Grigorij Rasputin není úplně jednoznačnou osobností, ale rozhodně je jednou z nejzáhadnějších v celých ruských dějinách.
Rasputin se narodil v roce 1869 v malé vesnici v Tobolské gubernii. Jeho mimořádné schopnosti prý byly patrné už v dětství. Věděl, kam se poděla ta která věc, a nebo uměl uzdravit pochroumaného koně. Jsou to spíše však jen legendy, protože když dospěl, byl znám jako zloděj a prostopášník. Při jednom výprasku po nějaké jeho lumpárně dostal silný úder do hlavy, že se skácel a dlouho ležel v bezvědomí. Když se probral, prohlásil se nevzdělaný ruský mužik za nového člověka, obrátil se k Bohu, a kolem samozvaného světce se soustředila družina obdivovatelek, které ho doprovázely, a uctívaly na každém kroku.
Postupně se pověst samozvaného světce dostala až do Petrohradu. Jeho výjimečné schopnosti, uhrančivé hypnotizující oči, kterými působil zvláště na ženy – to byly vlastnosti vysoce ceněné u carského dvora. Po všech svých putováních a poutích rozmlouval s různými lidmi, a i mnohé vzdělané lidi i teology překvapilo, že před nimi sedí prostý mužik, který sotva umí číst a psát. Jedni říkali, že to byl velmi oddaný člověk, který se dlouho modlil, postil, a obracel se k Bohu o pomoc. Jiní ho měli za odporného manipulátora a podvodníka, kterému znuděné petrohradské paničky cpaly plné hrsti peněz.
Rozhovor s ním však prý byl utěšující. Pochopil, co člověka trápí, a po rozhovoru s Rasputinem se všichni cítili klidní a uvolnění. Mohl tedy vždy morálně podporovat, a radit carevně Alexandře Fjodorovně, která byla kvůli carevičově nemoci na hraně nervového zhroucení. Stal se blízkým přítelem carské rodiny.
Podvod nebo dar od přírody?
Je otázkou, co bylo za jeho proroctvími, zda dar mimosmyslového vnímání, a nebo bystrý intelekt, a přece jen výborná znalost ruských poměrů. Předpovídal mnoha lidem, a jeho proroctví se ukázaly pravdivými. Měl i vize budoucnosti, včetně významných událostí, jako porážka carské námořní flotily ve válce s Japonskem, nebo začátek únorové revoluce v roce 1905 kvůli nedostatku chleba. Varoval také před vstupem Ruska do první světové války, což povede ke katastrofě. Předpověděl také smrt carské rodiny do dvou let po jeho vlastní smrti.
Kromě darů utěšit a předvídat Rasputin dokázal i uzdravit. Pozoruhodné případy popisuje jeho dcera Matrjona. Jednou se zastavili na noc v jedné usedlosti. Dcera selky byla na umření. Držením za ruku a dlouhým čtením modliteb zachránil dívku před smrtí, a ráno vypadala naprosto zdravě. Kromě jiných Rasputin dokázal uzdravit i sám sebe. Když ho v roce 1914 bodla jedna žena rezavým nožem do břicha, soudilo se, že je to jeho konec. On však celé hodiny a dny opakoval: „Budu žít, budu žít.“ A přežil.
Jeho největší úspěch
Ale nejvýraznějším a potvrzeným případem je pomoc Rasputina careviči Alexejovi. Od dětství trpěl anémií a hemofilií, tedy nesrážlivostí krve, což je znak dědičného onemocněná vysokých královských rodů, kteří si příbuzenskými sňatky tuto nemoc předávali po celé Evropě. Znamenalo to, že se každá oděrka nebo modřina dlouho nehojila, a mohla způsobit i smrt. Když všichni doktoři jen pokrčili rameny, neboť medicína byla bezmocná, pomohl prostý nevzdělaný mužik a samozvaný světec Griška Rasputin. Díky svému daru a schopnosti včas pomoci byl pozván do paláce, kam měl vždy volný přístup.
Když byl princ v Polsku blízko smrti, a koncilium lékařů konstatovalo blížící se smrt, z Ruska přišel telegram od Rasputina. Psalo se v něm, že všechno bude v pořádku, a ten malý nezemře. A tak se i stalo. Brzy se princ postavil na nohy. Lékaři pokrčili rameny, a nazvali případ zázrakem. Někdy i rozhovor s Rasputinem jen po telefonu stačil k zastavení Alexejova krvácení.
Nečekal ho šťastný konec
Pro své nadání, silné charisma, zvláště působivé na ženy, dar uzdravovat a předvídat, je stále některými lidmi uctíván. Stal se však nepohodlným šlechtickým kruhům, žárlícím na Rasputinův vliv na carskou rodinu v průběhu zničující války. Skupina šlechticů vylákala Rasputina v roce 1916 na večírek.
Kníže Jusup, jeden ze spiklenců, po válce v emigraci vydal své vzpomínky, kde popsal průběh oné noci. Rasputina chtěli prý nejprve otrávit sušenkami, ale jed nepůsobil. Poté jej střelili, ale Rasputin se i tak zvedl a utekl, než ho dostihli, zastřelili a hodili do Něvy. Ale pitva prý prokázala, že měl v plicích vodu, dýchal i ve vodě. Tuto verzi, která se stále opakuje v knihách a článcích, a převzal ji i film „Agonie – konec Rasputina“ (SSSR, 1981), byla romantickým výmyslem. Rasputina střelili jedinou ranou doprostřed čela, a mrtvolu hodili dírou v ledu do řeky Něvy.
autor: – skm –
foto: Pixabay
Štítky: dějiny, Grigorij Rasputin, podvod, pomoc, předpovědi, Rusko, vize
Sdílet na Facebooku
