Tento problém, ačkoli se to běžnému člověka opravdu nezdá vzhledem k tomu, že ho obvykle papír obklopuje, trvá už celé století. Čelí snad vět úplnému nedostatku papíru?
„Papír je právem považován za nezbytný artikl, a pokud by byl nedostatek, byl by na trhu nedostatkový, jeho cena by vyletěla do nebes, což by vedlo k takovým otřesům duchovního, a vlastně i materiálního života všech kulturních národů, které je obtížné si je předem představit,” řekli o možných problémech s papírovým „hladomorem” před půldruhým stoletím odborníci. Na začátku 19. století!
Světové zelené plíce se neustále zmenšují
Již na počátku minulého století, přestože byla většina světové populace negramotná a papír se nepoužíval k hygienickým účelům, byla jeho spotřeba enormní. Jen v roce 1904 vyrobily továrny 4,6 miliardy kilogramů papíru a o tři roky později – 7 miliard kilogramů. O deset let později se výroba papíru zdvojnásobila. V té době se výroba papíru téměř vždy zakládala na dřevě. Přednost dostávaly jehličnany, které byly bohaté na pryskyřici. Na západě Švédska a Norska bylo takových lesů mnoho a obě země společně s tehdy ruským Finskem dodávaly potřebné množství dřeva do Evropy. Je zvláštní, že v té době nebyly ve Skandinávii prakticky žádné papírny.
V posledních desetiletích byl finský papír již dodáván do postsovětského Ruska za měnu, často vyrobený z ruského dřeva. Jenže na začátku minulého století Skandinávci drtili pokácené smrky a borovice na dřevní hmotu pouze mechanicky u hrubších jakostí papíru, nebo chemicky u nejlepších jakostí. A teprve pak se to všechno vyvezlo do zahraničí. Zde stojí za zmínku, že čtyřicetiletá borovice vyprodukuje nanejvýš asi 200 kilogramů dřevní hmoty. Není těžké si představit, kolik lesa se muselo vykácet, aby uživilo papírny.
Již v roce 1907 bylo jen ve Švédsku vykáceno 8 milionů stromů, což je 600 tisíc hektarů cenných lesních druhů. A je děsivé pomyslet na to, kolik cenných lesů shořelo v Rusku za poslední desetiletí, ačkoli lesy v takovém měřítku nehořely ani v Číně, ani ve Finsku, navzdory skutečnosti, že přírodní zóny spolu souvisí. Již před půldruhým stoletím agronomové napsali, že „pokušení rychlého a snadného vydělávání peněz nutí obchodníky se dřevem, aby dravě ničili bohatství své země, aniž by mysleli na budoucnost.”
Problém začal bobtnat už dříve
Když už jsme u papíru, už naši prapradědové poznamenali, že poptávka po papíru roste zejména během volebních kampaní. V předvečer první
světové války se jen ve Francii spotřebovalo téměř 2 miliony kilogramů papíru na hlasovací lístky a různé výzvy, které byly zasílány voličům. Druhými „žrouty” papíru se staly samozřejmě noviny a časopisy. Již na začátku 20. století někteří z nich „snědli“ až 75 tisíc kilogramů papíru denně. Není divu, protože v USA vycházelo mnoho novin na 20–30 stranách. A to je 10 tisíc hektarů lesa nebo asi 200 tisíc stromů. A na začátku století bylo jen v USA asi 2 500 novin, takže kanadské lesy byly vykáceny a později se pohroma přenesla do Amazonky.
Naši předkové prorocky psali, že „nerozšířená“ sibiřská tajga zůstala k dispozici Starému a Novému světu. Pravděpodobně o tom dnes bude mnoho lidí mluvit v minulém čase. Už na počátku 20. století se žehralo na osadníky, kteří bez lítosti proměnili stovky tisíc akrů drahého lesa ve spáleniště. Otázka, co je důležitější – dostupnost papíru nebo přítomnost lesů – je na pořadu dne více než jedno století.
Papír nelze nahradit počítačem
Přirozeně vždy vyvstala otázka – jak nahradit dražší dřevo při výrobě papíru. Máme se zase vrátit k hadrům, ze kterých Arabové vyráběli papír už v roce 700? Hadrů je dnes hodně, stačí se jen prohrabat haldami odpadků. Ale dnes jsou všechny z jihovýchodní Asie a bavlnu ani len tam nenajdete. Kompletní „chemie”. Proto se kdysi na balicí papír používala hrubá sláma. Ale na kvalitní papír na drahé knihy, fotografický papír a cigarety se používaly hadry. Jen pořád bez „chemie”. Teď je to těžké.
V USA tedy začaly experimenty s leptáním tiskařských barev ze starých novin a knih pro další recyklaci starého papíru. Stejně jako kdysi dávno jste si za 40 kilogramů starého papíru odevzdaného do SSSR mohli koupit zajímavou knihu. Pravda, za peníze. A ve starém Německu vyráběli papír ze starých provazů a lan, protože se tkaly z přírodních vláken. Stoleté vydání časopisu Nature navrhlo věnovat pozornost Číňanům a Japoncům, kteří používali bambus k výrobě papíru. Tehdy bylo v těchto zemích hodně bambusu, ale co teď?
Náhražky k výrobě
V Americe se naučili využívat cukrovou třtinu, v Africe objevili alfa trávu. A nakonec Egypt a další severoafrické země, vyrobili papyrus, jenž není snadné roztrhnout. Na světě je tedy spousta materiálu, ze kterého lze vyrobit papír. A to nejen kvůli záchraně našich zelených plic, ale také proto, že „lesní” papír má velmi krátkou životnost. Po desetiletích v nevhodných podmínkách zplesniví, sežere ho hmyz a hlodavci a jednoduše se drolí. Je jasné, že papíru pro nás bude dost, ale jestli ho bude dost i pro další generace, je otázkou.
Logickou odpovědí na nedostatek papíru je dnešní přeměna knih a časopisů do „digitálního” rámce. Tohle už ale nebude originál, který držel Jan Amos Komenský v rukou, ale elektronická kopie. A není spolehlivý. Zapomněli jste na nefunkční datové toky? A to vše si také vyžádá velké finanční částky. Kdysi slavný Thomas Edison (1847–1931) navrhoval nahradit papír pláty niklu o tloušťce jedné 4 tisíciny milimetru. Řekli veřejnosti, že kniha o 40 tisících stranách bude mít tloušťku jen 2 centimetry. Asi by taková kniha byla nesmrtelná. Nikl ale není levný a je považován za strategickou surovinu. A tak se po celém světě stále kácí lesy v megatunách.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: Egypt, náhrada, Německo, nikl, papír, papyrus, peníze, USA, vlákna
Sdílet na Facebooku
