Velký měsíční podvod

V roce 1835 byla vydána série článků, později pojmenovaná jako Velký měsíční podvod, která popisovala neuvěřitelné objevy astronoma Johna Herschela. Dnes doslova jako sci-fi, ale tehdy šlo o vážné zprávy.

„Přinášíme zprávu, že pomocí obřího dalekohledu a nového principu učinil Herschel mladší ve své observatoři na jižní polokouli ty nejzajímavější objevy, a to na každé planetě naší sluneční soustavy;… zřetelně spatřil objekty na Měsíci… a dokázal tak odpovědět na otázku, zda je tato planeta obývána a jak.”

Takto zněla část jednoho z prvních článků, který se později zařadil mezi Velký měsíční podvod. Zpráv bylo dohromady 6 a publikovat je začal newyorský deník The Sun dne 25. srpna roku 1835. Údajně popisovaly výzkum anglického astronoma sira Johna Herschela – ten měl pro studium hvězd sestrojit největší dalekohled té doby, s nímž prý „vyřešil nebo napravil každý problém matematické astronomie” a „položil základy novým teoriím kometárních jevů”. V neposlední řadě díky němu měl objevit život na Měsíci.

Prakticky asi každý, kdo má aspoň trochu nadhledu, už v tuto chvíli tuší, že je to pěkná blbost. Popis života, který měl Herschel „objevit” už z dálky zní jako fake news. On totiž nepopisoval žádné mikroskopické důkazy dávno mrtvých organismů. Podle The Sun uviděl Herschel skrz zázračný dalekohled bohatou vegetaci, v níž pobíhali tvorové podobní miniaturním bizonům, dále zvířata podobná kozám, ale s hravou povahou, jeřáby s dlouhými zobáky a jakési velké živočichy s křídly, něco mezi člověkem a netopýrem. To jako vážně?

Kde Velký měsíční podvod vznikl

Původcem celého podvodu byl britský spisovatel Richard Adam Locke, který přišel do kanceláří The Sun, když se mu nedařilo prodávat své vlastní listy. Později sám uvedl, že by ho v životě nenapadlo, jak vážně jeho satiru čtenáři vezmou. Jeho cílem bylo parodovat populárním spisy skotského ministra a amatérského astronoma Thomase Dicka a dalších, kteří tvrdili, že na Měsíci může být život. Během 6 dnů od prvního zveřejněného článku měl Locke možnost své myšlenky uvést na pravou míru a říct, že se jedná pouze o vtip. Jenže proč by to vlastně dělal, když deník The Sun, a spolu s ním i samotný spisovatel Locke, začal profitovat z „hlouposti a naivity” čtenářů?

Stačil pouhý týden a většina lidí těmto nesmyslům opravdu věřila. Dokonce deník New York Times označil Herschelovy objevy za možné a pravděpodobné, což ještě podpořilo důvěryhodnost článku. Náboženské skupiny začaly plánovat mise a cesty na Měsíce za účelem studia tamního života. Našli se však samozřejmě i odpůrci – jedním z nich byl například americký spisovatel Edgar Allan Poe. Nicméně Locka nehanil, naopak ocenil jeho rétorické umění, ale zároveň byl lehce zděšen naivitou lidí. „Ani jeden člověk z deseti to nezdiskreditoval. Dokonce vážený profesor matematiky na univerzitě ve Virginii mi řekl, že o pravdivosti toho příběhu vůbec nepochybuje!” napsal sám Poe.

Poe nějakou dobu trval na tom, aby se příběhy v The Sun uvedly na pravou míru a bylo jasně řečeno, že jde o pouze smyšlené zprávy. Nicméně ne proto, že by mu vadily lži v novinách jako takové, Poe věřil, že Velký měsíční podvod vykradl jeho vlastní smyšlenou historku o muži cestujícím na Měsíc v horkovzdušném balónu. Jakmile usoudil, že ho Locke nenapodobil úmyslně, vyjádřil se Poe k tomuto „nádhernému vyprávění” a „genialitě pana Locka”. Roku 1844 pak sám publikoval svůj další podvod, a to zprávu o fantastické třídenní cestě přes Atlantický oceán v balónu.

Odhalení podvodu

Nakonec se samozřejmě zjistilo, že Velký měsíční podvod je skutečně…no podvod. Avšak neznamenalo to konec mediálních lží – ty koneckonců pokračují až do dnešních dob. Přibližně o století později byl v rozhlasové stanici předčítán dramatický sci-fi román The War of the Worlds z roku 1938, od anglického spisovatele HG Wellse. Tehdejší noviny uvedly, že toto čtení dokázalo vyvolat paniku mezi mnoha posluchači, kteří věřili, že se jedná o skutečné vysílání varující před mimozemskou invazí. Oklamat lidstvo se vlastně nezdá být tak těžké, co myslíte?

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay