Nový výzkum ukazuje, že divocí šimpanzi pravidelně jedí ovoce s obsahem alkoholu. Přesto se neopíjí. Jejich tělo totiž umí etanol rychle metabolizovat.
Šimpanzi v Ugandě a na Pobřeží slonoviny denně snědí tolik přirozeně fermentovaného ovoce, že to odpovídá přibližně jednomu a půl pivu. Na první pohled by se mohlo zdát, že se tito primáti občas v pralese pořádně „posilní“. Skutečnost je ale jiná. Jejich organismus si s alkoholem poradí natolik účinně, že se žádné opilecké chování nekoná.
Podle studie zveřejněné v časopise Science Advances zkonzumují šimpanzi v průměru 14 gramů etanolu denně, což je na jejich tělíčko poměrně dost. Přestože to zní jako slušná dávka, vzhledem k jejich metabolismu a tělesné hmotnosti jde o množství, které zvládají bez patrných účinků. „Rozhodně se neopíjejí,“ vysvětluje Aleksey Maro z Kalifornské univerzity v Berkeley, spoluautor výzkumu. „Je to podobné, jako kdyby člověk popíjel dva drinky rozložené během celého dne.“
Hypotéza opilé opice
Studie zároveň podporuje tzv. „hypotézu opilé opice“, kterou před lety navrhl profesor Robert Dudley. Ta předpokládá, že naše chuť na alkohol má kořeny v dávné minulosti, kdy se naši předci setkávali s fermentovaným ovocem. Primáti, kteří byli schopni etanol metabolizovat, získávali energetickou výhodu – alkohol totiž nese vysoký obsah kalorií. To mohlo ovlivnit i evoluci člověka.
Maro a jeho tým sledovali dvě populace šimpanzů: skupinu Ngogo v Ugandě a šimpanze z Taï v Pobřeží slonoviny. V období let 2017 až 2021 odebrali stovky vzorků ovoce, které primáti jedli. Analýzy ukázaly, že průměrný obsah alkoholu v plodech byl kolem 0,3 %. V přepočtu to znamená, že šimpanzi přijímají přibližně 0,5 unce (asi 14 gramů) etanolu za den.
Je pozoruhodné, že podobné výsledky se ukázaly u obou populací, a to přesto, že se nacházejí v odlišných částech Afriky. Naznačuje to, že konzumace lehce alkoholového ovoce je běžnou součástí šimpanzí stravy.
Nehledají „opojení“, ale kalorie
Zajímavou otázkou je, jestli šimpanzi dávají přednost plodům s vyšším obsahem alkoholu. To zatím není jasné. Může se stát, že některé druhy vyhledávají, jiné naopak odmítají. Vědci chtějí dále zkoumat, jak jejich chování souvisí s mírou fermentace.
Co ale jasné je: podobně jako lidé se i šimpanzi vyvinuli tak, aby z alkoholu dokázali čerpat energii, aniž by je to omezovalo. „Kdybychom se vyvinuli tak, že bychom se snadno opíjeli, neměli bychom mechanismus pro rychlý rozklad etanolu,“ připomíná molekulární biolog Matthew Carrigan.
Spojitost s lidmi
Studie je zajímavá nejen z pohledu primatologie, ale i antropologie. Lidská kultura je s alkoholem propojena tisíce let – od kvašených nápojů ve starověké Mezopotámii až po dnešní pivovary a vinice. Možná ale naše chuť na alkohol nezačala u lidí, nýbrž u našich zvířecích příbuzných. Evoluce nám jednoduše „zapsala do vínku“ schopnost využívat etanol jako zdroj energie.
Neznamená to, že bychom měli šimpanze považovat za „alkoholiky džungle“. Naopak, jejich příklad ukazuje, že konzumace alkoholu může být přirozenou součástí stravy bez negativních dopadů, pokud je tedy dávkována přirozeně a tělo je na ni přizpůsobeno. Ať už se tedy lidé rozhodnou pro sklenici vína u večeře, nebo šimpanz sáhne po přezrálém plodu v pralese, oba spojuje jeden dávný evoluční příběh: touha využít co nejvíce kalorií, které příroda nabízí.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: alkohol, divoká zvířata, opice, šimpanzi, svět zvířat, výzkum
Sdílet na Facebooku
