Když se mozek snaží myslet na více věcí naráz, tzv. „žongluje” s různými informacemi. Některé věci tak propadnou trhlinami, které se při tomto procesu vytvoří.
Jistě se vám už někdy stalo, že jste přišli třeba do obýváku a náhle jste zapomněli, proč jste se tam vlastně vydali. Nebo jste chtěli něco říct, ale najednou se vaše myšlenka zcela vytratila. Lidský mozek balancuje mezi mnoha vstupy, myšlenkami a akcemi, ale někdy to působí, jako kdyby se vlastně zhroutil. Co se vlastně ve skutečnosti děje, když prostě zapomeneme, nad čím jsme právě přemýšleli?
Pro pochopení je třeba znát princip paměti
Susanne Jaeggi, profesorka psychologie na Northeastern University, pro časopis Live Science řekla: „Paměť není pouze jedna určitá věc. Existují hodně odlišně složky paměti, které souvisí s rozličnými kognitivními procesy.” Pro pochopení je třeba vědět, že mozek rozlišuje dva typy paměti: dlouhodobou a pracovní. Dlouhodobá zahrnuje širokou a mnohostrannou kategorii vzpomínek obsahující znalosti, zkušenosti a dovednosti, které mozek uchovává po dlouhou dobu (v rámci hodin až celý život). Myšlenky v pracovní paměti problesknou jen na pár vteřin či minut.
Profesor neurověd na MIT Earl K. Miller pro Live Science řekl: „Pracovní paměť je něco jako nákres vědomého myšlení. Každá nová informace, vnitřní dialog či smyslový vstup prochází pracovní pamětí, která má určité charakteristiky zodpovědné za to, že některé z těchto myšlenek zkrátka zapomeneme.”
Pracovní paměť
Je potřeba si uvědomit pár věcí. Za prvé, pracovní paměť má hodně omezenou kapacitu. Podle různých výzkumů se psychologové shodují na tom, že lidé v pracovní paměti uchovají jen asi 4, maximálně 7 částí informací, např. písmena, číslice, slova, čas či frázi. Mozek poté tyto prvky nevnímá ani současně, ale přeskakuje z jednoho na druhý, přičemž je pak snadné se v těchto informacích ztratit. Důležité také je, že mozek poměrně rychle z pracovní paměti vymaže nepodstatné věci, aby vytvořil místo pro nové informace. Pokud se tedy tyto krátkodobé vzpomínky nepřenesou do dlouhodobé paměti (čemuž se říká konsolidace), brzy je mozek prostě vypustí.
Dnes mozek navíc zatěžujeme, v moderní době tak oblíbeným, multitaskingem, kterého však ve skutečnosti není schopen. Proto zmateně s myšlenkami různě tzv. „žongluje”, zatímco se pracovní paměť snaží přecházet k různým nápadům. To ale vyžaduje vědomé úsilí a plnou pozornost, na což dohlíží prefrontální kůra mozku, tedy oblast zapojená do komplexního učení, rozhodování a uvažování. Pokud se pozornost zaměří jen na jednu z těchto myšlenek, nebo je odkloněna úplně někam jinam, mozek ztratí přehled o původních myšlenkách.
Jednoduše řečeno, daná myšlenka prostě propadne do hlubin mozku. Ztracení myšlenky z pracovní paměti je samozřejmě mnohem pravděpodobnější, je-li mozek ospalý nebo opojený alkoholem či jinými omamnými látkami. Svou roli hraje i věk – funkce pracovní paměti dosahují vrcholu ve věku 20 let a začínají klesat ve středním věku.
Co dělat, pokud často zapomínáte?
Pokud zapomínáte opravdu často a na spousty věcí, Miller opravdu nedoporučuje snahu o multitasking. Vy si totiž myslíte, jak zvládáte několik věcí naráz, ale ve skutečnosti váš mozek „žongluje” a mnoho informací propadne do neznáma. Samozřejmostí je dostatečný odpočinek, kvalitní zdravá strava a pohyb, ostatně jako u čehokoli, co nějak souvisí s naším tělem.
Jestliže nynější myšlenku přece jen ztratíte, pokuste se obnovit původní kontext, z něhož mohla vzniknout. Vraťte se například do předchozí místnosti, abyste se dopátrali zpětně toho, kde a jak myšlenka vznikla. Takovéto jednání může pomoci mozek dostatečně nakopnout, aby se vrátil o několik sekund zpět do pracovní paměti a získal tak myšlenku, než nadobro zmizí.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: člověk, dlouhodobá paměť, mozek, myšlenky, paměť, pracovní paměť, psychologie, věda, vědomí, výzkum, vzpomínky
Sdílet na Facebooku
