Astronomové oficiálně potvrdili už 6 000 exoplanet, tedy světů, které obíhají hvězdy mimo naši sluneční soustavu. A číslo rychle poroste.
Ještě na začátku 90. let byla představa planet obíhajících cizí hvězdy spíše doménou sci-fi než seriózní astronomie. V roce 1992 ale přišel zlom: astronomové objevili první dvě exoplanety kolem pulsaru. O tři roky později následoval objev planety obíhající hvězdu hlavní posloupnosti a začala nová kapitola astronomie. S misí Kepler, a později s vesmírným teleskopem TESS, se seznam potvrzených planet začal rozrůstat nevídaným tempem – od první tisícovky v roce 2015, přes pět tisíc v roce 2022, až po současný milník šesti tisíc.
Lov v nekonečných dálkách
Najít exoplanetu je nesmírně náročné. Hvězdy jsou od nás vzdálené desítky až tisíce světelných let a planety, které kolem nich obíhají, se v jejich záři snadno ztratí. Většina detekcí je proto nepřímá. Nejčastější je metoda tranzitu, kdy astronomové sledují pokles jasu hvězdy způsobený přechodem planety přes její kotouč. Další je metoda radiální rychlosti, která měří jemné pohyby hvězdy vyvolané gravitací planety. Přímé zobrazení existuje jen u několika desítek planet – jejich světlo je totiž téměř vždy zcela přehlušeno hvězdou.
Exoplanety, jaké si neumíme představit
Když astronomové katalogizovali první objevy, čekali planety podobné těm v naší soustavě. Realita ale překonala veškerá očekávání. Objevili tzv. horké Jupitery – plynné obry, kteří svou hvězdu oběhnou za pár dní. Zjistili existence planet, jejichž rok trvá jen několik hodin, nebo takových, na nichž prší železo. Některé mají hustotu nižší než polystyren, jiné jsou nejspíš pokryté nekonečnými oceány.
„Každý nový typ planety nás učí, jak rozmanitý může být vesmír,“ připomíná Dawn Gelino z NASA. Podle ní jde především o klíč k pochopení toho, jak často se mohou objevovat světy podobné Zemi – a kde bychom je měli hledat.
Jsme ve vesmíru sami?
Otázka, která visí nad celým výzkumem, je prostá: může na některém z těchto světů existovat život? Abychom to zjistili, potřebujeme víc než jen katalog planet. Je nutné zkoumat jejich atmosféru a hledat tzv. biosignatury aneb chemické stopy, které by mohly naznačovat biologické procesy. První náznaky přinesl vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST), jenž dokáže v infračerveném světle zkoumat složení atmosfér vzdálených planet. Zatím jde jen o první kroky, ale už teď je jasné, že jde o klíč k budoucím objevům.
Nová generace teleskopů
Do několika let budou vypuštěny další mise, které posunou hledání ještě dál. Evropský teleskop PLATO má od roku 2026 pátrat po planetách podobných Zemi u hvězd typu Slunce. NASA připravuje projekt Observatoře obyvatelných světů, která by měla přímo zobrazovat planety v obyvatelných zónách. Čína zase plánuje vypustit svůj teleskop Earth 2.0, zaměřený na planety srovnatelné se Zemí.
Pokud se podaří naplnit očekávání, může se seznam exoplanet v příštím desetiletí rozšířit o desítky tisíc položek a poprvé v historii lidstva se možná objeví svět, který nebude jen cizí planetou, ale skutečným kandidátem na „druhou Zemi“.
Milník, který teprve začíná
Šest tisíc potvrzených exoplanet je významný krok, ale v kontextu stovek miliard planet jen v naší Galaxii jde o nepatrný zlomek. Přesto představuje ohromný vědecký úspěch. Každý nový objev posouvá hranice poznání a přibližuje nás k odpovědi na otázku, zda je Země jedinečná, nebo jen jedním z mnoha světů plných života. Věk exoplanet teprve začíná a s ním i nová éra lidské zvědavosti.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: astronomie, exoplanety, hvězdy, Sluneční soustava, vesmír, záhada
Sdílet na Facebooku
