Geny stojí za smrtící akrobacií samců červenohřbetých pavouků

Samci australských červenohřbetých pavouků riskují při páření vlastní život. Vědci nyní zjistili, že jejich bizarní salto vzad má překvapivě jednoduchý genetický základ.

Samci červenohřbetých pavouků Snovačky Hasseltovy (Latrodectus hasselti), příbuzných známých černých vdov, mají neobvyklou strategii rozmnožování. Během páření se vrhají do čelistí samice, která je může sežrat, a provádějí salto vzad. Zároveň stahují břicho, čímž si mohou prodloužit život natolik, aby dokončili předání spermií. Nakonec si do těla samice odlomí orgány přenášející spermie, takzvané pedipalpy, a ztíží tak oplodnění samice jiným samcem.

Blízký příbuzný se chová úplně jinak

Blízce příbuzný novozélandský druh katipo (Latrodectus katipo) přitom žádnou podobnou akrobacii ani sexuální kanibalismus neprovozuje. Samci se páří bez sebevražedných manévrů a po námluvách samici opouští. Právě tento výrazný rozdíl mezi dvěma druhy, které se podle vědců oddělily před méně než 100 000 lety, umožnil výzkumníkům zkoumat genetický původ tohoto bizarního chování.

Tým vedený Kardelen Özgün Uludağ z Univerzity v Hamburku vytvořil křížence obou druhů a následně sledoval jejich páření. Vědci zjistili, že salto vzad a stahování břicha nejsou geneticky úzce propojené vlastnosti. Křížení například vedlo k samcům, kteří prováděli pouze jeden z těchto manévrů. Salto vzad mělo navíc překvapivě jednoduchý genetický základ. Výsledky naznačují jeho spojení s pohlavním chromozomem X a také jednoduchý dominantně-recesivní způsob dědičnosti.

Jeden trik řídí více genů

Stahování břicha je naproti tomu mnohem složitější. Podle vědců může být ovlivňováno více geny nebo také samotným chováním samice. Ačkoli jsou pavouci rodu Latrodectus známí sexuálním kanibalismem, nejde o pravidlo u všech druhů. Kromě australského červenohřbetého pavouka je znám například u severoamerické černé vdovy jižní (Latrodectus mactans). Vědci nyní chtějí porovnat větší počet druhů tohoto rodu a zjistit, proč se u některých vyvinulo tak extrémní pářící chování, zatímco jejich blízcí příbuzní se rozmnožují podstatně méně dramatickým způsobem.