Odhalená tajemství Řádu svobodných zednářů

Anděl spásy a milosrdenství zobrazený v tzv. Mandrole, posvátné elipse, nad vchodem zednářského Templu v Londýně

Tentokrát jsme pro vás připravili výjimečný rozhovor s emeritním ctihodným mistrem Grande loge de France, Velké lóže francouzské v Čechách, panem Tomášem Srbem. Takových interview si mnoho nepřečtete. U nás ano.

Řád svobodných zednářů byl založen 24. června, na svátek sv. Jana Křtitele, roku 1717 v Londýně. Od té doby uplynula již tři staletí. K nejznámějším z jejich řad patřili geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, první preziden USA v letech 1789-1797 – George Washington a Giacomo Casanova. K těm novodobějším pak Winston Churchill, Louis Armstrong nebo sir Arthur Conan Doyle. U nás pak takové osobnosti, jako byl Edward Beneš, František Křižík a malíř Alfons Mucha. Co tyto známé osobnosti a velikány ducha spojovalo? Tajemný a nehmatatelný svět Řádu svobodných zednářů. Vyprávějí se o něm pohádky, demokratické dějiny prý tvořili zednáři. To, co se však děje za zdmi jejich chrámů, je očím běžného člověka skryté. Většinou oslovují budoucí členy řádu sami a není jednoduché je najít, často zůstávají v anonymitě. Co tedy tento řád přináší, jaká má pravidla a historii? Měla jsem to štěstí, že jsem se s ním setkala  a on výjimečně svolil k tomuto rozhovoru…

Když se řekne Řád svobodných zednářů, mnoho lidí si představí něco mystického, církevního, tajného. Společenství lidí, co „hýbou podzemím“. Jakým způsobem se tedy řád zrodil a z čeho vycházel?

Zednářství má kořeny různé. K nejznámějším patří středověké stavební hutě stavitelů gotických katedrál. Podle nich převzalo svobodné zednářství základní roztřídění zasvěcovacích stupňů, také od nich přejalo základní symboliku spojenou se stavebnictvím, s otesáváním kamenů. Stavební hutě – jak se dnes říká – operativních zednářů. Fungovaly ve středověku, stavěly chrámy, katedrály a postupně, jak šla doba, se začaly přetavovat do dnešní podoby. Z gotiky se stala renesance a lidské zájmy se začaly posouvat do oblasti alchymie a spirituality. Do tehdejších hutí a lóží začali vstupovat lidé, kteří se skutečným operativním zednářstvím neměli zas tak moc společného a byli zaměřeni spíše duchovně. Postupně v hutích a lóžích převládli. Na začátku 18. století už jich byla velká většina a operativní zednářství bylo na odchodu. Spirituální zednáři cítili potřebu renesance proměny řádu.

Pokud tomu rozumím správně, základy svobodného zednářství pocházejí od stavitelů katedrál. O katedrálách se říká, že je v nich zakleté určité mystické tajemství a vědění. Stavitelé, kteří katedrály projektovali a stavěli, byli tedy už tenkrát duchovně a esotericky „zasvěceni“ do tajemství na metafyzické rovině?

Ano, dá se to tak říct. Faktem zůstává, že v době gotiky ještě neexistovaly výpočetní metody, které dnes známe, a přesto měli takové empirické znalosti, že dokázali stavět štíhlé konstrukce, které unesly obrovské zatížení, jež překlenuli klenbami. Stavěli vysoké štíhlé pilíře, které i s dnešními moderními znalostmi dají problém vypočítat a zkonstruovat.

Katedrály prý mají tvar lidského těla…

Ano, půdorysně se dá vysledovat tvar lidského těla, ale nejsem takový znalec, abych vám to mohl vysvětlit detailně.

Jsou také orientovány údajně stejným směrem…

Katedrály či kostely jsou vstupem směrované na západ a oltář vždy směřuje na východ. Věnec kaplí kolem hlavního oltáře tudíž směřuje také na východ. Také zde se dá vystopovat podobnost se zednářskými lóžemi, kde vstup do lóže je na západní kratší stěně a místo představeného lóže je na straně východní.

