Ze všech smyšlených zločinců je určitě Fantom opery ten nejromantičtější. Všechny své zločiny spáchal z nehynoucí lásky ke krásné ženě Christině Dae, dokonce pro ni i zemřel. Dnes se podíváme na tento slavný příběh, který po celém světě dojal nejednu ženu, možná i muže. Je však toto skvělé dílo pouhou fikcí, nebo má svůj základ v reálném světě?
Mrtvé tělo ve Velké opeře
Uděláme si malý výlet do Paříže. Je březen rok 1908. Právě probíhá plánovaná kontrola prostor v podzemním království Velké opery. Boří se zeď, která blokuje cestu. Za ní byla objevena lidská kostra. Nikdo v tu chvíli netušil, o koho jde nebo jak se tam dostala.
Ředitel divadla zprvu nevěděl co dělat. Pokud se tato zpráva roznese, mohl by kolem toho vniknout nechtěný rozruch. Kontaktoval tedy svého známého, nepříliš úspěšného novináře a milovníka opery Gastona Lerouxe (1868-1927), a kostru mu ukázal. Doufal, že článek nebude nikterak dobrý a nedojde proto k žádnému skandálu.
Nalezená kostra byla pokryta cihlovým prachem. Tvar lebky byl však velice zvláštní. S největší pravděpodobností šlo o velmi ošklivého člověka. Jediným krásným detailem byl drahý prsten zdobící malíček mrtvého. Vypadal jako ženský šperky z období 60. let 19. století.
Tajemný neznámý
Sklepy největší opery na světě byly obrovské. Klidně tam mohla být ztracena celá hromada mrtvol. Tato kostra však přizvaného novináře zaujala. Byl zvědavý na identitu mrtvého a jeho příběh. Poptal se na ni strážných. Ti mu prozradili, že jeden z architektů byl skutečně ohavný muž. Nosíval raději masku, jelikož všichni dělníci se při pohledu na něj třásli odporem.
Matka svého ošklivého syna prodala cikánům, ale díky svému talentu prorazil v architektuře a vypracoval se. Jako svobodný mladík žil v bytě v Opeře. Po skončení jeho práce se usadil hned vedle ní, jelikož byl zamilovaný do sboristky jménem Dae. Dívka bohužel jeho lásku neopětovala, měla velmi bohatého přítele. Ohavnému architektovi se podařilo nalákat Dae do svého domu. Držel ji u sebe dva týdny. Není známo, co přesně se mezi nimi po tuto dobu odehrávalo. Po uplynutí času ženu propustil. Od této doby se mezi lidmi šuškalo, že se nešťastník kvůli lásce k Dae zazdil do zdí opery. Proslýchalo se, že jeho duch stále straší na chodbách velkolepé stavby.
Na základě těchto informací novinář začal skládat svůj zajímavý příběh. Maskovaného muže pojmenoval jako Erica, který byl nejen architektem, ale i skladatelem. Skutečným ,,Andělem hudby“. Učil mladou sboristku Christinu zpěvu přesto, že měla ženicha Raoula de Changi. Takhle vznikl thriller v podání novináře, který dostal název ,,Fantom opery“. Kniha byla vydána v roce 1910.
Nové verze
Podle Lerouxe duch skutečně existoval. Domnívá se, že skutečný architekt žil ve sklepě opery, ale lidé jej proto považovali za ducha. Mnoho vědců jeho názor nepodporuje a zastává přesvědčení, že se jedná o pouhou legendu. Argumentují také tím, že v době Pařížské Komuny (1871) bylo v Opeře mnoho obětí, a ve sklepích bylo vytvořeno vězení pro ty, kteří nesouhlasili s její politikou. V těchto chodbách byli lidé zastřeleni, pohřbeni na místě a zazděni ve zdech chodeb. Dodnes tam tyto kostry nacházejí dělníci, stejně jako stopy po kulkách a krvi.
Je zajímavé, že pátá krajní lóže poblíž jeviště je vždy prázdný. Říká se, že přesně tohle chtěl tajemný architekt. Sám toto místo hlídá. Někteří zaměstnanci říkají, že je vyhrazena pro speciální hosty a přátele ředitele opery. Jiní, že se prostor využívá pro nějaký druh technických potřeb. A publikum? Tu a tam vypráví, že se na představeních zjeví Fantom opery, který vždy do své oblíbené páté lóže zavítá. Tajemná postava v bílé masce.
Francouzská divadelní kritička de Veil v roce 1994 vydala dílo, ve kterém potvrdila verzi novináře Gastona Lerouxe. Jediné s čím se neztotožnila bylo tvrzení, že architekt byl i skladatelem. Podle kritičky to byla láska, která skončila jeho nešťastnou smrtí, a skutečně to byla jeho kostra, která byla nalezena v suterénu v roce 1908.
Této verzi Fantoma opery můžete věřit či nikoli, je to pouze na vás. Ovšem to, že je tento příběh neskutečně romanticky a tajemný, to se nedá popřít. Ne nadarmo vyšlo o Fantomu opery 1600 knih a publikací, mnoho režisérů vytvořilo divadelní představení podle Lerouxova románu, vznikly i filmy a muzikály.
autor: -skm-
foto: 123rf.com, pixabay.com (Stefan Keller), commons.wikimedia.org
Štítky: Fantom opery, láska, maska, Paříž, příběh, tragická smrt, Velká opera
Sdílet na Facebooku
