Záhadné značky na Zvíkově – nová stopa!

České záhady / Ezoterika / Záhady minulosti / Ztracené vědomosti / 28. 1. 2021

Značky na zvíkovské věži Markomanka patří mezi české záhady již pěknou řádku let. A po celou tu dobu úspěšně vzdorují rozluštění i vysvětlení. Nyní se objevila nová stopa, která by mohla pomoci je objasnit. Lépe řečeno, nově se objevila stopa docela stará…

Pro milovníky záhad nemusí být leden obdobím zimního spánku. Lze se věnovat všemu, co jsme v létě nedokončili, odložili, nebo dokonce zapomněli. Nevěnovat pozornost lavině pesimismu z médií a utnout jim tipec. Udělat si čas pro sebe, pořádek v psacím stole, seřadit fotografie, dokončit výpočty, nebo si připomenout důležitá fakta. Dočíst rozečtenou knihu. Nějakou klasiku třeba. I ta nám dokáže napovědět, při řešení záhad, jen si nemyslete.

Značky z věže Markomanky na Zvíkově (zdroj www.projektzare.cz)

Jen tak si číst v historii

Třeba román Údolí strachu. Viktoriánský detektiv, Sherlock Holmes, v ní říká nezkušenému inspektorovi ze Scotland Yardu, že to nejrozumnější, co by mohl udělat je, zavřít se na měsíc do archivu, a číst si v historii zločinu. Je to výborná rada a měli bychom se jí řídit. Pochopitelně v oboru, kterému se věnujeme. Říká se, že jednou napsaná informace se nemůže ztratit. Není to pravda, i když to neplatí absolutně.

Minulost nevolá, přímo křičí

Již v devatenáctém století, kdy česká věda začínala nabírat dech, se objevila spousta vědeckých periodik, které dosahovaly špičkové kvality, pro úroveň poznání své doby. Psali do nich vědci, pro které byla zjištěná fakta více, než romantické, obrozenecké bajky. Výsledek byl tedy předem jasný.

Zatímco bajky přežily dodnes, fakta zapadla. Přežila svoje kritiky i obdivovatele, a pokud nenašla pokračovatele, zmizela v zaprášených regálech archivů. Doba digitální je opět průběžně vynáší na světlo a my bychom si je měli pečlivě prohlédnout, protože velmi často narazíme na zapomenuté informace, které nám velmi často ulehčí práci, a my nemusíme objevovat objevené.

Rozhodně to nebude ztráta času. Máme výhodu. Můžeme na informace z devatenáctého století hledět očima současníka. Můžeme si zjištěná pozorování ověřit technikou, o které se původním objevitelům ani nesnilo. Můžeme dotyčnému vědci minulých časů poklepat virtuálně na rameno, a říci pochvalná slova o precizně odvedené práci.

Porovnání značek ze Zvíkova a kostela v obci Martiněves – Charvatce v článku z roku 1857

 

Mohlo by vás ještě zajímat:  Kletba posvátných kůzlat

O Zvíkovu se psalo již před více než 150 lety

Markomanka alias Hlízová věž na Zvíkově

O jedné takové informaci bych se chtěl zmínit v tomto článku. Nalezl ji, a upozornil mě na ni pan Martin Hübner, odborník na časy dávno minulé, za což mu děkuji. Pro čtenáře, kteří si potrpí na přesnost, uvádím, že se jedná o časopis, Památky archaeologické a místopisné. Díl lI. Sešit VIII. z roku 1857. Na stránkách 361 a 362, se zde pootvírají dveře k řešení zajímavého problému.

Jsou jím dříve tajemné značky, vyryté v kameni Hlízové věže, na hradu Zvíkov. Dnes se již ví, že se jedná o značky stavebních hutí, které se používaly již v době románské. Zůstaneme v zemích Koruny české, a tak bude nutné ještě zmínit most v Písku, mimochodem, nejstarší stojící v Čechách, písecký hrad, kostel Narození Panny Marie v Písku a bazilika sv. Prokopa v Třebíči. Na všech těchto stavbách se podílela zvíkovská stavební huť, čili období třináctého století. Praha pochopitelně není výjimkou, i když zde pracovaly hutě jiné. Katedrála svatého Víta, Staroměstská mostecká věž, obě mostecké věže Malostranské.

Doba přeje klidnému pátrání

A bez davů turistů, a tak jsem si obě Malostranské věže pečlivě prohlédl. Nalezl jsem zde dosti velké množství značek, některé se opakují, ale až na jednu či dvě se vůbec nehodují s těmi na gotické věži v Charvatci. Pokud se vydáte na opačnou stranu mostu, buďte pozorní. Po pravé straně naleznete na jednom z původních kamenů na zábradlí také jednu kamenickou značku, a docela hezkou. Staroměstská mostecká věž mě zklamala. Pokud zde značky jsou, tak zřejmě v takové výši, že se nedají zahlédnout. Spodní část je počmárána vyrytými monogramy zcela nedávného data.

