Hrdinný pes seržant Stubby

Během první světové války pomohl toulavý pes Stubby osvobodit ženy z francouzského města, a dokonce jeho služba vedla i k dopadení německého špióna.

Stubby byl toulavým pejskem, ze kterého se během služby v první světové válce (1914–1918) stal doslova hrdina. Díky němu byly zachráněny mnohé životy a pomohl odhalit i německého špióna. Neoficiálně byl maskotem 102. pěchoty, tzv. 26. „Yankee” divize. A je také prvním psem, který byl povýšen do hodnosti seržanta v americké armádě.

Když 102. pěchota roku 1917 trénovala souboj na půdě Yaleské univerzity, přimotal se k ní opuštěný pes a spřátelil se s jejími členy. Pyt. J. Robert Conroy a další vojáci si vytvořili se zvířetem silné pouto a dali mu jméno Stubby. Nebylo známo, o jaké plemeno se jednalo, ale pes měl výraznou tydří pruhovanou srst. Stal se tak neoficiálním maskotem pěchoty i přesto, že do tábora psi nesměli. Toto pravidlo však ignorovali, jelikož Stubby podporoval morálku mužů. Dokonce se naučil i salutovat – dokázal zvednout tlapku nad oči. Když vojáci odešli bojovat do Francie v první světové válce, Conroy psa propašoval na palubu lodi.

Stubby sloužil v přední linii

Naučené salutování se psíkovi hodilo, když spolu s Conroyem a ostatními členy pěchoty dorazil do Francie. Stubby zasalutoval místnímu velícímu důstojníkovi a získal si tak místo v jeho srdci, a jak se ukázalo, také vstupenku do předních linií jako maskot 102. pěchoty. Tuto roli však překonal a byl důležitým přínosem pro vojáky v bitvě. Přežil poranění z vystavení hořčičnému plynu a zotavil se v polní nemocnici. Po této zkušenosti byl Stubby schopen detekovat i malá množství jedovatého plynu. Když tak byla jeho divize pod plynovým útokem, pes okamžitě poznal specifický zápach a proběhl zákopy, štěkal o sto šest, aby všechny přítomné upozornil, že něco není v pořádku. Zachránil tak mnoho vojáků.

Jeho schopnost detekování plynu převyšovaly i dovednosti v boji. Během 17 bitev, kterých se účastnil během 18 měsíců služby, dokázal vyhledávat zraněné muže ležící na polích mezi zákopy. Štěkot psa zalarmoval hledače, kteří pak zraněné vojáky přivedli do bezpečí.

Čtyřnohý detektor špiónů

Za nejhrdinštější čin Stubbyho bylo považováno chycení německého špióna, který se snažil zmapovat zákopová místa spojenců. Pes měl svou obvyklou strážní službu a poznal, že tento muž do tábora jeho přátel nepatří. Stubby se za ním tedy rozeběhl a začal ho kousat do nohou, když se pokoušel o útěk. Díky tomu se povedlo vojákům od Stubbyho muže chytit a zajmout. Za své hrdinské úsilí byl pes povýšen na seržanta, což se stalo poprvé.

V dubnu roku 1918 byla psíkova jednotka napadena během bitvy u Němci okupovaného města Seicheprey ve Francii. Stubby byl sám zraněn na hrudi a na noze střepinou. Během své léčby v nemocnici u Červeného kříže posléze fungoval jako terapeutický pes, navštěvoval zde ležící vojáky, aby jim zvedl náladu. Později, po svém zaléčení, se vrátil na bojiště a podílel se na osvobození francouzského města Chateau-Thierry. Místní ženy mu za odvahu a hrdinství vyrobily deku a medaile jako poděkování.

Život po válce

Jakmile skončila první světová válka, stal se pes doslova celebritou. Vedl americké jednotky během přehlídek a setkal se s americkými prezidenty Woodrowem Wilsonem, Warrenem G. Hardingem a Calvinem Coolidgem. Za svou statečnost byl oceněn mnoha medailemi, včetně vyznamenání Humane Society, které mu předal generál John Pershing.

Z nekrologu New York Times: Stubby trávil čas po válce v hojnosti a samých gratulacích. Když procházel uličkami Paříže, poznávaly ho stovky francouzských, anglických, australských i amerických vojáků. Pak přišel Štědrý den a pes se setkal s prezidentem Wilsonem, kterému nabídl svou tlapku.

Později byl seržantem Stubbym dokonce inspirován maskot Georgetown Hoyas, který v té době žil na akademické půdě, zatímco jeho majitel po válce navštěvoval právnickou školu. Samozřejmě jím nebyl nikdo jiný než Conroy. Pes zemřel 16. března roku 1926, přibližně ve věku 10 let, a byl připomenut v písemných nekrolozích v The New York Times a The Washington Post. Jeho ostatky jsou uchovány a vystaveny ve Smithsonian National Museum of American History. Psí příběh byl popsán i v knížce pro děti „Seržant Stubby: Jak toulavý pes a jeho nejlepší přítel pomohli vyhrát první světovou válku a ukradli srdce národa” (2014) od Ann Bausum. V roce 2018 byl také námětem pro animovaný dokument s názvem „Sgt. Stubby: An American Hero”, který režíroval Richard Lanni.

autor: Zuzana P.
foto: Unknown author / Creative Commons / CC BY-SA
Pixabay