„Sendvič“ byl vynalezen hrabětem ze Sandwiche. Myslíte, že bylo snadné, dát plátek masa mezi dva chleby? Ani zdání! Na vynálezu rychlého občerstvení pracoval řadu let. Jak k tomu došlo?
Hrabě Sandwich se narodil roku 1714 v rodině z vyšší společnosti; otce ustanovili hlavním královským podkoním. Byla to funkce, kterou hrdě zastával celé roky, dokud nezjistil, že je v podstatě kovářem: pak rozhořčeně rezignoval. Matka byla obyčejná hausfrau, jejíž tradiční menu se opíralo o vepřové sádlo a ovesnou kaši, i když sem tam prokázala nějakou tu kulinářskou představivost.
V létech 1727–1735 chodil do školy, kde se učil jízdě na koni a latině. Ve škole se poprvé setkal se studeným nářezem a projevil neobvyklý zájem o tence nakrájené plátky hovězího a šunky. Tato vášeň se v období maturity stala posedlostí, a i když jeho referát „Analýza současných svačin“ vzbudil na škole zájem, jeho spolužáci ho považovali za podivína.
Na příkaz rodičů vstoupil roku 1736 na Cambridgeskou univerzitu, aby studoval rétoriku a metafyziku, ale ani jeden předmět ho nebavil. Jeho neustálá revolta vůči všemu akademickému vyústila v odcizení, uchýlil se k bochníkům chleba, s nimiž prováděl různé pokusy. V roce 1738 byl vyděděn. Vydal se do skandinávských zemí, kde strávil tři roky intenzívním výzkumem sýrů. Velmi se přitom podivil množství druhů místních sardinek. Odjel do Ameriky, poznal Nell Smaliborovou, dceru zelináře, a oženil se s ní. Za vše, co věděl o hlávkovém salátu, vděčil jen jí.
Samostatný život
Od roku 1741 žil na venkově v malém zděděném statečku, pracoval ve dne v noci, často vynechával oběd či večeři, aby ušetřil na jídle. První dokončená práce – krajíček chleba plus plátek krocana navrch – byl totální propadák. Zahořklý se vrátil do své studovny a začal znovu. Po čtyřech letech vysilující práce byl roku 1745 přesvědčen, že stojí na prahu úspěchu. Předvedl dva plátky krocaního masa a krajíček chleba mezi nimi. Až na Davida Huma (1711-1776), filozofa, ho opět všichni zatratili.
Osud mu nebyl již nadále nakloněn a on musel roku 1747 přejít z krocana na šunku, která byla levnější. Na jaře 1750 předvedl tři na sobě navršené plátky šunky, což vzbudilo rozruch zvláště mezi intelektuály. Široká veřejnost však zůstala poměrně chladná.
Po konzultaci s Voltairem (1694-1778) získal velmi zajímavé informace o majonéze. Oba muži se spřátelili a čile korespondovali, dokud Voltairovi nedošly známky. Jeho vzrůstající popularita ho přivedla roku 1758 na královnin dvůr, kde měl připravit svačinku pro španělského velvyslance. A tak se stalo, že 27.4.1758 ve 4.17 konečně vytvořil dokonalé dílo – šunku, sevřenou seshora a zdola krajíčky žitného chleba. V rozletu inspirace dílo poplácal hořčicí – sandvič.
Obrovský úspěch
A od té chvíle následoval od roku 1760 jeden úspěch za druhým. Chleby na jeho počest dostaly i jméno sendvič! Věčně nespokojen s dosaženým úspěchem, vyhledával nové zdroje studeného nářezu, zeleniny a majonéz. Za své úsilí získal Podvazkový řád. Od roku 1769 hrabě žil na vesnickém statku, kde ho navštěvovali nejvýznamnější myslitelé století: skladatel Joseph Haydn (1732-1809), filozofové Immanuel Kant (1724-1804), J. J. Rousseau (1712-1778) a další.
I když fyzicky stárnul, stále toužil vymýšlet nové druhy sendvičů. U příležitosti svých pětašedesátých narozenin vymyslel roku 1778 hamburger a cestoval s ním osobně do všech hlavních měst světa, kde dělal různé druhy hamburgerů před očima široké veřejnosti – třeba v koncertních halách.
Roku 1792 se u něj objevila nevyléčitelná choroba a on jí ve spánku podlehl. Odpočívá ve Westminsterském opatství a je oplakáván celými zástupy. Na jeho pohřbu velký německý básník s nepokrytou úctou řekl: „Osvobodil lidstvo od horkého oběda. Dlužíme mu mnoho.“
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: historie, Hrabě Sandwich, jídlo, pokrm, sendvič, svačina
Sdílet na Facebooku
