V kresbách Leonarda da Vinci byla nalezena DNA

Leonardo da Vinci po sobě nenechal jen obrazy a náčrty, ale možná i genetickou stopu. Vědcům se nyní podařilo získat DNA z jeho kresby.

Leonardo da Vinci je takovým symbolem lidského génia. Malíř, konstruktér, anatom, vizionář, zkrátka muž, který předběhl svou dobu o celá staletí. Přesto o něm víme překvapivě málo v jedné zásadní oblasti, a to o jeho biologickém původu. Teď se ale zdá, že by část odpovědi mohla být doslova vepsaná do jeho umění.

Tým vědců oznámil, že se jim vůbec poprvé podařilo extrahovat stopové množství lidské DNA z renesanční kresby vytvořené červenou křídou, známé pod názvem Svaté dítě. Někteří historici ji připisují Leonardovi da Vincimu, jiní se domnívají, že jejím autorem mohl být jeden z jeho žáků. Právě jen tato nejistota je klíčovým bodem celé studie.

Byly porovnány vzorky se vzdáleným příbuzným

Získaný genetický materiál obsahoval sekvence chromozomu Y, tedy části DNA, které se dědí výhradně po otcovské linii a v průběhu generací se mění jen minimálně. Vědci tyto sekvence porovnali s DNA extrahovanou z dopisu z 15. století, jehož autorem byl Frosino di ser Giovanni da Vinci, vzdálený příbuzný Leonarda z otcovy linie. A výsledek byl překvapivý. Obě DNA nesly znaky stejné haploskupiny, genetické linie typické pro oblast Toskánska, kde se Leonardo narodil.

Studie byla zveřejněna jako preprint, tedy bez recenzního řízení, což znamená, že závěry zatím nejsou definitivní. Přesto odborníci uznávají, že jde o technologicky velmi pokročilý krok. „Sekvence chromozomu Y jsou skvělým výchozím bodem pro rekonstrukci DNA historických osobností,“ uvedl nezávislý genetik Charlie Lee. Zároveň však varoval, že jistotu v tomto případě nemáme. DNA mohla patřit nejen Leonardovi, ale i jeho studentovi, případně některému z kurátorů či sběratelů, kteří se kresby v průběhu staletí dotýkali.

Snaha zrekonstruovat DNA Leonarda da Vinciho má přitom širší ambice než jen potvrzení autorství konkrétních děl. Někteří vědci spekulují, že genetická analýza by mohla nabídnout vhled do biologických základů jeho mimořádných schopností, například výjimečného zraku, prostorového vnímání či neurologických zvláštností.

Hledají jehlu v kupce sena

Cesta k tomuto cíli je ale plná překážek. Da Vinciho hrob ve francouzském Amboise byl během Velké francouzské revoluce poškozen a jeho ostatky se pravděpodobně smísily s jinými. Přístup k údajnému místu posledního odpočinku je navíc velmi omezený. Jeho matka je pohřbena na neznámém místě a Leonardo sám neměl žádné potomky, kteří by poskytli přímý genetický vzorek.

Vědci se proto uchylují k detektivní práci napříč archivy a muzei. Analyzují kosti z rodinné hrobky jeho dědečka, hledají žijící mužské potomky rodu da Vinci a extrahují DNA z historických artefaktů, včetně pramene vlasů nalezeného už v 19. století, který by mohl pocházet z Leonardových vousů. Velkou naději vkládají také do rukopisů a zápisníků, o jejichž autorství není pochyb. Například slavný Codex Leicester obsahuje otisk prstu, který je s vysokou pravděpodobností Leonardův.

Nová studie tak stojí na pomezí vědy, historie a umění. Nabízí vzrušující možnost, že by se jednou podařilo propojit Leonardova díla s jeho skutečnou biologickou identitou. Zatím ale zůstává otevřenou otázkou, zda stopová DNA nalezená ve Svatém dítěti skutečně patří největšímu renesančnímu géniovi, nebo jen odráží dlouhou a komplikovanou cestu, kterou toto dílo za staletí urazilo.