Počítání nového roku od 1. ledna je poměrně nové. Tato tradice se ustálila až v 17. století přijetím nových úprav juliánského kalendáře. Dříve se rok určoval zejména podle zimního slunovratu nebo příchodem jara koncem března.
Poslední den v roce, tedy Silvestr, se slaví podle papeže Silvestra I., jak jsme si řekli v minulém článku. Byl pronásledován během vlády římského císaře Diokleciána, ale po skončení pronásledování křesťanů se 31. prosince roku 314 stal papežem. V té době již vládl císař Konstantin I., který křesťanství povolil. Zvolení Silvestra papežem znamenalo nejen ukončení pronásledování, ale i nový, křesťanský věk. Silvestr se také zasadil o výměnu dřevěných oltářů za kamenné. V tradicích pohanů však nejsou o dnech na přelomu roku téměř žádné zmínky. Ani křesťané jim původně nepřikládali žádný zvláštní význam. Zkrátka 31. prosince šli na poslední mši v roce a 1. ledna se zase chodilo koledovat.
Svátek Tří králů, tedy 6. leden, sice oslavuje „tři krále”, avšak v Bibli takový údaj nenajdeme. Píše se v ní o příchodu mágů z Východu, kteří se přišli poklonit malému Ježíškovi a přinesli mu dary. Nevíme ani s jistotou, kolik jich vlastně bylo. Časem se ustálil počet tří, zřejmě kvůli třem darům, které nejspíše malému Ježíškovi přinesli. Mělo se jednat o zlato, kadidlo a myrhu, jež ve starověku byla nejdůležitějším vykuřovadlem. Myrha údajně dle tradice představuje spojnici mezi duší, citem a duchem člověka. Má čistit tělo i duši a uvolňuje nás. Již ve starověku si myrhy velmi cenili, její hodnota byla často větší než její hmotnost ve zlatě. Už starověký Egypt ji hojně využíval při balzamování mumií. V indické medicíně zase myrhu považovali za nejznámější a údajně i nejpoužívanější substanci pro léčení tělesných poruch, ke zpomalení procesu stárnutí za účelem omlazení těla i ducha.
Masopust a oslavy
Zpravidla první neděli po Třech králích, po rozjímavém adventním půstu, začínal masopust. Veselé období trvající do půlnoci před Popeleční středou. Poté následoval přísný čtyřicetidenní půst pro uctění ukřižovaného Ježíše Nazaretského. Masopust je zvláštní období, kdy sice ještě vládne zima, avšak ve vzduchu je již cítit příslib jara. Na jeho začátku se lidé hojně scházeli na přástkách a dračkách peří, zpívali a tancovali. Po celou dobu trvání masopustu se lidé též převlékali do masek, a to nejvíce poslední tři masopustní dny. V průběhu masopustu se často konaly svatby, neboť nebylo nutné tvrdě pracovat na poli a spíže byly plné produktů ze zabíjaček.
Podle tradice však v tomto období bývávalo i jiné jídlo než jen maso, konkrétně koblihy, které byly velmi oblíbené. S rozmařilým hodováním je lidé spojovali tak významně, že výraz „kobližný” se používal ve významu „labužnický” či „prostopášný”. Koblihy se připravovaly na mnoho způsobů, například růžové, šalvějové, fíkové, řeřichové, makové i jiné. Smažily se na másle, na sádle nebo též na švestkovém oleji. Z koblihového těsta se smažily také hojně pocukrované boží milosti. Ty se taktéž používaly při různých příležitostech jako obřadní pečivo a nosily se kupříkladu i rodičkám po porodu.
autor: Petr Matura
foto: piqsels.com
Štítky: 2023, kalendář, koblihy, masopust, nový rok, tradice, zvyky
Sdílet na Facebooku