Řekněme si nyní k těmto značkám něco více. Kamenická značka byla v podstatě podpisem autora. Většinou se tesala do kamene již při jeho úpravě a tak jejich umístění nebývá pravidelné. Někdy se dokonce stalo, že byl kámen otočen tak, že jeho znak zmizel nedopatřením ve zdivu. Kamenická značka byl symbol úspěšně vykonané, tovaryšské zkoušky. Kameník musel prokázat svoje znalosti a zručnost minimálně na třech stavbách a teprve po návratu mu byla značka jeho cechem přidělena. Většinou to byla přímka, protnutá další, která byla kratší a většinou pod určitým úhlem. Symboly půloblouků, či dokonce celých kruhů byly znamením skutečného stavebního mistrovství.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Vaše příběhy: Můj život s duchy

V Čechách je známe již z románských dob, kdy znaky byly opravdu velké, často až třicet centimetrů. Jejich velikost se postupně zmenšovala, až na třetinu původní velikosti, v období gotiky. Dokonalosti dosáhly někdy za doby Lucemburků, v době stavebního boomu, kdy se ustálily jejich podoby. Pouze velmi významné, kamenické rody, jako třeba Parléřové nebo Matyášova či Wohlmutova huť měly svoje vlastní, specifické značky. Nebýval to vždy jenom podpis.

Kamenická značka na kvádru Malostranské mostecké věže

Kamenická svoboda

Často to bývaly značky evidenční, aby dělníci nepopletli pořadí kamenů na stavbě, a někdy též i jakési potvrzení o odvedené práci kameníka i zaplacené práci. Kamenické hutě nebyly separované celky, ba právě naopak. Byla to sdružení celoevropského rozsahu a kameníci, vandrující na zkušenou, se mohli obrátit na jakoukoliv huť, která mu pomohla, pokud se ocitl v existenční nejistotě. Poskytnutím azylu i plného talíře. Kameníci mívali i určitá privilegia. První z nich udělil nám nechvalně známý Rudolf Habsburský, už roku 1275. Kameníci přispívali do cechovní pokladny, a když přišla nemoc či zranění, nezůstali osamoceni. Byli skutečně svobodní. Svobodní zedníci, od nich je už kousek ke svobodným zednářům, kteří používali stejné znaky i rituály k přijetí.

Kamenická značka na kvádru ve zdi kostela Martiněves – Charvatce

Značky nejsou jen na Zvíkově

A nyní k vlastní záhadě, či spíše zajímavosti. Autorem původního textu, ve výše zmíněném odborném časopisu byl pan Hugo Toman, právník, historik a novinář, tedy člověk velmi inteligentní a současně i velmi zvědavý. Pan Toman ve svém článku uvádí, že podobné značky, jako jsou na Hlízové věži, nalezl i na gotické věži kostela Nanebevzetí Panny Marie, v obci Martiněves – Charvatce, nedaleko Roudnice nad Labem či Mšené Lázně. Z Kralup nad Vltavou to není daleko, a tak jsem si byl sedmnáctého ledna roku 2021 tuto informaci ověřit.

Mohlo by vás ještě zajímat:  Záhadný pérák: Odbojář, zrůda z laboratoří, nebo mýtus?

Kostel sám je vystavěn z pískovcových kvádrů, naštěstí západně orientovaná věž kostela je původní, neomítnutá. Pochází z konce 14. století, přesněji z roku 1380, ale celá stavba je v základech mnohem starší, z doby románské. Značek jsem zde našel dost, shodují se ve velké většině s původním nákresem pana Tomana. Dají se nalézt na všech třech stěnách věže, v pásu od půl metru nad zemí, až do výšky asi dva a půl metru. Některé jasně zřetelné, některé sotva znatelné, ve vrstvě mechu, který pokrývá některé kvádry. Porovnal jsem je se značkami na Hlízové věži, shoda u několika z nich se dá nalézt

Kresba kladívek a fragmenty nápisu nad ním na zdi kostela v obci Martiněves – Charvatce

Záhadná kladívka a nápis

Kostel byl bohužel uzavřen, takže případné značky v interiéru jsem si ofotit nemohl. Ani pískovcový náhrobek pana Viléma z Ilburka, který zdejší panství vlastnil v letech 1438 -1490. Jednu zajímavost, o které se naštěstí pan Toman nezmiňuje, jsem však také objevil, a tedy neodjel z průzkumu s prázdnou. Nachází se na jižní straně věže, nedaleko malého, gotického okénka. Od boční stěny 75 cm a 150 cm nad zemí. Tou zajímavostí je značka dvou kamenických kladívek, nikoliv vyrytá, nýbrž namalovaná. Velikost asi deset centimetrů. Nad tímto znakem jsou jasně patrná písmena, rovněž namalovaná a o délce textu asi 20 cm. Celek je temně hnědý, až skoro černý, mohlo by se jednat o nějaký železitý pigment, s příměsí tuhy, který se vsákl do pískovce. Co nám chtěl jeho autor asi sdělit?

Analýza několika odebraných miligramů by rozhodně neškodila. V Charvatci tedy máme před sebou další stavbu, kde se kamenných kvádrů mohly dotýkat stejné, šikovné ruce, jako na hradu Zvíkov. Odvedly skvělou práci, však také jeho věž již stojí neuvěřitelných 640 let.

Karel Dudek

Foto: autor, Jitka Lenková

 

 

 


Štítky: , , , , ,





Mohlo by se vám líbit