Šokující výzkum naznačuje: Před katastrofou vás může zachránit šestý smysl!

Mnozí lidé vytušili vlaková neštěstí, což jim zachránilo život!

Zažili jste někdy neodbytný pocit, že nemáte jet na určité místo, což se později ukázalo jako opodstatněné? Existenci varující intuice naznačuje i podivuhodná statistika, pocházející ze Spojených států!

Ve vodách severního Atlantiku se zmítají stovky lidí, kteří nastoupili na palubu Titaniku. Již dvě hodiny po půlnoci ze 14. na 15. dubna 1912, nebyla většina z těchto nešťastníků naživu. Lidský organismus totiž není přizpůsoben na delší pobyt v ledové vodě, po kterém přichází silné podchlazení, křeče a smrt.

Kniha o budoucnosti

Ponurou noc nepřežilo přes 1500 cestujících i členů posádky luxusního parníku. Je notoricky známo, že se vše odehrálo během plavby z britského Southamptonu do amerického New Yorku. Co je však známo mnohem méně, je podivuhodný fakt, že plavbu na Titaniku zrušilo na poslední chvíli více než třicet lidí. Mnozí z nich totiž měli z nacházející cesty nepříjemný pocit! Mohli snad vytušit blížící se a neodvratnou zkázu?

Možná je nošením dříví do lesa zmiňovat se o tom, že potopení Titaniku v podstatě předpověděl ve své novele Marnost (Futility) i americký spisovatel Morgan Robertson. V této knize z roku 1898 se autor zmiňuje o fiktivním parníku Titan, který má podobnou velikost jako skutečný Titanik a je také považován za nepotopitelný. Navíc šla knižní loď ke dnu také  v Atlantiku, a to během nárazu na ledovec při téměř stejné rychlosti jako Titanik! A také na ní se utopila více než polovina pasažérů, i kvůli nedostatku záchranných člunů! Může to být vůbec shoda okolností?

Velmi zvláštní výzkum

Že v tomto – a mnoha dalších případech předpovězených katastrof, zřejmě nešlo o náhodu, naznačuje pozoruhodný americký výzkum. Americký matematik William E. Cox dospěl v rámci svého statistického šetření k velmi překvapivému výsledku, který narušuje náš konvenční pohled na svět. Z jím zpracovaných statistik, vycházejících z dlouholetých období, vyplývají zajímavé skutečnosti. Průměrný počet osob ve vlacích, jenž postihly srážky, vykolejení, nebo jiné kolize, je výrazně nižší, než kolik lidí cestuje těmi, které potíže nemají. Jenže to není zdaleka vše!

Vytušili možnou smrt?

I v samotných vlacích, které postihly tragédie, sedí většinou menší počet pasažérů ve vozech, poškozených nebo zničených srážkou! Rozdíl v počtu cestujících mezi ohroženými a běžnými vlaky je podle Coxe tak velký, že lze vyjádřit faktotem nepravděpodobnosti 1 : 100. Vyplývá z toho, že schopností nahlížet za oponu času disponuje mnohem více lidí, než se běžně uvádí? Zřejmě tomu tak bude. Současní fyzikové totiž již připouštějí, že čas není zdaleka lineárně plynoucí veličinou, která je za všech okolností neměnná. Spíše jde o spirálu, jejíž plynutí lze „narušit“ jak pomocí silných elektromagnetických polí, nebo i vysokých cestovních rychlostí. To však zřejmě nebude oním řešením naší záhady.

Nehoda, není náhoda?

K té se nejvíce blíží hypotéza kolektivního vědomí, nebo chcete-li kroniky Akaša. Všechny – a zřejmě i budoucí události, jsou prý zaznamenány v jakémsi centrální struktuře všech organismů stejného druhu a časoprostoru, na kterou se lze napojit naším podvědomím. Největší stopu v této časoprostorové „matrici“ pak zřejmě zanechávají výrazné tragické události, které se manifestují jako zlá tušení, sny a předtuchy!

Každá tragická událost také zřejmě vytváří i takzvané zpětné kvantové vlny, které lze dokonce i zaznamenat – například pomocí generátorů náhodných čísel. Tyto přístroje najednou začnou v tomto případě ukazovat velké odchylky a „jančit“. Nejčastěji právě před výrazně tragickými událostmi, jako byl například útok na WTC z 11. září 2001.

Intuice, která varuje!

I já jsem měl příležitost kdysi se s podobným fenoménem setkat – a to právě u vlaků. Těmi jsem tehdy pravidelně jezdil do práce. Jednoho dne jsem však měl pocit, že bych se následující dny měl těmto dopravním prostředkům vyhnout. Jaký byl výsledek? O dva dny později se vskutku na trati, kterou jsem často cestoval, odehrálo železniční neštěstí. Mohlo jít vůbec o náhodu? Spíše šlo o to, čemu někdo říká intuice a další lidé šestý smysl…

Autor: Petr Koutský

Fotografie: wikipedia.org

 

 

» zpět nahoru «