V naší zemi se nachází velké množství poutních míst, která měla být svědkem zázračných uzdravení. Jedno takové najdeme rovněž nedaleko Prahy, přibližně 1 kilometr od obce Strančice. Nachází se zde kdysi léčivý pramen.
Podle kroniky měl v roce 1820 jakýsi velice zbožný rolník, jenž byl postižen slepotou, vnuknutí, aby šel do lesa Jedlovce, kde pod vysokou jedlí najde pramen vody. Tím si má důkladně omýt oči a zrak se mu opět navrátí. Rolník poslechl a v lese skutečně objevil pramen vody, kterým si umyl oči. Zrak se mu skutečně vrátil a on z vděčnosti nechal na vysokou jedli umístit obrázek svaté Anny. Od těch dob se na místo vydávala velká procesí poutníků.
Za nějaký čas však dali původní jedli porazit a obraz připevnili na mladší, vedle stojící jedličku. Když měl být kmen na odvezen, téměř nový a silný vůz se pod ním rozlámal. Vozka nad škodou velmi naříkal a správce byl udiven. Přivolaný kovář a kolář si jako znalci nemohli takovou nehodu vysvětlit, protože vůz uznali za dostatečně silný a dobře zhotovený.
Páter Hynek, kněz piaristického řádu a tehdejší administrátor statku, dal rolníkovi vůz opravit a umínil si, že v zadostiučinění vystaví kapličku a sám pro ni vymaluje obraz sv. Anny. Obraz sice namaloval, ale kapličku bohužel nevystavěl. Smrt si jej našla dříve, než tento úkon stihl dokončit. Před úmrtím však obraz odkázal Matěji Soukupovi, jehož znal jako zbožného člověka a zaníceného ctitele sv. Anny. Jedle vzrůstala a byla časem množstvím obrazů a jinými obětinami přímo obalena.
Nová kaple
Roku 1883 přišlo obrovské sucho, které mělo za následek velkou neúrodu. I tehdy nezapomněli obyvatelé blízkých Strančic na sv. Annu. Obrátili se k ní s vroucnými modlitbami a složili se na výstavbu malé kapličky. Ta byla ještě téhož roku postavena zednickým mistrem Josefem Hamáčkem. Kaplička však byla tak malinkatá, že v ní mohli stát nanejvýše 3 lidé. Slavnostně byla spolu se studánkou vysvěcena a každoročně sem putovaly davy lidí.
V roce 1892 se občané konečně rozhodli, že postaví větší a důstojnější kapli, ve které by mohly být slouženy bohoslužby. Z milodarů a sbírek vznikla nová stavba podle plánů pražského stavitele Václava Pařízka. Samotné práce vedl opět Josef Hamáček. Vše šlo dobře, dokud se dělníci nedostali ke střeše. V ten moment byly práce pro nedostatek prostředků zastaveny. Roku 1895 se stavby ujal řád piaristů, nechal ji na vlastní náklady dokončit a vybavit oltářem z kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Jedna příznivkyně z Prahy pak do kaple zajistila sochy sv. Anny a andělů, původně z kostela sv. Štěpána v Praze. K vysvěcení kaple došlo v červenci 1896.
Místní pramen dnes již bohužel není pitný. Místo však působí opravdu uklidňujícím dojmem a voda skutečně mohla dříve mít léčivé účinky. Podle výzkumu, jenž zde kdysi probíhal, procházejí tímto místem žíly uranové rudy, a tak je voda mírně radioaktivní, takže by mohla být léčivá. Otázkou ale zůstává, jaká síla dovedla rolníka právě na toto místo. Opravdu se mu ve snu zjevila sv. Anna, nebo je vše jen pouhou legendou? Zarážející je však obrovský počet podobných příběhů po celém světě. Je tedy možné, že nad námi skutečně kdosi bdí.
autor: Petr Matura
foto: Petr Matura
pixabay. com (qimono)
Štítky: kaple, léčení, léčivý pramen, legenda, sv. Anna, tip na výlet, zdraví
Sdílet na Facebooku
