Ačkoli pověst koček je známá především z prapůvodního Egypta, šířila se tato zvířata po celém světě už mnohem dříve. Přispěli k tomu i Vikingové.
Vikingové obvykle nemívají pověst mazlivých a mírumilovných tvorů, nicméně jejich dávní společníci ano. Vědci v roce 2016, s touhou vnést do rané historie kočiček trochu více vysvětlení, zveřejnili výsledky zajímavé studie. V ní prozkoumali vzorky DNA od více než 200 kočkovitých šelem, jejichž pozůstatky byly objevovány na rozmanitých archeologických nalezištích z dob před 15 000 až 2 700 lety. A na co s přišlo? Kočky geograficky expandovaly hned ve dvou různých vlnách.
První vlna započala na Středním východě, odkud se kočky dostaly do východního Středomoří, oblasti plné úrodných zemí. Tento výsledek jen umocňuje dlouho trvající domněnky, že kočky využívaly hlavně farmáři, aby držely na uzdě nepříjemné hlodavce a chránily tak úrodu. Svým chovem podporovali šíření těchto chlupáčů dál a dál. Další vlna přišla o 1 000 let později – začala ve starověkém Egyptě, kde byly kočky uctívány jako božstvo, a přes mořeplavce se přesunula do Afriky a Eurasie.
Co je ale zajímavé, vědcům se podařilo zjistit, že DNA egyptských koček se shodovalo s DNA koček nalezených na vikingském stanovišti v Německu. Vikingové, pravděpodobně jako mnoho jiných námořníků, brali kočky na svá plavidla, aby tam zvířata lovila myši a krysy, které mohly šířit nemoci a požírat zásoby na lodi. Tyto výsledky nejsou až tak překvapivé, vzhledem k přítomnosti koček v severské mytologii. Například bohyně Freya, pečující o lásku, plodnost, boj a smrt, jezdila ve voze taženém dvěma obrovskými kočkami.
autor: Zuzana P.
foto: Pixabay
Štítky: Egypt, historie, kočky, svět zvířat, věda, Vikingové, výzkum, ztracené vědomosti
Sdílet na Facebooku
