Lidé se neumí vždy umírnit, obzvláště pokud jim něco chutná. Zatímco vyhynutí některých zvířat ovlivňuje více faktorů, vyhubení konkrétních druhů mají na svědomí většinou neukojitelné chutě lidstva.
Dodo (Raphus cucullatus)
Tito nelétaví ptáci kdysi hojně hnízdili na ostrově Mauricius v Indickém oceánu. Dodo, větší než krůta, vážil asi 23 kilogramů, měl modrošedé peří a velikou hlavu. Jelikož tito ptáci neměli přirozené nepřátele, žili v hojném počtu spokojený život, dokud je neobjevili kolem roku 1507 portugalští námořníci. Ti v nich rychle objevili snadný zdroj masa pro své cesty, a tak se počty ptáků menšily a menšily. Pozdější přívoz opic, prasat a krys byl dalším fatálním hřebíčkem, protože tito dovezení savci konzumovali vejce ptáků. Poslední dodo byl zabit v roce 1681 a bohužel existuje jen málo vědeckých popisů nebo muzejních exemplářů.
Koroun bezzubý aneb mořská kráva (Hydrodamalis gigas)
Mořské krávy byly objeveny v roce 1741 německým přírodovědcem Georgem W. Stellerem. Kdysi tito tvorové obývali blízké pobřeží oblasti Komandorských ostrovů v Beringově moři. Mořské krávy byly mnohem větší než dnešní kapustňáci a dugongové, dosahovaly na délku 9–10 metrů a vážily kolem 10 tun. Mohutná, poslušná zvířata plula na hladině pobřežních vod, ale nedisponovala příliš schopností se ponořit do hloubky. Právě to z nich udělalo snadný cíl pro ruské lovce tuleňů, kteří si z nich udělali zdroj masa na dlouhých cestách po moři. Mořské krávy byly často zabíjený i jen z rozmaru, a tak byly vyhubeny v roce 1768, tedy ani ne 30 let poté, co byly objeveny. Žádné dochované exempláře dnes neexistují.
Holub stěhovavý (Ectopistes migratorius)
Pták, kdysi známý svým masivními stěhovavými hejny, která obsadila oblohu na několik dní, byl na počátku 20. století loven až do vyhynutí. Miliardy těchto družných ptáků kdysi obývaly východní část Severní Ameriky a vzhledem se podobaly klasickým holubům. Jakmile se ale američtí osadníci začali tlačit na západ, byli tito holubi zabíjeni ročně po milionech kvůli masu. Následně byli přepravováni vlaky na prodej na městská tržiště. Lovci často útočili na hnízdiště a zničili tak kolikrát celé kolonie během jediné sezóny. Od roku 1870 se úbytek tohoto druhu stal tristním a lidé se pokusili několikrát, ale neúspěšně, odchovat ptáky v zajetí. Poslední známý pták jménem Martha uhynul 1. září roku 1914 v Cincinnati Zoo v Ohiu.
Pratur (Bos primigenius)
Pratur byl jeden z předků moderního dobytka a kdysi se pohyboval napříč stepí Evropy, Sibiře a střední Asie. Byl vysoký asi 1,8 metru a měl výrazné a dopředu natočené rohy. Jejich povaha byla agresivního rázu a často spolu samci museli bojovat i ve starověkých římských arénách. Jelikož šlo o chutné zvíře, nadměrným lovem byl pratur v mnoha oblastech vyhuben. Do 13. století jeho populace natolik poklesla, že bylo omezeno právo na jejich lov pouze na šlechtice a královské rodiny východní Evropy. V roce 1564 zaznamenali myslivci během průzkumu už jen 38 zvířat a poslední známý pratur, samice, zemřel v Polsku roku 1627 přirozenou smrtí, došlo tedy k vyhynutí druhu.
Alka velká (Pinguinus impennis)
Alka byla velkým, nelétavým ptákem, který se množil v koloniích na skalnatých ostrovech severního Atlantiku, konkrétně na St. Kildě, Faerských ostrovech, Islandu a ostrově Funk u Newfoundlandu. Ptáci dosahovali přibližně 75 centimetrů a měli krátká křídla sloužící k potápění a plavbě pod vodou. Byli naprosto bezbranní, čehož lidé samozřejmě využili, a tak sloužili jako lovcům jako jídlo, zejména na počátku 19. století. Obrovské množství jich bylo doslova „zajato” námořníky a následně poráženo na lodích. Poslední známé exempláře byly zabity v červnu roku 1844 na ostrově Eldey na Islandu pro muzejní sbírku.
Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius)
Mamut srstnatý je díky řadě zachovalých a zmrzlých těl na Sibiři nejznámějším druhem mamuta. Tato masivní zvířata vymřela asi před 7 500 lety, po poslední době ledově. I když změna klimatu rozhodně hrála významnou roli v jejich vyhynutí, nedávné studie naznačují, že i lidé mohli být příčinou jejich zániku, nebo minimálně tím finálním hřebíčkem do rakve. Intenzivní lov a stres z oteplování byly smrtelnou kombinací a ani mocný a obrovský mamut se neubránil svému vyhynutí.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Emiliano Burzagli / commons.wikimedia.org
Štítky: alka velká, dodo, holub stěhovavý, mamut srstnatý, mořská kráva, pratur, vyhubení, vyhynutí, zvířata
Sdílet na Facebooku
