Barvení látek bylo symbolem moci

Nejstarší záznamy o barvení látek pocházejí z mladší doby kamenné, konkrétně z Číny, kde lidé barvili své šaty ruměnkou. Není však jisté, zda to dělali z estetických či symbolických důvodů. Víme však, že barva se stala určitým příznakem moci.

Po dlouhá tisíciletí se k barvení látek používaly výtažky z rostlin, zvířat či z nerostů, například okr. Teprve v 19. století byla vyvinuta barviva, která postupně zcela nahradila přírodní látky. Z barvířského řemesla se tak stalo rozsáhlé odvětví. Později se i strojní vybavení bareven přizpůsobilo rychle rostoucímu počtu zejména umělých textilních vláken a formám výrobků.

Zpátky do minulosti

Kupříkladu ve starověku byl nejproslulejší barvou takzvaný „tyrský purpur”. Féničané měli tehdy pověst výborných řemeslníků a jedním z jejich hlavních artiklů byl právě purpur. Vyráběl se díky mořským měkkýšům ostrankám, jež barvu vystřikují při ohrožení. Získat jeden gram barvy znamenalo chytit a vypreparovat více než 8 000 jedinců těchto měkkýšů. Pro svoji krásu a exkluzivitu nebyl purpur určen pro obyčejné lidi, pro které by oblek v této barvě představoval přímo smrtelný zločin.

Další velmi proslulou barvou bylo indigo. Toto modré barvivo, původně získávané ze stejnojmenné rostliny, pochází z Indie. Vyrábělo se z keře indigovníku tak, že se květy, svázané do otýpek, vkládaly do kádě s vodou, kde se zatížily těžkými dřevěnými kládami. Barva zde tímto způsobem doslova vykvasila během několika hodin. I díky syté indigové modři se snadno daly rozpoznat bohaté vrstvy obyvatelstva. Přírodní barvivo bylo asi od poslední třetiny 19. století postupně nahrazeno syntetickým indigem.

Evropa ve výrobě barev poměrně dlouho zaostávala. Barvířské řemeslo jako takové se začalo rozvíjet až v době renesance v Itálii. Tato země je ostatně svou módou proslulá dodnes. Zámořské expedice vozily do obchodních měst, jako byly třeba Benátky nebo Florencie, mimo jiné také barviva exotická. Například dřevo zvané „braza”, z něhož se vyráběla skutečně skvostná červená barva, dalo později i název zemi svého původu, tedy Brazílii.

Po cizokrajných barvách byla v té době dokonce taková poptávka, že tvořily většinu nákladu na obchodních lodích. Barvy bývaly svého času nad zlato i cizokrajná koření, dalo by se říci. V tomto období také začínají vznikat i první evropské učebnice barvířství.

Jak je to nyní?

V současné době do módy opět přichází barvení přírodními surovinami, jako jsou třeba různé druhy ovoce, bylin nebo zeleniny. Modré barvy docílíme použitím borůvek a ostružin, zelenou získáme díky špenátu, trávě a zelenému čaji, fialovou nám poskytnou růže či červené zelí, růžovou zase jahody, maliny, třešně, višně a avokádo, žlutou až oranžovou pak cibule, mrkev, květy heřmánku a kurkuma, červené barvy docílíme díky sušenému ibišku, červené řepě či červené cibuli, hnědé barvě dají vzniknout káva, čaj nebo ořechy.