Řídí se hmyz kolektivní inteligencí?

Možná už vás někdy napadlo, že ve velkoměstech to mnohdy vypadá jako v obřím mraveništi. Jenže najít význam v proudění davů lidí by našel málokdo. Chaoz nad chaoz. Společenství hmyzu můžeme všichni jen závidět. Tam má každý pohyb vyšší smysl a narozdíl od nás se pohybují cílevědomě, jako by řídil jediný obrovský mozek.

Jeden za všechny, všichni za jednoho – to by nejspíš mělo být heslem hmyzích kolonií. Sami o sobě neznamenají mnoho, bez svého společenství brzy umírají. Ale když se drží při sobě, dokážou bez problémů zabít i člověka nebo velké zvíře. V popředí hmyzí říše nikdy nestojí jediný jedinec.

Nejlepší architekti světa
Hnízda termitů se podobají obrovským mrakodrapům, pevnostem nebo složitým labyrintům. Jeden africký druh staví až sedmimetrové věže, jiný tvoří hnízda ve tvaru obrovského hřibu nebo boulích na stromech. Mají tam dokonalý větrací systém, vzduchové šachty a systém, který odvádí přebytečný oxid uhličitý, který by člověk jen těžko ani s tou nejmodernější technikou naplánoval. Hmyz nikdo na první pohled neřídí, ale každý z malých tvorečku ví, co přesně má dělat a kde je jeho místo. Termitiště se neustále zdokonaluje, nikdo tam nelenoší ani vteřinu. I když se termit lidem zdá jako tupé, slepé a hlavně neinteligentní stvoření, mohli bychom se od něj učit.

Pachové stopy a poselství chemie
Vědci už dávno prokázali, že hmyzí kolonie bezprostředně řídí feromony, chemické látky, které vylučuje královna. Každý člen společenství, ať už jsou to tzv. vojáci nebo pěšáci, dělnice, atd., má jisté vrozené vzory chování. Mluví se o určitých vrozených programech každého z nich. Jejich postavení se ale postupně mění, čím větší společenství je, tím více rozmanitých funkcí a specializací je třeba vykonávat, profese se mohou střídat podle toho, co je třeba. Pomocí chemických látek se dorozumívají i mezi sebou. Třeba u včel je velice zajímavé, že královna dokáže pomocí pachů ovlivňovat plodnost svých dělnic, určitý feromon brzdí vývoj jejich vaječníků.

Chemickou látku do sebe včely dostávají každodenní péčí a olizováním královny. V okamžiku, kdy královna zemře, nastává chvíle pro dělnice, aby bez chemické antikoncepce povyly larvy, které se mohou stát náhradní samičkou. Je také známo, že včely spolu komunikují pomocí jejich proslulých tanců, kdy si vzájemně sdělují, kde leží zdroje potravy. Mravenci zase pomocí svých pachů značkují svou cestu od mraveniště ke kořisti a čas od času přilepí zadeček k zemi a vtisknou do ní svou identifikaci. Ve chvíli, kdy další jedinec pozná pach svého „kolegy“ z jednoho mraveniště, vydá se po jeho stopách a vznikají tak cestičky, později mravenčí „silnice.“

Pachy zároveň umožňují, aby se vzájemně poznali i mravenci z jiných cizích kolonií na dálku. Ti však mezi sebou bojují na život a na smrt. Všimli jste si někdy mravence, který nese jiného v kusadlech? Často je to nezkušená dělnice, která zabloudila a nese ji zpět do hnízda její zkušenější kolegyně. Tito tvorečci nikdy nenechají toho druhého ve štychu. Mohou to samé říci i lidé? Těžko.

Společenskému chování hmyzu se naši vědci věnují dodnes, zejména proto, aby mohli jejich vynikající souhru využít i při konstrukci robotů, kteří by dokázali takto vzájemně kooperovat. Kdysi se mluvilo o tom, že by takoví miniroboti dokázali sbírat vzorky z jiných planet. Nikdy se ale nepotvrdilo, že by se jim podařilo dokonalé kolektivní vědomí těchto tvorů alespoň trochu napodobit.

Foto: Luisifer – wikicommons