Stárnutí přináší šediny, vrásky i pomalejší regeneraci. Poslední dobou se ale ukazuje, že u mužů probíhá ještě jedna méně viditelná změna.
Mluvíme tady o postupné ztrátě chromozomu Y v části tělesných buněk. Dlouho se mělo za to, že nejmenší lidský chromozom, který nese relativně málo genů, nemá mimo určení pohlaví zásadní význam. Nové výzkumy však naznačují, že jeho úbytek reálně může souviset s vyšším rizikem závažných onemocnění i kratší délkou života.
Mozaika buněk bez Y
Ztráta chromozomu Y neprobíhá plošně. Dochází k ní pouze v některých buňkách, které pak vytvářejí své „bez-Y“ potomky. V těle tak vzniká genetická mozaika. Část buněk si chromozom zachovává, část o něj přichází. Moderní metody genetické analýzy ukazují, že tento jev je s věkem překvapivě častý. Zhruba 40 % šedesátiletých mužů má ve svých buňkách patrnou ztrátu Y, u devadesátníků je to už více než polovina.
Roli nehrají jenom roky. Významnými faktory jsou i vlivy prostředí, zejména kouření a vystavení karcinogenům. Chromozom Y je totiž při dělení buněk zranitelnější než ostatní. Může se „ztratit“ v drobném membránovém váčku a už se nevrátí. Buňky bez Y navíc v laboratorních podmínkách často rostou rychleji, což jim může dávat výhodu, a to i v nádorech.
Malý chromozom, velké důsledky?
Lidský chromozom Y obsahuje přibližně padesát genů kódujících proteiny, což je ve srovnání s tisíci geny na jiných chromozomech zanedbatelné číslo. Je známý především svou rolí při určování mužského pohlaví a tvorbě spermií. Proto se předpokládalo, že jeho ztráta v běžných tělesných buňkách nebude mít zásadní dopad. Jenže data z poslední dekády ukazují jiný obraz.
Úbytek chromozomu Y byl opakovaně spojován s vyšším výskytem kardiovaskulárních onemocnění, poruch ledvin, neurodegenerativních chorob i některých druhů rakoviny. Například rozsáhlé populační studie naznačují, že muži s výraznou ztrátou Y mají vyšší riziko infarktu. U pacientů s Alzheimerovou chorobou byla pozorována mnohonásobně vyšší frekvence buněk bez tohoto chromozomu. Objevily se také souvislosti s horším průběhem infekce COVID-19. Otázka tedy zní, zda je ztráta Y příčinou těchto onemocnění, nebo pouze jejich průvodním jevem.
Příčina, nebo následek?
Samotná souvislost ještě neznamená přímou příčinu. Je možné, že nemocné tkáně se rychleji obnovují, a právě při častém dělení buněk dochází ke ztrátám chromozomu Y. Stejně tak může existovat třetí faktor, například genetická predispozice k nestabilitě genomu, který zvyšuje riziko jak ztráty Y, tak rozvoje nemoci. Genetické studie naznačují, že přibližně třetina variability v četnosti ztráty Y je dědičná. Identifikovány byly desítky genů souvisejících s regulací buněčného cyklu a náchylností k nádorovým onemocněním.
Zajímavé výsledky přinesly i experimenty na zvířatech. U myší, kterým byly transplantovány krevní buňky bez chromozomu Y, se častěji rozvíjely poruchy související se stárnutím, včetně zhoršené srdeční funkce. To podporuje hypotézu, že ztráta Y může mít přímý biologický dopad.
Ukazuje se, že některé geny chromozomu Y mají širší význam, než se předpokládalo. Některé fungují jako supresory nádorů, jiné se podílejí na regulaci genové aktivity a imunitních procesů. Přestože většina genů na Y má své „dvojče“ na chromozomu X, ztráta jedné kopie může narušit jemnou rovnováhu buněčné regulace. Navíc chromozom Y obsahuje i řadu nekódujících sekvencí, které se nepřekládají do proteinů, ale ovlivňují expresi dalších genů. Ztráta těchto regulačních prvků může mít nepřímé, avšak významné následky.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: chromozom Y, člověk, genetika, muž, šediny, stárnutí, vrásky
Sdílet na Facebooku
