Jasnovidec Hanussen: kdo to byl?

Jednoho červencového dne roku 1929 zveřejnily všechny velké berlínské deníky inzerát, v němž figurovalo jméno Erik Jan Hanussen.

V inzerátu bylo: „Jasnovidec dnešního Německa se jmenuje Erik Jan Hanussen. Jako přísežný znalec působí u mnoha zdejších i zahraničních soudních dvorů. Psychografologie, porady v problémech obchodních i osudových. Kancelář: Berlín W 50, Kurfiirstendamm 16.“ „Ďáblův jasnovidec“ přišel do Berlína v době, kdy byla společenská realita tak žalostná, že lidé utíkali do ireality. Berlíňany zaháněla tenkrát tíseň od víry k pověře a Hanussen se stal poutní modlou.

Lidé měli velký zájem

Sotva noviny s jeho inzerátem vyšly, musel hypnotizérův pomocník požádat policii o pomoc proti návalu zákazníků bažících po zázraku. Brzy přijímal jeho zaměstnavatel už jen na objednávku. Kdo byl tento Erik Jan Hanussen, jehož kouzlu lidé propadali a o němž se dnes znovu hovoří, protože o něm byl natočen film? Poprvé Hanussen zaujal veřejnost, když ve Vídni předpověděl potopení zaoceánského parníku. Ke katastrofě skutečně došlo. Jeho poslední fantastická předpověď zněla: „Vidím plameny na kupolích, nad Berlínem se vznáší rudá záře. Celá budova je v plamenech. Jen se ptám, kdo zapálil? Bude hořet Říšský sněm.“

Hanussen, syn židovského kočovného herce, se narodil 2. června 1889 jako Herschel Steinschneider v cele vídeňského obecního vězení. Příliš židovské jméno později vyměnil za Hermanna. V roce 1921 se vydával za novináře, ale ve skutečnosti to byl jen reklamní agent, příležitostně psal texty k písním a už tehdy vystupoval se stále větším úspěchem pod pseudonymem Erik Jan Hanussen jako iluzionista a kouzelník.

Nakonec skončil u soudu

Nicméně se stal obžalovaným v soudní síni v Litoměřicích. Proces, v němž mu měl být prokázán podvod, proměnil v senzační vystoupení, podpořené 42 svědky. „Telepat“ se odvolával na své nadpřirozené síly. Předseda senátu učinil nakonec tento závěr:

„Proces nás donutil zabývat se blíže problematickou oblastí psychologie, abychom se pokusili zvážit, zda obžalovaný má tajuplné duchovní síly, jež by ho opravňovaly věřit ve svůj jasnovidecký dar. Soud není s to se vyjádřit, zda obžalovaný není nadán věšteckými schopnostmi.“

Hanussen (zapíral mimochodem svůj původ a s oblibou se vydával za dánského barona) později tento soudní výrok uváděl v překroucené podobě: „Soud se pokládá za oprávněn prohlásit, že obžalovaný disponuje tajuplnými duchovními silami. Příklad Hanussenových praktik: Jistý továrník se ho ptal na kurs akcií bavlny, který právě činil 97 marek. Hanussen řekl 25, což bylo číslo domu, kde bydlela jeho babička. Továrník spekuloval, aniž se pozastavil nad holou nemožností takového poklesu, a nadělal jmění… Z vděčnosti koupil Hanussenovi v Berlíně Grunewaldu vilu, dům okultních věd.“

Kontakty s vyššími

První kontakt s hnědými košilemi navázal zaklínač duchů na dostihové dráze v Hoppegartenu. Seznámil se tam s gruppenführerem SA Wolfem Heinrichem, hrabětem z Helldorfu. „Dal jsem tomuto pánovi z dostihového klubu své čestné slovo, že jako jasnovidec nebudu sázet ani dávat druhým tipy. Nikdo však nemůže zakazovat mému tajemníkovi, aby pánům ušetřil cestu a sám nezašel do sázkové kanceláře.“ Zvítězil outsider. Hanussen jeho vítězství předpověděl.

Svými „telepatickými experimenty“ se stal Hanussen hvězdou berlínského divadla Scala. 24. března 1933 musel vystoupit režisér Simon před oponu a s politováním oznámit, že proslulý jasnovidec onemocněl. Ale Hanussen neonemocněl. Zmizel. Esesáci ho odvlekli do lesa. Musel to být děsivý obraz, když kouzelník ve svém modrém fraku prchal od stromu ke stromu v zoufalé naději, že svým katům unikne. Teprve po několika dnech se našla jeho mrtvola. Dodnes není objasněno, proč vlastně jasnovidec, který předpověděl Hitlerovi vítězství ve volbách, musel zemřít. O této zvláštní postavě se natočilo několik filmů.

autor: – skm –
foto: Pixabay