Myšlenka, že pštros strčí hlavu do písku, když se cítí v ohrožení, je stará už 2 000 let a pochází od římského přírodovědce Plinia staršího. Je to však pravda?
Celá staletí lidé tvrdí, že když čelí pštros nebezpečí a cítí se v ohrožení, strčí prostě hlavu do písku, aby se ukryl (což je komické vzhledem k tomu, že celé tělo by mělo zůstat viditelné). Tato domněnka vedla dokonce k tomu, že vzniklo populární rčení „nestrkej hlavu do písku”, když se někdo snaží utéct před svými problémy a nehledá řešení. S touto hypotézou přišel římský přírodovědec Plinius starší, známý též jako Gaius Plinius Secundus. Měl jako první vytvořit sbírku encyklopedií. Jeho 10. kniha ze série popisuje pštrosa, který skrývá hlavu, aby byl „neviditelný”.
Tito nelétaví ptáci sice dokážou v žaludku strávit praktickou jakoukoli látku bez rozdílu, ale jejich blbost je skoro až pozoruhodná. Jejich představa, že při strčení hlavy do písku zmizí kompletně z povrchu zemského, je vážně k smíchu. Opravdu však toto dělají? Jednoduchá odpověď je NE, ovšem při některých situacích to tak může na první dojem vypadat.
Co mohlo podnítit tuto hypotézu?
Pštros žije v Africe a vyskytuje se v různých biotopech, včetně pastvin, savan a pouští. Jedná se o největšího ptáka na světě, může vážit až 130 kilogramů a dorůst výška 2,7 metru. Jeho hlava je však vzhledem k tělu až žalostně malá. Opravdu ale jsou situace, kdy skloní hlavu stylem, že to vypadá, jako kdyby ji zacpal do země. Na rozdíl od létavých ptáků, kteří si staví hnízda v korunách stromů, musí pštros vykopat mělkou díru v písku nebo hlíně, aby mohl naklást vejce. Oba rodiče je pak několikrát denně otáčí, aby byla v teple. Během toho vypadá, že ukrývá hlavu.
Většinu času má navíc pštros hlavu u země, protože hledá potravu, včetně i malých zvířat, jako jsou myši, žáby nebo hmyz. Jsou to nejrychleji běhající ptáci na světě, mohou dosáhnout až 70 km za hodinu. V přírodě mají i mnoho přirozených predátorů, například gepardy, lvy a leopardy. Pokud jsou v nebezpečí, vezmou ve skutečnosti „nohy na ramena”. Pokud z nějakého důvodu nemohou utíkat, lehnou si na zem a natáhnou krk, aby se pokusili splynout s terénem. Někdy mohou i použít křídla, aby rozvířili prach a vytvořili tak krycí mrak. A kupodivu dokážou kopnout nohou tak silně, že mohou zabít i lva. Pokud se tedy ocitnou v nebezpečí, spoléhají se na svou rychlost a bystré smysly. Hlavu nikam nestrkají.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: hlava v písku, hypotéza, nebezpečí, Plinius, predátor, pštros, Řím, svět zvířat, věda
Sdílet na Facebooku
