Měl Hitler ochutnávače?

Hitler zaměstnával 15 dívek, které pro něho pracovaly jako ochutnávačky. Bohužel, přežila z nich jen jedna jediná.

Před pár lety se v zahraničních médiích objevily zprávy o ženě jménem Margot Wölk. Údajně pracovala jako degustátorka pro samotného Hitlera. Margot a její kolegyně při plnění svých povinností riskovaly denně své vlastní životy. Tato dáma byla jediná, která to přežila.

Nabídka, kterou nelze odmítnout

Podle samotné Margot Wölk a archivních zdrojů byla rodačkou z Berlína. Krátce před vypuknutím druhé světové války se tehdy ve svých necelých 20 letech provdala za muže jménem Karl Wölk a získala práci sekretářky v pojišťovně.

Brzy byl její manžel odveden na frontu. Dům, v němž se nacházel byt páru, byl zničen bombardováním na začátku roku 1942. Margot se rozhodla dát v práci výpověď a přestěhovat se ke své tchyni. Mladá žena se tak ocitla v malém městečku Gross-Partsch, nacházejícím se ve východním Prusku. Nedaleko jejího nového bydliště stálo tehdejší velitelství Führera. Říkalo se mu „Wolfschanz”, tedy Vlčí doupě. Jednoho dne přišlo do domu tchyně Margot několik důstojníků SS. Margot sdělili, že nyní bude pracovat na velitelství a jejím novým šéfem bude sám Hitler. Zároveň jí byl přidělen plat 300 marek (téměř 4 000 korun).

Nebyl to návrh, ale rozkaz. Führer byl stejně jako mnoho jiných diktátorů stále paranoidní a očekával vražedné pokusy o jeho život. Mimo jiné se strachoval samozřejmě i o své jídlo, aby nebylo otráveno. A tak jej napadlo najmout někoho, kdo by ochutnal pokrmy pro něho určené. Hitler nařídil, aby jako ochutnavačky pracovaly pouze árijské dívky mladší 20 let. Podle jakých kritérií bylo těchto 15 žen vybráno, to není známo.

Lahodná práce

Pracovní den Margot a jejích nových kolegyň probíhal následovně. Každý den pro ně přibližně v 8 hodin ráno přijel autobus. Jakmile dorazily na určené místo, čekaly na ně již prostřené stoly v hodovní síni. Úkolem každé dívky bylo vyzkoušet jídlo z jednoho talíře.

Jelikož byl Hitler vegetarián, skládal se obvyklý jídelníček z těstovin, rýže, zeleniny, různých omáček, ovoce a dezertů. Vůdce si také rád dopřál sladkosti jako čokoládu, dorty, kondenzované mléko a podobné. Přestože byla válka a strava většiny obyčejných Němců sestávala pouze z chleba, margarínu a náhražky kávy, ochutnávačky si lahodné pokrmy a jejich chuť příliš neužívaly. Všechny měly strach, zda nebude jídlo obsahovat jed. Pro zajímavost, zbytek Hitlerovy obsluhy jim přezdíval „jedová brigáda”.

Rozkaz zněl jasně – pokud dvě hodiny po degustaci nebude žádná z žen jevit známky otravy, budou pokrmy podány Führerovi a jeho nejbližšímu kruhu. Po celou dobu služby však nikdy nedošlo k pokusu o otravu. Marogt viděla samotného Hitlera jen jednou, a to z dálky, když si hrál na trávníku se svým ovčáckým psem jménem Blondie.

Jako zázrakem přežila

Dne 20. července 1944 došlo v bunkru k výbuchu, který zinscenovali opozičníci, aby zavraždili Führera. Ten však přežil a ve Wolfschanz bylo rozhodnuto o posílení bezpečnostních opatření. Degustátorkám pracovníci oznámili, že nyní budou bydlet přímo v centrále, a tak dostaly prázdnou budovu místní školy.

V tu chvíli nastalo pro Margot peklo. Jednou v noci vešel k ní do pokoje nějaký policista, dal jí roubík a týral ji. Mladá žena neměla odvahu si na esesáka stěžovat nadřízeným. Na podzim se objevily hlasy, že to na východní frontě nejde příliš dobře a brzy sem dorazí sovětští vojáci. Nastoupit do vlaku do Berlína Margot pomohl poručík Gergard Ziegler, s nímž měla žena přátelské vztahy.

Po návratu do hlavního města byla mladá žena nucena se skrývat a žít s přáteli, aby ji nenašli. Její manžel padl do zajetí Rusů a domů se vrátil až v roce 1946. Už v poválečných letech se Margot náhodou setkala se Zieglerem a dozvěděla se od něho, že všechny ostatní ochutnávačky zemřely. Buď je zabili vlastní lidé, nebo byly donuceny spáchat sebevraždu. Margot tak byla jediná, která měla štěstí a zůstala naživu.

Tajemství odnesené do hrobu

Margot o své minulosti mnoho let nepromluvila. Dokonce i její vlastní manžel neměl ponětí o tom, co dělala. Žena žila dlouhý život a teprve v roce 2012, před dovršením 95 let, se rozhodla poskytnout rozhovor magazínu Spiegel a několika dalším novinám.

O biografii Margot Wölk se nakonec začala zajímat italská spisovatelka a novinářka Rosella Postorino (1978). Napsala román „La Goûteuse d’Hitler” ( U Hitlerova stolu, 2018, česky vydáno 2019) založený na rozhovorech s Margot. Bohužel, v době vydání knihy již hlavní hrdinka nežila. Bylo tedy téměř nemožné ověřit si publikované informace, jelikož neexistovali žádní svědci.

autor: – skm –
foto: piqsels.com
commons.wikimedia.org