Proč ta orientace?

Mluví se o tom, že z východu přichází světlo při východu slunce a zednář, který vstupuje z „hmotného světa“ a v lóži se má obrodit k „světu duchovnímu“, přichází ze strany západní, odkud symbolicky přichází noc. Směřuje tak ke světlu, k východu. Říkáme, že zednářským zasvěcením člověk „obdrží světlo“.

To byl praktický vznik zednářských lóží. Jaká byla ale počáteční myšlenka? Jaká touha a po čem podnítila vznik Řádu svobodných zednářů?

Důvodů bylo víc. Jednak to byla touha nenechat zcela padnout myšlenku konstrukcí, byť již jen na úrovni duchovní – čili v jiné podobě než dřív. Je třeba si také uvědomit odraz doby, ve které řád vznikal a tehdejší myšlení. Byla doba doznívajícího baroka, počátek osvícenectví a odporu proti reformaci, rekatolizaci, kterou s sebou baroko přineslo. Nezadržitelně se blížila doba, kdy katolická církev ztrácela svoji neomezenou moc. Společnost se vyvíjela jiným směrem, kdy už nebylo možné, aby jen část lidí byla obecně vzdělaná. Staré feudální zřízení se hroutilo a vytvářela se měšťanská společnost, městská buržoazie. Byla zde skupina lidí, kteří , byť k tomu nebyli předurčeni rodem nebo vzděláním, chtěli dosáhnout nějakého vědění v duchovním smyslu. Chtěli mít vědomosti a hlásali rozšiřování vzdělanosti. To vše napomáhalo k zrodu duchovního, spirituálního zednářství. Vždyť ze zednářských řad pocházela velká řada francouzských encyklopedistů. Jednalo se tedy o řád spirituální, iniciační, do něhož se dodnes vstupuje tzv. „zasvěcením“. Pro 18. století je typická podoba zednářství jako učených společností. Tyto společnosti tajily svoji existenci, protože se katolické církvi nelíbilo, že zednáři od samotného počátku hlásali rovnost náboženství. Přijímali členy jakéhokoli vyznání a nevyhýbali a nevyhýbají se žádným náboženským směrům dodnes.

Jak svobodné zednářství pohlíží na islám?

Osobně znám několik muslimů, kteří jsou členy našeho řádu. U nás skutečně neexistují zádné předsudky. Klíčovým kritériem je – mohu-li to tak vyjádřit – „čistota srdce“. Častější bývá případ opačný: v minulosti byly a jsou církve, i politické strany, které svým členům vysloveně zakazují stát se zednáři.

Dnes máme svobodu vyznání, proč se tedy konkrétně u nás, drží Řád svobodných zednářů v jakémsi utajení?

Nedá se říct, že v utajení. Spíš se k tomu běžně členové nechtějí na veřejnosti přiznávat. O řádu kolují různé spekulace a informace. Je pravda, že člověk, který k nám vstupuje, si musí uvědomit že na sebe bere určité společenské riziko…

Má to riziko souvislost s politikou? Říká se, že zednáři často ovlivňují chod dějin….

Já nejsem přítelem tvrzení, že zednáři ve smyslu, celý řád. Zednáři jako jednotlivci? To pak ano. Politici mezi nimi jsou, byli a budou – to je pravda, ale jejich působení v politice se nedá brát jako politika lóží, i když se to někdy tvrdí. Říká se, že Francouzská revoluce je produktem zednářů. Na to odpovídám: Možná je to obráceně a revolucionáři šli do lóží proto, že tam cítili volné prostředí k hlásání svých názorů. Ta myšlenka je pro mne přijatelnější, než myšlenka, že dělali revoluci proto, že byli členy lóží.

