Mohly kolem Slunce kdysi obíhat dvě další planety?Záhady života

Když se dnes podíváme na mapu Sluneční soustavy, zdá se být její uspořádání jasné a neměnné. Ale možná tomu tak nebývalo.

Současná mapa Sluneční soustavy působí stabilně a neměnně: osm planet obíhá kolem Slunce po drahách, které vypadají jako pevně dané už miliardy let. Nový výzkum ale naznačuje, že minulost byla mnohem bouřlivější. Podle astronomů mohla raná Sluneční soustava hostit až šest obřích planet, z nichž jedna nebo dvě byly později gravitačními interakcemi vyhozeny do mezihvězdného prostoru.

Kosmický kulečník v mladé Sluneční soustavě

V prvních stovkách milionů let po vzniku Slunce se obří planety nepohybovaly po dnešních drahách. Vědci už delší dobu předpokládají, že Jupiter, Saturn, Uran a Neptun migrovaly v důsledku gravitačních interakcí s planetesimálami – stavebními kameny planet. Nová studie tento obraz dále komplikuje: během období známého jako „nestabilita obřích planet“ mohlo docházet k těsným průletům mezi planetami, které některé z nich urychlily natolik, že Sluneční soustavu úplně opustily.

Stopy ukryté v měsících

Klíčové vodítko neposkytly samotné planety, ale jejich měsíce. Tři velké Jupiterovy měsíce – Io, Europa a Ganymed – dnes obíhají v přesné rezonanci 1:2:4. Tak jemně vyladěný systém by podle autorů studie jen obtížně přežil extrémně chaotické gravitační otřesy. Simulace ukázaly, že současný stav Jupiterových měsíců nejlépe odpovídá scénářům se dvěma dodatečnými ledovými obry v rané Sluneční soustavě.

Naopak měsíce Uranu nesou známky možné dávné destabilizace. Modely naznačují, že mohly procházet srážkami a opětovným přeskupením. To by mohlo vysvětlovat neobvykle vysoký obsah ledu na měsíci Miranda ve srovnání s ostatními velkými uranskými satelity.

SuperZemě, které zmizely

Jaké byly ztracené planety? Simulace naznačují dvě možnosti: buď existovala jedna planeta s hmotností podobnou Neptunu, nebo dvě planety s hmotností mezi Zemí a Neptunem – takzvané superZemě. Tyto světy jsou u cizích hvězd velmi běžné, ale v dnešní Sluneční soustavě žádná superZemě neexistuje. Nová studie tak otevírá možnost, že jsme o ně přišli už v dávné minulosti.

Co z toho plyne?

Raný vývoj Sluneční soustavy byl pravděpodobně mnohem chaotičtější, než se dlouho předpokládalo.
Počítačové simulace podporují možnost existence jedné až dvou dnes již ztracených obřích planet.
Jupiterovy a Uranovy měsíce mohou uchovávat „fosilní záznam“ těchto dávných gravitačních událostí.
Pokud byly planety skutečně vymrštěny, putují dnes Galaxií jako bludné planety bez mateřské hvězdy.

Definitivní důkaz zatím chybí a autoři studie sami zdůrazňují, že bude potřeba více simulací i podrobnější výzkum Uranových měsíců. Přesto jde o jeden z nejzajímavějších scénářů posledních let: dnešní osmiplanetární Sluneční soustava možná představuje jen poslední stabilní pozůstatek mnohem přeplněnějšího a dramatičtějšího systému.

autor: Zuzana P.
foto: Unsplash