Upíři a mytologie 2. část

Upíři. Kdo by neznal jméno hrůzostrašné bytosti sající lidskou krev a rozšiřující každým kousnutím řady nebezpečných upírů? Druhá část.

Co je v knize zašifrováno?

Při četbě knihy Drakula, sestavené z deníkových zápisů a dopisů, si lze všimnout zajímavého detailu. Pouze v jediném případě se v deníku jedné osoby označuje datum dnem v týdnu. Je to na str. 40: „Dopis Lucy Westenrové … středa 17. května.” Proč? Nedalo by se díky tomu zjistit, kdy se tento fantastický román odehrává? V knize se výslovně hovoří o 19. století (s. 157), a středa 17. května byla v tomto století v letech 1809, 1815, 1820, 1826, 1837, 1843, 1848, 1854, 1865, 1871, 1876, 1882, 1893 a 1899.

Jsou zde i další vodítka k určení času?

Postupně odečítejme: americká Monroeova doktrína, zmíněná na straně 161, trvala od r. 1823, odpadají první tři letopočty. První jízda Orient expresu, o které se píše na straně 216, byla v roce 1883, odpadají další roky. Román vyšel poprvé v r. 1897. Zbývá rok 1893! Dá se najít další souvislost či zmínka, která by závěr potvrdila? Ano – na str. 48 Lucy čte na jednom náhrobku: „Zasvěceno památce George Canona, který zemřel 29. července 1873, zřítiv se ze skalisek…” Stařec jí však říká, že jde o sebevraha, což Lucy mrzí a stařec ji uklidňuje: „To vám nic neudělá, srdíčko, a chudáka Georgieho třeba potěší, že mu bude sedět na klíně tak hezká holka. To vám neublíží. Já tu sedávám večír co večír celejch dvacet let a nic mi to neudělalo.” Proč Bram Stoker tak složitě šifroval tento letopočet do knihy? Co se událo v roce 1893 a mají to na svědomí upíři?

Skutečný Drakula

Vlad III. Dracul (1631–1476), předobraz knižního Drakuly, byl valašským knížetem v těžkých dobách bojů s Turky. V mládí byl rukojmím na dvoře osmanského sultána spolu se svým mladším bratrem Radu. Zatímco toho se v zajetí podařilo zlomit (přestoupil na islám), Drakul (Syn draka) se ve svém odporu k tureckým okupantům zatvrdil. Je možné, že jeho zvláštní záliba ve způsobu popravy napíchnutím na kůl (přes anální otvor), pramení právě z dob jeho zajetí na sultánově dvoře, kde byl zřejmě sexuálně zneužíván. Po usednutí na trůn se vzepřel osmanské nadvládě a bojoval s Turky velmi odvážně, takže je dodnes v Rumunsku považován za národního hrdinu.

V roce 1979 byl o něm natočen celovečerní film „Vlad Ţepeş”. V důsledku intrik a mocenských ambicí uherského krále Matyáše Korvína, byl Vlad dvanáct let v uherském zajetí. Právě v této době, aby Matyáš zdůvodnil zajetí křesťanského vládce, bojujícího s nevěřícími, dal o něm napsat řadu pamfletů, zdůrazňující jeho krutosti, neslučitelné se životem pravověrného křesťana – jak hodoval uprostřed umírajících, zabil tisíce pokojných obyvatel, apod. Žádné jiné dokumenty však nic takového nepotvrzují, ale pomluvy se rozletěly do světa a byly opisovány kronikáři po celé Evropě. Vlad se nakonec dostal ze zajetí, ale pro změnu vyznání – z pravoslavné na katolickou – byl v rodném Valašsku přijat chladně a v jedné z bitev byl roku 1472 zabit – zřejmě svými vojáky a šlechtici.

Upírská princezna

V tomto pořadu na TV kanálu History, který převzaly i jiné stanice a je k shlédnutí i na YouTube, jsou ústřední upíři. Pořad si získal u veřejnosti i u badatelů značnou oblibu, a opakují se z něj závěry v různých článcích bez kritického pohledu. Pořad, který se dotýká naší historie, začíná objevem hrobu s protivampýrskými zásahy v Českém Krumlově. Naznačuje, že tím pravým „upírem”, který měl být hlavní postavou v románu Brama Stokera, neměl být valašský kníže Vlad III. Dracul (1631 – 1476), ale kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzenberka (1682–1741), pobývající mj. také v Českém Krumlově. Ta prý byla opravdovým upírem i za života, k čemuž jsou v pořadu sneseny mnohé pikantní podrobnosti.

Kněžna Eleonora Amálie si však zaslouží, aby se jí někdo zastal. Celá historie je výmyslem jednoho rakouského profesora mediálních studií, Rainera Köppla, tedy nikoli historika. Ten o ní začal na začátku tohoto století šířit bohapusté pomluvy. Kněžna Eleonora Amálie byla normální urozená dáma vrcholně barokní doby, ke které patřila kromě zájmu o vzdělání v různých oborech a lovu také z dnešního pohledu přepjatá zbožnost. Proto si stejně jako mnozí jiní šlechtici přála jako projev své pokory pohřbít v jednoduché rakvi zdobené lebkou a hnáty – takto se rakve tehdy běžně zdobily – místo honosného pohřbu. V roce 1734, dva roky po tragické smrti svého manžela, věnovala například zlaté srdce se smaragdem na zlatý korunovační pancíř pro Madonu na Svaté Hoře u Příbrami.

Spojení kněžny Eleonory Amálie s Draculou jsou pouze ničím nepodložené fantazie, kterých se ujal režisér Klaus Steindl pro natočení svého pochybného dokumentu. Upíři tak zůstávají stále záhadou.

autor: – skm –
foto: Pixabay
zdroje: Stoker, B.: Dracula. Práce, Praha, 1991, Mackerle, I.: Draculovi v patách. Magnet, Praha 1992, s. 37