Jakým způsobem je možné se v Čechách přihlásit k svobodným zednářům? V Anglii jen zájemce zalistuje v telefonním seznamu a zavolá…

Stručně řečeno – u nás těžko. V západní Evropě či Americe, kde zednářství fungovalo po celou dobu nepřerušeně, jsou členů řádu desítky tisíc a je běžné, že zednářské lóže, respektive organizace čili obedience, vlastní domy, a ty se dají najít v zmiňovaném telefonním seznamu. Dá se tam tedy zajít a říct: „Mám zájem se stát vaším členem, co pro to můžu udělat?“. U nás je zednářů pár stovek, lóží jsou zhruba dvě desítky a to je málo na to, abychom si vydělali na dům. Je tedy těžké, pro člověka, který má o nás zájem, najít kontakt…

Našla jsem na internetu stránku Řádu svobodných zednářů, ale jako nečlenka jsem nebyla vpuštěna dál. Nikde nebyl telefonický, ani mailový kontakt. Říká se, že budoucí členy oslovuje řád sám…

Ano, většinou to tak je. Bývá častou praxí, že zednáři oslovují kandidáty, o nichž si myslí, že hledají něco víc, než nabízí běžný život. A k stránce na internetu? Jsou tací zednáři, kteří propagují zveřejnění kontaktu, protože nás je právě v ČR málo a je možné sehnat větší počet zájemců. Na druhou stranu se kritizuje, že by se tímto způsobem nabírat noví členové neměli. Je těžké stanovit, co je správně.

Zkusme hypoteticky přistoupit na myšlenku, že jsem byla řádem oslovena, protože jak vím, jsou v Čechách i jedna lóže ženská a několik smíšených. Já se tedy rozhodnu pro vstup do vašeho řádu, nicméně netuším, co mě čeká. Co se bude dít dál?

Budete opět zkontaktována lóží, jejíž členové vás oslovili a domluvíte si schůzku. Na ni přijdou minimálně tři členové lóže, aby si s vámi promluvili a posoudili tak, jaké máte úmysly a zda jsou čisté, zda nejde například jen o dříve zmiňovanou politickou kariéru, hledání voličů, obchodních partnerů, nebo něco podobného.

Jaké lidské kvality hovoří pro přijetí do zednářské lóže?

To je těžké říct obecně, jsou individuální. Nebývá přijat člověk, jehož morální kredit je pošramocen, něco provedl a odpykal si zasloužený trest – i když i o tom se v zednářství vedou diskuze . Ale na druhou stranu – člověka s pochybnou pověstí bychom ani neoslovili, protože by tím mohl vrhnout stín na celý řád. Jednak tedy posuzujeme kvality morální a také posuzujeme osobní touhu po hledání dimenze navíc, nespokojenost jen s tím, co nabíží běžný způsob života. Po schůzkách s tímto člověkem (zednářské označení je „hledajícím), které bývají zpravidla tři, napíší členové lóže, kteří schůzky s hledajícím absolvovali, zprávy, které jsou informací ze schůzek. Ty se pak v lóži přečtou a proběhne hlasování všech členů lóže o tom, zda bude kandidát přijat do řádu. Pokud je hlasování kladné, kandidát je pozván již přímo do lóže, aby si s ním všichni promluvili již na místě. Aby byla zachována v tuto chvíli ještě nutná anonymita, neboť nezasvěcený člověk nemůže „jen tak“ vstoupit do lóže. Tak vstupuje se zavázanýma očima. Během doby, která trvá zhruba deset minut, mu mohou členové klást otázky, aby zjistili případné detaily, které je ještě zajímají. Po vstupu kandidáta do lóže se opět hlasuje a pokud je i nyní hlasování kladné, pak může být kandidát „zasvěcen“. Abych byl ale přesný, popsal jsem jen dvě hlasování, jsou ještě další tři, protože před první schůzkou tří je první hlasování, které se děje na základě kandidátova životopisu, či motivačního dopisu kde kandidát sám popíše, proč se o členství zajímá.

Rituál zasvěcení kandidáta je obestřen tajemstvím, můžete alespoň naznačit, jakým způsobem probíhá?

Detaily říkat nesmím, ale přiblížit jej mohu. Zasvěcení je rituální obřad, který provádí větší skupina lidí, kteří už zasvěcení mají a předávají jej nezasvěcenému. Kandidát prochází během obřadu symbolickými zkouškami, které mají prověřit jeho způsobilost.

Morální způsobilost?

