Olmécké hlavy

Různé útvary vytvořené z kamene z dob dávných jsou po světě už známé, ale víte o tom, že ještě starodávná civilizace Olméků vytvořila zvláštní hlavy z kamene?

Spousta domorodých kultur kdysi spojovala představy o vlastním Já nebo osobnosti s hlavou nebo přímo tváří. Kupříkladu v jazyce Mayů (přibližně 250–900 n. l.) spojuje slovo u’bah vlastní Já s tělem, konkrétně s hlavou či tváří. Slovo bylo používáno také při odkazu na portrét osoby. Mayský jazyk možná kóduje ještě starší, mnohem rozsáhlejší vztah mezi vlastní Já a hlavou, který se objevil v umění starověkého národa známého dnes jako Olmékové.

Lidské tváře vytesané v kameni

Olmékové, kteří žili na pobřeží u Mexického zálivu, jsou dnes asi nejznámější, co se týče tradice kamenných soch. Ty patří mezi nejstarší vyřezávaná umělecká díla ve starověké Americe. Byla nalezena severně od And a pochází přibližně z let 1600–350 př. n. l. Mezi stovkami soch spojených s touto kulturou jsou nepochybně nejslavnější hlavy z kamene. Ze tří hlavních archeologických nalezišť bylo nalezeno 16 hlav o výšce 1,47 m až do výše 3,4 m. Jejich váha se pohybuje mezí 6 až 25,3 tunami.

Kamenné hlavy jsou dnes vystaveny v sálech a nádvořích různých mexických muzeí a dále představují mocnou ukázku osobnosti. Mnoho návštěvníků si všimlo jejich citlivého naturalismu, i když se pohybují od vysoce detailních, individuálních zobrazení až po obecnější vzhled, který se občas vymyká pečlivému modelování pro své odlišné rysy. Přesto nelze opomenout, že se stále jedná o megalitické kameny. Rysy jednotlivých tváří jsou občas zploštělé nebo zeslabené, aby odpovídaly (někdy nepravidelným) obrysům obrovského balvanu, z nichž jsou vytvořeny. Olmécká technika vyřezávání hlav je značně reliéfní.

Tváře jsou vždy detailně zpracované. Kovovými nástroji jsou vyřezané všechny křivky obličeje, měkké rty nebo i vrásčitý nos. Každá z nich je jedinečná, přesto jsou všechny idealizované podle konvencí olméckého umění, jsou vyobrazeny mladé a bez vad na kráse. Druhým detailem je čelenka, každá skrývající charakteristický vyřezaný emblém. Boky hlav, včetně uší a ušních ozdob i tváří, jsou obecně dělané s menší péčí (možná byly tyto části přiděleny méně zkušeným sochařům). Zadní části hlav jsou buď ploché, nebo zaoblené.

Komu tváře patřily

Jednotlivé hlavy Olméků se liší rozměry i detaily obličejových rysů, tvarem očí i úst, a dokonce i výrazy. V kombinaci s rozličnými čelenkami je jednoduché odlišit jednu od druhé, což vede vědce k domněnce, že představují konkrétní jedince. Ale koho?

Navzdory jejich věku a nedostatku písemných záznamů existuje několik vodítek, která by mohly pomoci odhadnout, kdo tito jedinci byli. Nebo zkusit vytipovat alespoň nějaký jejich status. Nejvýraznějším prvkem je obrovské měřítko hlav spolu s materiálem, z něhož jsou vyřezány – vyvřelý čedič, který pocházel ze vzdálenosti až 150 kilometrů od center, kam byly převezeny a vystaveny. Mnoho lidí na nich muselo pracovat měsíce, nebo dokonce roky, aby kámen vytěžili, vyřezali a dopravili po souši nebo po vodních cestách na místo určení.

Kromě obrovského úsilí, které jistě museli vynaložit, sdělují tyto detaily pocit důležitosti dané osoby, přičemž vizuál nebo váha sochy signalizují postavení člověka. Nejvyšší členové společnosti. vůdci olméckých center, pravděpodobně mohli ovládat potřebné zdroje a společenské postavení, které hlavy reprezentují. To se shoduje i se zbytkem olmécké sochy, která zahrnuje mnoho obrazů pánů a dam olmécké společnosti. Dalším vodítkem mohou být znaky na čelenkách, které jsou nejspíše ukázkami postavení. Odlišují každou hlavu, ale není jisté, zda představují jména, tituly nebo rodinnou / klanovou příslušnost.

Jizvy na hlavách

Vizuální analýza hlav zaznamenala i zvláštní „jizvy”, které se zdají být pozůstatky předchozí řezby nesouvisející s podobou hlavy samotné. To vedlo k domněnce, že alespoň dvě z hlav (možná i mnoho dalších) byly znovu vytesány z již existujících kamenných monumentů, konkrétně z velkých oltářních trůnů. Věří se, že ty jsou sídlem elitní autority. Možná některé z těchto trůnů byly vytesány do hlav proto, aby signalizovaly přechod pána ze života do smrti, nebo aby zprostředkovaly přenos mezi generacemi elit, pokud byl trůn bývalého pána znovu vytesán na portrét nástupce. Každopádně jen ti nejvyšší měli takovou moc, aby trůny nechali přeměnit na obrovské hlavy.