Bolest je vjem, který provází lidstvo už od samého počátku. Všichni víme, že je pro nás něčím nepříjemným, dokáže nám značně pokazit náladu a obvykle se jí chceme co nejrychleji zbavit. Její zpracování v nervovém systému je nelehkou záležitostí.
Zároveň je to velice velice zajímavý vjem. Například lidé po amputaci končetiny i s odstupem času, po naprostém zhojení, pociťují bolest v již neexistující části těla. Při infarktu kupříkladu zase pociťují bolesti v zádech místo v hrudníku, břiše nebo dokonce čelisti. Jak je možné, že v některých případech vnímáme bolest někde úplně jinde, než odkud by měla pravděpodobně vycházet? Zdá se, že příčinou by mohly být nervové dráhy mezi mozkem a naším tělem.
V podstatě se jedná o přenesenou bolest, za kterou jsou zodpovědná nervová vlákna většiny orgánů, jež vstupují do míchy na podobném místě a vedou ve shodných drahách. Co se pak amputací týče, medicína nazývá již neexistující část těla, kterou si však ještě náš mozek stále pamatuje, takzvaným ,,fantomem“. Byť amputací dochází k nenávratnému přetnutí fyzického vedení pocitů pomocí nervových vláken z odstraněné části těla, pociťuje bolest ,,fantomové končetiny“ až 80% jedinců. Jedním z možných vysvětlení může být i eventualita, že mozek si velmi dobře pamatuje prožitá muka.
Každý to má jinak
Na první pohled by se mohlo zdát, že vnímání bolesti je něco, co člověk nemůže ovlivnit jinak než pomocí léků. Tento vjem se ale nedá tak jednoduše srovnat například s vnímáním tlaku nebo teploty. Její prožívání je vysoce individuální, jsou mezi námi lidé, kteří bolestivé podněty téměř vůbec necítí, ale jiní je naopak vnímají intenzivně. To je dáno tím, že lidé mají jinak vyvinuté mechanismy, kterými tělo tento pocit tlumí, a velký vliv má i šedá kůra mozková. Dále to pak ovlivňuje genetika, sociální prostředí, výchova a rodinné zázemí. Záleží i na tom, jak často se naši členové rodiny s bolestivými stavy setkávají a jak na ně následně reagují. Odlišné vnímání mají zcela jistě třeba primitivní kmeny v Amazonii, které se s bolestivými podněty setkávají častěji, oproti člověku z města.
Velmi výraznou roli ve vnímání bolesti hraje pak též i naše aktuální psychika. Velmi silné porodní bolesti, jež jsou spojeny s kladným vjemem, a to s příchodem očekávaného miminka na svět, přijímají ženy jinak než bolest při umírání na onkologické onemocnění.
Při vnímání bolesti nám může prospět třeba i psychoterapie nebo akupunktura. Vědci z univerzity v německém Essenu zkoumali vliv právě akupunktury na pociťování bolesti. Pomocí magnetické rezonance sledovali, jak odlišně na ni reaguje mozek při použití této tradiční metody. Oblasti mozku, které reagují na bolest, se po aplikování jehel zmenšily. Bylo zjištěno, že akupunktura působí nejen na vjem bolesti, ale také na receptory. Když totiž člověk bolest očekává, působí jako placebo.
Bolest je však podle názoru lékařů pro tělo důležitá, a to zejména ta akutní. Upozorňuje nás totiž na skutečnost, že v našem těle není něco v pořádku, děje se něco špatného, a donutí nás tak pátrat po jejích příčinách. Proto na sebe buďte opatrní, a v případě pochybností o svém zdraví utíkejte k lékaři.
autor: Petr Matura
foto: pixabay.com
Štítky: akupunktura, bolest, medicína, mozek, psychologie, psychoterapie, věda, vjemy, vnímání, zdraví
Sdílet na Facebooku