Jak morální, tak velikost jeho vnitřní síly. Je vystavován zkouškám, kdy jsou mu kladeny překážky, které musí překonávat. Například určité symbolické překonávání bolesti. Všechny kultury, které zasvěcování prováděly, si byly vědomy toho, že je třeba nechat člověka prožít symbolicky vlastní smrt. Dát mu možnost překonat strach z hmotného konce. Zasvěcení by mělo člověka povýšit, povznést na vyšší úroveň existence a to nejde jen tak, zadarmo. Za ni musí člověk nějakým způsobem zaplatit. A třeba i tím, že symbolicky zemře a znovu se obrodí. Projde branou smrti, ALE smrt překoná. Dostane se myšlenkově dál, až za ni.

Když zasvěcovaný překonává vlastní smrt, činí tak v nějaké zvláštní, k tomu určené místnosti?

Ano. Před zasvěcením do prvního stupně tráví kandidát několik desítek minut v kabinetu rozjímání, tmavé místnosti, která slouží k připomenutí ukončení pouti lidského života. Když z ní pak vychází, sepisuje vlastní závěť, čili – jako by se chystal na smrt a měl skutečně zemřít. Dalším obřadem zasvěcení je jeho smrt jakýmsi způsobem překonaná. To se ale děje jen při prvním zasvěcení, při dalších do vyšších stupňů se tak děje jiným způsobem, čili – jde o jiné způsoby zasvěcení.

Kolik stupňů zasvěcení je?

Základní jsou tři. To jsou ty, které vycházejí z dob středověkých stavitelů: učeň, tovaryš a mistr. To jsou symbolické stupně, či podle symbolického barevného označení – modré stupně. Kromě těchto tří univerzálních, existují ještě různé soustavy vyšších stupňů zasvěcení. Tyto soustavy obecně nazýváme zednářské rity a každý ten ritus je vystavěn podle vnitřní filozofie, již nese. Je to jakási sada mravních a spirituálních hodnot, které se mají předat a každý z ritů je sestaven trochu jinak, takže má různý počet stupňů. Například francouzský jich má sedm, ale jsou i rity, které jich mají několik desítek. Například egyptský Memphis Misraim, který vychází z egyptských tradic a mysterií jich má plných devadesát devět.

Kolik jich máte za sebou vy?

To neprozradím, protože můj stupeň a zasvěcení je vnitřní záležitostí řádu a navenek nehraje roli. Počet je důležitý jen pro řád a mé působení v něm…

Dejme tomu, že jsem prošla už zasvěcením a čeká mě práce v lóži. Jakým způsobem se vedou pracovní schůzky?

Zednářská práce je dvojí, kolektivní – v lóži a pak druhá – osobní. V lóžích se setkáváme pravidelně jednou či dvakrát do měsíce, zpravidla večer na dvě až tři hodiny. Práce se zahajují rituálně, otevřením prací a na konci opět rituálním uzavřením prací. Jsou to ceremonie, které pomáhají odprostit se od vnějšího světa, ze kterého bratři a sestry přišli.

Rituál je nezbytný?

Ano – Nejen tím se odlišujeme od běžných schůzek. Je třeba, aby se lidé sladili na stejnou energii a k tomu slouží rituál. Aby nás všechny duševně sjednotil.

Co se na schůzkách řeší, jak vypadá „práce“?

Buď se řeší samotná zasvěcení nových členů a nebo se pracuje na tématech, které si lóže stanoví. Jeden z členů přednese přednášku na téma duchovního, morálního, nebo filozofického směru a pak nastává diskuze. Neexistují nějaká omezení, kromě dvou a těmi jsou politika a náboženství. Tato dvě témata lidi obvykle rozdělují a protože chceme, aby se v lóžích k sobě lidé chovali jako bratři a sestry – a my se také tak oslovujeme – je třeba se vyvarovat všeho, co by mohlo způsobit třenice.

Zednářská práce je, pokud to dobře chápu, prací sám na sobě, dobrat se k myšlence, která rozvíjí a obohacuje myšlenky ostatních lidí…

Ano, přesně to je práce v lóžích. A pak ještě je práce osobní. To, co zažiji v lóži převedu sám na sebe, zažiji si to jak racionálně, tak citově a tím vlastně pracuji sám na sobě.

