Jedí pandy i jinou stravu než bambus?

Pandy jsou potomky masožravých zvířat. Jak je tedy možné, že dnes jedí (téměř) výhradně vegetariánskou stravu v podobě bambusu?

Přidáme-li černobílou srst, lenivé chování a vzhled k pomazlení, spolu s bambusem máme typické určující prvky ohrožené pandy velké (Ailuropoda melanoleuca). Jedno zvíře dokáže denně zkonzumovat 12 až 38 kilogramů vegetace a jíst doslova sousto za soustem. Jezení může během dne zabrat až 16 hodin. Některými vědci je přezdívána jako „mobilní drtič bambusu”. Otázkou však je, zdali jí i něco jiného? Obvyklou odpovědí je, že ne. Ale jako v mnoha věcech existují i vzácné výjimky. Vyskytly se případy, kdy pandy v divočině občas snědly i malá zvířata. Konkrétně byly zdokumentovány vzácné případy v čínském pohoří Qinling, kde pandy ohlodávaly kosti kopytníka podobného koze. V jiných případech byly i pandy zachyceny při lovu čínských bambusových krys, nebo v zoo byli lidé svědky případu, kdy panda chytila a snědla páva.

Jedná se však o poměrně neobvyklé a vzácné případy. Kromě těchto chvilkových masových hodů pojídají pandy výhradně bambus. Zajímavé však je, že ve skutečnosti by tato zvířata měla mít mnohem pestřejší stravu. Bambus se jim do jídelníčku příliš nehodí. Tento druh medvěda má střevní strukturu podobnou masožravcům, stejně jako další medvědí bratranci. Jejich žaludky postrádají mnohokomorovou strukturu, kterou jiní býložravci používají ke zpracování velkého množství rostlin. Navíc mikroby, které jsou v jejich střevní flóře, se více podobají mikrobům masožravců a jsou schopny zpracovávat a extrahovat bílkoviny. K rozkladu rostlin se nehodí. V trusu je tak k nalezení mnoho nestráveného bambusu.

Evoluční proměny pandy

Tyto nedostatky pravděpodobně zůstaly z minulosti pandy velké. Stopy z fosilních nálezů ukazují, že předci moderních pand velkých jedli jak, maso, tak i rostliny. Asi před 7 miliony let začal jeden z předků, přezdívaný Ailurarctos, zkoušet ochutnávat bambus. To byl nejspíš bod přechodu od všežravce k býložravci. Mohlo se to stát i kvůli změně v dostupnosti potravy. Tehdy vlivem změn klesly zdroje potravy. Předkové pand velkých zuřivě bojovali o jídlo s dalšími masožravci. Aby nebyly stále hlady, začaly stravu doplňovat právě bambusem. Měly štěstí, že se jim podařilo adaptovat a přežít tak nedostatek zdrojů. Jde o klasický případ přežití nejschopnějších, ale ne nutně nejlepších v evoluční biologii.

I když se tyto evoluční proměny zdají být zvláštní, jsou v zásadě dokonale. Pandy velké si vyvinuly více adaptací, které jim se situací pomohly. Například gen, který jim navnazoval chutě na maso, se v jejich DNA prakticky potlačil. Pandy velké mají také velice pomalý metabolismus, což jim pomáhá přežít i s nízkoenergetickou bambusovou stravou. Ve skutečnosti spotřebují jen 38 % denní energie oproti jiným podobně velkým savcům. Nejspíše za něj může genová mutace, která je u pand jedinečná, řídící hormony štítné žlázy.

Studie vzorků a molekul

Jedna studie zjišťovala, jakou mohl bambus hrát roli v tom, jak se pandy přizpůsobují své stravě. Vzorky krve odebrané zvířatům obsahovaly molekuly zvané mikroRNA neboli miRNA. Jedná se o molekuly, které se vyskytují v živočiších a rostlinách a buňky je využívají k řízení genového rozvoje. Tyto molekuly obsahuje i bambus, a tak se z něj dostává do těla pandy. Tam pak cílí na specifické geny, které se mimo jiné podílí i na podpoře chuti k jídlu, regulaci čichu a potlačení zbytečných chutí. Možná mohly tedy tyto molekuly pomoci pandám rozvíjet a upravovat chutě k jídlu, konkrétně na tuto rostlinu. Mohlo to být zkrátka nezbytné pro jejich přežití.

Jiné studie zjistily, že střevní bakterie pand nejsou úplně v rozporu a jejich veganskou stravou. Ve skutečnosti se jejich střevní mikroflóra během sezóny mění, a to v době, kdy se objevují bambusové výhonky – nejvýživnější část rostliny – což pandám umožňuje ukládat více energie během této krátké doby, během které viditelně přibírají na váze. Pandy si vyvinuly i tzv. „pseudopalec”, díky kterému mohou pevně uchopit bambusové stonky. Jejich stoličky jsou oproti medvědům jiné, širší, což je nezbytné pro drcení rostlin. A stejně tak mají i velice silné čelisti. Jejich obličeje tvoří převážně tyto čelistní svaly a dávají jim větší sílu pro kousání, než jakou má třeba lední medvěd.

Obecně jsou pandy milovány, ale zároveň zesměšňovány jako pomalá, líná a zavalitá zvířata. I když se možná na první pohled zdá, že se celý den jen válí a jí bambus, tak jedno pořekadlo praví: „Lenost pand je jen moudrostí přežití.”

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay