Pověst vypráví, že hrad Švamberk neboli Krasíkov údajně kdysi dávno založil rytíř, jenž byl zaklet do nádherné labutě. Velký, bílý pták se usídlil na rybníce nedaleko dnešního hradního kopce. Do krásné labutě se následně zamilovala dcera uhlíře a svou čistou láskou měla rytíře vysvobodit z jeho prokletí. Rytíř si dívku vzal za manželku a postavil pro ni a pro sebe Labutí hrad.
Švamberk neboli Krasíkov, zvaný tak i dle stejnojmenného vrchu nedaleko Konstantinových Lázní, byl počátkem 15. století v držení pana Bohuslava. Jeho největší nepřátelé byli husité a pod vedením samotného vojevůdce Jana Žižky vyrazili dobýt protikališnické hnízdo.
Hrad je opředen legendami
Jednooký vůdce povolal horníky ze Stříbra, aby vyhloubili štoly pod hradní věže. Skrze ně dopravili stovky kýblů lidských a zvířecích výkalů do bergfritu. Z ochozů je poté vylévali na dvůr a obránci hradu se tak následně raději vzdali, jelikož se báli morové nákazy. Bohuslav ze Švamberka byl Žižkou zajat a dopraven do vězení na hradě Příběnice. V cele pochopil, že Zikmundovi je jeho osud naprosto lhostejný, a tak nakonec vstoupil do husitského vojska.
Místní legenda vypráví, že se členům švamberského rodu často zjevoval pes, který začal dlouze výt při vyzvánění u příležitosti večerní bohoslužby. A jako většina hradů, má i Krasíkov svoji Bílou paní. Tato švamberská se zjevovala vždy před významnou událostí, například před smrtí či narozením některého jedince z rodu Švamberků, nebo před blížící se katastrofou. Spatřena byla třeba v roce 1644 na ochozu hradu, ihned následující den začalo na hradě hořet. Mohutný požár tak proměnil hrad Krasíkov v ruiny.
Smutný osud připomíná Strom křivdy
Jiná z místních pověstí vypráví o takzvaném „stromu křivdy”. Kdysi se jednoho dne stalo, že vojáci z hradní posádky, kteří pátrali v lesích po lupičích, našli u cesty zavražděného a okradeného kupce. Náhodou se ve stejnou dobu a stejnou cestou ubíral i jakýsi venkovský mladík. Byl unaven dlouhou cestou z města k domovu, a proto ulehl u cesty, dal si pod hlavu mošnu a vedle sebe položil hůl, kterou si vyrobil ze suché větve. Jeho osud byl zpečetěn ve chvíli, kdy jej objevili vojáci. Zajali mladíka a obvinili jej z vraždy kupce a ukrytí jeho peněz kdesi v lese. Následně hocha dovedli na Krasíkov a postavili před soud.
Mladík se samozřejmě začal bránit, avšak i když proti němu neexistoval žádný důkaz, soudci nakonec rozhodli, že bude sťat mečem. Jakmile si hoch uvědomil, že je jeho osud již nenávratně zpečetěn, uchopil svou hůl ze suché větve, vrazil ji do země a pronesl vzrušeným, rozechvělým hlasem:
„Na důkaz mé neviny, ať tato suchá hůl vyžene korunu a vzroste v strom. Na znamení, že jsem byl nespravedlivě odsouzen, k hanbě soudců mých nechť rostou jeho větve směrem k zemi!”
Po mládencově popravě se katovi pacholci vraceli nazpět cestou, vedle níž odsouzený hoch vrazil do země svou hůl. V hrůze spatřili, že se její kůra již zazelenala a začaly na ní rašit i pupeny. Strom křivdy stál pak celé věky na hradním nádvoří a jeho větve skutečně smutně visely k zemi. Žaloval tak na nespravedlivé soudce a truchlil nad mladým mužem, neprávem odsouzeným.
autor: Petr Matura
foto: Petr Matura
Štítky: Česká republika, historie, hrad, Krasíkov, legendy, Švamberk, tajemno
Sdílet na Facebooku
