Římské lázně patří k nejznámějším symbolům antického komfortu. Nový výzkum z Pompejí ale ukazuje, že realita mohla být mnohem méně idylická.
Starověcí Římané si zakládali na osobní hygieně a veřejné lázně tvořily důležitou součást každodenního života. Akvadukty, kanalizace a složité lázeňské komplexy dlouho sloužily jako důkaz technologické vyspělosti římské civilizace. Nová studie z Pompejí však naznačuje, že v počátcích nebyla úroveň čistoty zdaleka tak vysoká, jak se dnes často myslí. Výzkum se zaměřil na nejstarší lázně ve městě, takzvané Republikánské lázně, které fungovaly ještě před zavedením městského akvaduktu.
Voda se neměnila a rychle se kazila
Na rozdíl od pozdějších římských lázní nebyly tyto rané komplexy zásobovány proudící vodou. Voda pocházela ze studní a cisteren a do bazénů se dostávala pomocí jednoduchých zdvihacích zařízení obsluhovaných otroky. Technické možnosti dovolovaly vodu vyměnit maximálně jednou denně. V horkém prostředí vyhřívaných místností to znamenalo, že se voda rychle znečišťovala. Podle hlavní autorky studie Gül Sürmelihindiové bylo velmi nepravděpodobné, že by koupání v těchto lázních bylo hygienické nebo příjemné.
Klíčem k odhalení kvality vody se stal uhličitan vápenatý, tedy vodní kámen, který se postupně usazoval na stěnách bazénů a potrubí. Vědci analyzovali jeho chemické složení a izotopy uhlíku, které fungují jako jakýsi archiv minulého prostředí. Výsledky ukázaly výrazný nárůst organického znečištění v místech, kde se lidé koupali. Do vody se dostával pot, kožní maz, zbytky oleje i moč. Římané totiž nepoužívali mýdlo. Místo něj si tělo potírali olivovým olejem a nečistoty seškrabovali kovovou škrabkou. To, co z těla odstranili, však často skončilo přímo v bazénu.
Olovo v lázních
Dalším znepokojivým zjištěním byla přítomnost olova. Lázně byly napojeny na systém olověných trubek, z nichž se toxický kov postupně uvolňoval do vody. Ačkoli usazeniny vodního kamene časem vytvářely částečnou ochrannou vrstvu, koupající se byli dlouhodobě vystaveni zvýšeným hladinám olova. Římané si přitom rizika tohoto kovu neuvědomovali. Olovo používali běžně nejen v potrubí, ale i v nádobách nebo při výrobě sladidel.
Proč tedy lidé do lázní stejně chodili? Přes všechny hygienické nedostatky zůstávaly lázně oblíbeným místem. Vstupné bylo nízké a scházeli se zde lidé všech společenských vrstev. Podle vědců je možné, že koupající se netrávili v malých teplých bazénech příliš dlouho a většinu času proseděli v horkém vzduchu, kde debatovali a odpočívali. Lázně tak plnily spíše společenskou než hygienickou funkci. Jejich popularita tak zřejmě převažovala nad nepříjemnou realitou zakalené vody.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: antika, koupel, lázně, olovo, Pompeje, Republikánské lázně, zdraví
Sdílet na Facebooku
