Že původně naši předci konzumovali jídlo syrové, to asi tuší každý. Kdy tedy došlo k tomu přelomu a napadlo nějakého jedince využít oheň? Odpovědi najdeme díky archeologii a biologii.
Uvaření pokrmů je velice důležité. Mnoho vědců se dokonce domnívá, že právě tento posun u lidí pomohl v jistých potravinách aktivovat ty správné kalorie, které pomohly mozku růst a lépe se učit. Samozřejmě přesné načasování se nedá s jistotou určit, ale docházet k tomu mělo nejméně před 50 000 lety, možná ale už před 2 miliony let.
Jedním z důkazů jsou vařená škrobová zrna, která byla nalezena v zubním plaku některých ostatků. Bývalý profesor biologické antropologie na Harvardské univerzitě a autor knihy „Catching Fire: How Cooking Made Us Human” (Využití ohně: Jak z nás vaření udělalo lidi, 2009), Richard Wrangham, prohlásil: „Zbytky vařených zrna ze škrobu lze najít ve ztvrdlém zubním plaku u ostatků starých 50 000 let.”
Oheň cílený či náhodný?
Starší důkazy jsou nicméně málo prokazatelné. Vědci obecně hledají důkazy o tom, kdy lidé perfektně ovládali oheň. Jenže důkaz řízeného ohně ještě nemusí nutně znamenat schopnost vařit. Lidé používali oheň i k výrobě nástrojů, nebo mohli některá jídla jen ohřívat. Archeologický geochemik Bethan Linscott z univerzity v Oxfordu říká: „V archeologických záznamech víme o různých požárech. Jenže problém je, jak rozlišit řízený oheň člověkem a oheň, který vznikl náhodně a byl lidmi jen uchráněn a využit. Samozřejmě máme divoké ohně, vznikající třeba při obrovském horku a suchu, a právě ty mohl člověk jen použít pro zpracování nástrojů nebo možná i vaření. Když hledáte důkazy o ovládání ohně, je klíčová struktura kolem – tedy například rozestavění kamenů do kruhu, mezi nimiž mohl oheň hořet, s popelem, možná zbytky rostlin, spálené artefakty…”
Různě spálené artefakty byly nalezeny na mnoha místech, která předcházeli ještě Homo sapiens, což znamená, že ještě lidé před nimi oheň též používali. Tým, zkoumající jeskyni Qesem v Izraeli, nalezl důkazy o 300 000 let starém ohništi poblíž zmasakrovaných zvířecích pozůstatků. Jeskyně v anglickém Suffolku má dokonce 400 000 let staré ohniště, se spálenými kostmi a pazourkem z vyrábění nástrojů.
Je oheň starší, než si myslíme?
Můžeme se podívat ještě dále do minulosti – popel v jeskyni Wonderwerk v Jižní Africe zmátl mnoho vědců, vypadá to, že lidé jídlo vařili už před 1 milionem let. Tato jeskyně je hluboká asi 30 metrů, a tedy přirozeně v ní oheň vzniknout nemohl, přesto se v ní našel popel. Pořád to nestačí? Existují důkazy i o kontrolovaném požáru v Keni starém 1,6 milionu let.
Místo v Izraeli jménem Gesher Benot Ya’aqov nese ještě přesvědčivější důkazy o tom, že zde bylo tepelně upravováno jídlo, asi 780 000 let staré. Nalezeny zde byly nejen kruhy z kamenů imitující ohniště, ale i rybí kosti, které vykazovaly známky ohřevu. Otázka tedy jen zní, kdy přesně začali lidé vařit a jíst tepelně upravené jídlo? Podle Wranghama to mohlo být ještě před tím, než se objevili moderní lidé.
Druh Homo erectus byl prvním typem člověka, který měl tělesné proporce více podobné lidem a méně opicím. Některé z jeho rysů také naznačují, že mohlo jít o první druh tepelně upravující si jídlo. Největším rozdílem mezi námi a primáty je především rozdíl ve velikostech našich vnitřností. Jelikož vařené jídlo vyžaduje méně trávení, jsou lidské vnitřnosti menší než ty opičí. „Aby se opice přizpůsobili větším vnitřnostem, mají širší pánve a žebra. Naši lidští předci tyto rysy ztratili asi 2 miliony let zpět. Přibližně ve stejné době, asi 1,8 milionu let zpět, se také lidem zmenšily i zuby, což opět odpovídá tomu, že se něco změnilo ve stravě člověka – tepelně upravené jídlo se snáze žvýká, proto není třeba tak velký chrup,” říká Wrangham. Na zkoumání stále spousta lidí pracuje. Je otázka, zda se někdy zjistí skutečná pravda. Co si myslíte vy?
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: člověk, historie, Homo erectus, Homo sapiens, jídlo, lidstvo, pokrm, tepelná úprava, vaření, ztracené vědomosti
Sdílet na Facebooku
