Viktor Schauberger (30. června 1885 – 25. září 1958), rakouský přírodovědec, filosof, spisovatel, vynálezce, lesník a myslivec, který již od dětství projevoval veliký zájem o přírodu, bývá považován za zakladatele tzv. vírové technologie.
Podle této metody lze vše zjišťovat na základě pozorování živé i neživé přírody, a to podle hesla: „Pochop přírodu a kopíruj ji”. Inspirací pro Schaubergera byla kupříkladu přirozeně tekoucí řečiště, dále pohyb pstruha ve vodě bystřiny nebo hada na hladině vody. Jak sám uvádí, při svých pozorováních přírody se stával svědkem pro něj zcela fantastických událostí, jako je například spontánní vznik vírů na jezeře, nebo vynášení kamenů na vodní hladinu.
Zajímal se o zemědělství
Schauberger je též autorem několika zemědělských strojů pro šetrnější obdělávání půdy, založených na využití nemagnetických kovů jako materiálů, jež přicházejí do kontaktu se zemědělskou půdou. Orání běžných železným pluhem mělo dle něj mít za následek nadměrné vysychání ornice a narušení procesu vstřebávání živin. Velmi se zajímal o zemědělství z hlediska výnosů v závislosti na skladbě půdy. Na základě svých výzkumů údajně zjistil, že oblasti s ložisky železné rudy jsou obvykle chudé kraje s neúrodnou půdou. Později prý také navíc objevil, že krajiny bohaté na měď se naopak vyznačují bohatým porostem.
Dále se zabýval též zprávami archeologů ohledně nálezy doložené historie obdělávání půdy. Následně vyplynulo, že zemědělská půda byla v minulosti pomocí železných nástrojů obdělávána jen velice zřídka. Mnohem častěji byla u vyspělých kultur využívána měď, popřípadě bronz. Tato skutečnost se týkala třeba i indiánů v Severní Americe.
Jak již bylo zmíněno, rakouský vynálezce se nakonec rozhodl vyzkoušet vlastní vyvinuté zemědělské nástroje z mědi a jejích slitin. Došel tak ke zvýšení výnosů až o 50 %, a to rovněž v případě opakovaných pokusů. Měď tedy vyhodnotil jako naprosto ideální kov pro zemědělské nářadí, nejlépe s malou příměsí cínu za účelem zvýšení tvrdosti nástrojů.
Viktor Schauberger se však kromě vývoje vlastních zemědělských nástrojů zabýval i jiným výzkumem. Je v podstatě otcem současného tryskového věku. Viktor totiž šel až tak daleko, že aby úspěšně vyvinul a postavil rychle letící nadzvukové letadlo, zkopíroval tělesné formy ryb z hlubokých moří. Byl také jedním z nejznámějších badatelů, kteří se zabývali otázkou alternativního získávání energie a nových druhů pohonu.
Spolupracoval s Adolfem Hitlerem
Již v roce 1939 měl postavit energetický generátor, jenž nepracoval na principu tlaku, nýbrž podtlaku, tedy sání. Prokazatelně se sešel dokonce i s Adolfem Hitlerem, aby jej seznámil se svými návrhy na získávání „přírodní” energie v období II. světové války. Oberkommando der Wehrmacht prohlásilo jeho práci za tajnou. Johannes Kepler, jehož myšlenky Schauberger následoval, měl údajně znalosti o tajných učeních Pythagora, například informace o implozi (v tomto případě myšleno využití potenciálu vnitřních světů ve vnějším světě).
Hitler věděl, jelikož to znali lidé z Thule a Vrilu, že božský princip byl vždy konstruktivní. Avšak technologie, která je založena na explozi, čímž je destruktivní, se s božským principem střetává. Z tohoto tedy vyplynula snaha o vyvinutí technologie založené na implozi. Nakonec prý Schauberger pracoval na stroji, jenž byl založen na „antigravitačním principu”. Existuje však celá řada nejasností ohledně Schaubergerovy práce v průběhu války. Skutečnost, že jeho výzkumy nejsou řádně zmiňovány, může totiž naopak naznačovat i jejich dalekosáhlý význam.
autor: Petr Matura
foto: commons.wikimedia.org
pixabay.com (Verbera)
Štítky: Adolf Hitler, da Vinci, historie, přírodovědec, Viktor Schauberger, vynálezce
Sdílet na Facebooku
