají leckde v malých odlehlých městečkách. Ve studnách často našli i zdechlé kočky a krysy. Tenkrát lidem nechyběla jen voda, ale nedostávalo se jim také čistotnosti. Teprve nedávno se lidé začali mýt denně.
Před třemi sty lety ani králové nepokládali za nutné mýt se každý den. V nádherné ložnici francouzského krále byste našli obrovskou postel, tak velikánskou, že ji nebylo možno stlát bez zvláštního nástroje — bez tzv. „stlací tyče“. Našli byste tam skvostná nebesa na čtyřech zlacených sloupech, nebesa podobná maličkému chrámu. Našli byste tam přepychové koberce, benátská zrcadla a hodiny z dílny nejlepších mistrů. Ale i kdybyste hledali nevím jak, umyvadlo byste tam nenašli. Každé ráno přinášeli králi mokrý ručník, jimž si otíral obličej a ruce. A všichni se domnívali, že to úplně stačí.
Jak to bylo ve světě
Na Rusi však byli lidé čistotnější. Cizince, kteří přijeli do Moskvy, překvapovalo, že Rusové chodí často do lázní. Lékař Collins o tom píše „Lázní se tady užívá hojně a poskytují velký výnos; a je tomu tak proto, že církev Rusům nařizuje chodit do lázní. Když se v lázni rozpálí pece, polévají je studenou vodou. Někteří lidé vybíhají z lázní a nazí se válejí ve sněhu a polom se tam zase vracejí.“
Ale podívejme se zase do Paříže. Prádlo si Pařížan převlékal zřídka: jednou za měsíc, ba dokonce za dva. Tehdy nemyslili na to, aby košile byla čistá, ale na to, aby krajky u manžet byly co nejdražší a náprsenka co nejkrásněji vyšívaná. Na noc svlékali košili zároveň s ostatním oděvem a spali nazí.
Inovace jako kapesník
Teprve asi před dvěma sty lety si začali častěji převlékat prádlo. Také kapesník se objevil teprve nedávno. Je mu všeho všudy pouze dvě stě až tři sta let. Z počátku užíval kapesníku jen málokdo. Mezi vysoce urozenými a váženými lidmi bylo nemálo těch, kdo pokládali kapesník za zbytečný přepych.
Nádherná nebesa nad postelí byla pořizována ani ne tak pro krásu, jako spíše proto, aby chránila před hmyzem, jenž padal se stropu. Ve starobylých palácích se dodnes zachovaly takové deštníky proti štěnicím. I v palácích bylo štěnic, až přecházel zrak. Nebesa nad lůžky pomáhala málo. Štěnice se v jejich záhybech zařizovaly s ještě větším pohodlím.
Tenkrát nebyla kanalizace. V Paříži, stejně jako všude jinde vylévali pomyje z okna rovnou na ulici. Špína stékala do škarpy, vyhloubené uprostřed ulice. Zápach stoky byl tak silný, že se chodci drželi co nejblíž u domů. Není divu, že lidé tehdy stonali daleko víc než dnes. Tenkrát nikdo nevěděl, že tam, kde je špína, je i nákaza. Vždyť někdy celá města vymírala strašlivými nemocemi — morem a černými neštovicemi.
Z deseti dětí se dožívalo deseti let jenom pět. Na každém rohu byly hloučky žebráků, znetvořených neštovicemi a malomocenstvím. Čímpak se stalo, že jsme teď zdravější a silnější? Úplnými maličkostmi – kohoutkem u vodovodu, kouskem mýdla, čistou košilí.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: historie, hygiena, lidé, mytí, voda, vodovod, zápach
Sdílet na Facebooku