K zednářství patří i symboly…

Jsou převzaty ze stavebnictví. úhelník, kružítko, dláto, olovnice, krokvice – to je druh středověké vodováhy -  pravítko, páka, kladívko a hrubý, neopracovaný kámen. K němu je připodobňován zednářský učeň, jež vstupuje do lóže z běžného světa „neopracován“ a prací na sobě se má otesat do dokonalého tvaru kamene. V některých zednářských směrech se používá jako symbol i zednická lžíce. Používají se ale symboly vztahující se i k astronomii – například obrazy nebeskýchch těles jako jsou Měsíc, Slunce, hvězdná obloha, zemský glóbus.

Zednářské symboly jsou i na amerických dolarových bankovkách…

Tam je zobrazena hlavně symbolika čísla třináct. Znamená také počet zakládajících států. Je to i třináct lístků ratolesti, kterou drží orel ve svých spárech, třináct stupňů pyramidy, která je na nich vyobrazena. I heslo Et pluribus unum má třináct písmen.

Čím je ze zednářského hlediska zajímavé město Washington?

Rozmístění hlavních budov odpovídá rozmístění hodnostářů a toho, jak se sedí v lóži při rituálních pracích. Samotný George Washington patřil k Řádu svobodných zednářů a minimálně pět dalších amerických prezidentů také.

Co české zednářství? Jedno ze známých jmen je Alfons Mucha – slavný malíř…

Bylo jich pochopitelně hodně. Také Svatopluk Machar či Jan Masaryk patřili k Řádu svobodných zednářů a tady říkám pozor, Jan, nikoli Tomáš Garrigue Masaryk, jak se občas tvrdí, ale jeho syn. Také Alios Rašín…

A ti současní? Můžete prozradit alespoň dvě jména?

Přiznání k řádu je věcí osobní. K tomu bych musel mít jejich svolení. Dvě jména? Herec Martin Štěpánek se příslušností k řádu Grand Orient de France netajil a pak například malíř, grafik a ilustrátor Jan Kristofori.

A náš bývalý prezident, pan Václav Havel?

O něm se to říká, ale já to nemohu potvrdit. Možná, že je naprosto tajným zasvěcencem a to tak tajným, že to nevím ani já… :) , Ne, podle mě není.

Kdy se zednářství objevilo v českých zemích?

V literatuře se tvrdí, že první lóži u nás založil již ve dvacátých letech 18. století hrabě Antonín Špork. Josef II. Prokazatelně nejstarší lóže u nás byla založena v Praze roku 1741. Zednářem sice nebyl, ale zednářství přál a nechal zednáře pracovat, i když limitoval počet lóží. Ve velkých říšských městech, jako byla Vídeň nebo Praha směly být lóže jen tři, víc ne. Doba Františka I. Díky vzniku tajných policií a jeho soustavnému podezírání ze spiknutí byla jiná. V průběhu 19. století nastal útlum a hovořilo se jen o takzvaných „zednářských kroužcích“. V letech 1918 – 1939 se život zednářských lóží znovu ožil.

Adolf Hitler likvidoval zednářské lóže, katolická církev jim také nebyla nakloněná. Roku 1738 dokonce papež Klement XII. vydal protizednářskou bulu „In eminenti“. Jak se k zednářům choval komunismus?

Žádný totalitní režim nemá zednáře rád, zrovna tak jako Mussoliniho režim, ještě před válkou. Jak fašistické, tak komunistické strany zakazovaly svým členům vstup do lóží. Oficiálně u nás zakázáno nebylo, ale po roce 1948 platilo nařízení, že se lóžových prací musel účastnit vždy jeden příslušník STB, aby hlídal, co se v nich děje. To nakonec vedlo k tomu, že se v roce 1951 čeští zednáři dobrovolně rozpustili a ke svým aktivitám se vrátili až po revoluci, v roce 1990.

Moc děkuji za procházku po mnoha tajemstvími opředeném, Řádu svobodných zednářů…

Text: Markéta Pilzová, foto: Eminent

» zpět nahoru «