Opatství Krzeszów najdeme přibližně 20 kilometrů od našich hranic v Polsku. Nádherný historický skvost má velice bohatou historii.
V klášteře se nachází mauzoleum slezské linie Świdnicko-javorských Piastovců. Jsou zde pohřbeni například kníže Bolko I. Přísný a jeho potomci, kteří jako poslední na konci 14. století uznali českou suverenitu nad Slezskem.
Legenda o věčně ztraceném muži
K založení tohoto místa se váže zajímavá legenda. Když se jednoho dne slezský kníže Boleslav I. Surový vydal na zimní hon, oddělil se od svého doprovodu a ztratil se v tamních lesích. Nastala mrazivá zimní noc a kníže si uvědomil, že nenajde-li dům, umrzne venku. Začal se tedy modlit o pomoc a dal slib Panně Marii. Pokud přežije, bude financovat církev. Sotva živého Boleslava našel Žid putující lesem a doprovodil ho ke svému lidu. Vládce svého zachránce odměnil, ale na slib Marii zapomněl.
Uplynulo mnoho let a již starý Boleslav se znovu vydal na lov. Co čert nechtěl, opět se ztratil od skupiny. Tentokrát však bylo naopak horko a on trpěl obrovskou žízní. Brzy vyčerpáním usnul a ve spánku jej navštívil anděl, jenž mu ukázal cestu ke zdroji vody a připomněl mu nesplnění slib. Vládce po záchraně konečně své slovo dodržel a nařídil postavit chrám v místě, kde vytékal pramen.
Pověra tak spojuje vznik kláštera s osobou Boleslava I. Surového, ale podle historiků se mniši v Krzeszówě objevili již v roce 1249. Stalo se tak díky vévodkyni Anně České (vdově po Jindřichu Pobožném). Teprve o 40 let později koupil tyto pozemky od benediktinů Boleslav I. a předal je cisterciákům. Zakládací akt nového kláštera se datuje do roku 1292. Privilegia udělená mnichům potvrdil v roce 1318 papež Jan XXII.
Smutná historie
Za husitských válek byl klášter vydrancován. Podle legend to měli udělat husité, kteří zde zavraždili 70 mnichů. Historici však uvádějí, že Krzeszów vyplenili rytíři Heřmana Zettritze (Czettritze) a informace o možných obětech invaze byly fantazií kronikářů 17. století. Budovy kláštera opět utrpěly během 30leté války, kdy sem vstoupila švédská armáda. K opětovnému rozkvětu došlo v 17. století za opata Bernarda Rosy. V této době zde pobýval také známý mystik a básník Angelus Silesius, autor mystického díla Poutník cherubínský.
Další temná doba pro Krzeszów nastala za 2. světové války. Tehdy byli benediktini násilně odvedeni do armády a klášter sloužil jako přesídlovací tábor a vězení pro Židy, již byli později posláni do vyhlazovacích táborů. Nacisté zde také ukryli sbírky Královské knihovny v Berlíně.
Po porážce Německa úřady Polské lidové republiky vysídlily místní německé obyvatelstvo a daly chrám i opatství benediktinkám ze Lvova. Proběhly také konzervační a restaurátorské práce. V roce 1998 získal kostel Nanebevzetí Panny Marie hodnost baziliky.
Mystický obraz
Další zvláštní záhada se váže k mariánské ikoně, jež se nachází pod velkým oltářním obrazem. Jedná se o obraz Panny Marie Milosti v Krzeszówě. Ten pravděpodobně dal chrámu latinský název Gratiae Sanctae Mariae. Nikdo neví, jak přesně se objevil právě zde, podle legendy sem byl zázračně přenesen z Rimini. Obraz byl ukryt pod podlahou kostela a nezelení se událo až 18. prosince roku 1622.
Podle klášterních kronik se tak stalo díky paprskům světla, jež dopadaly na prasklinu v podlaze, pod níž byla ikona ukryta. Na památku této události 18. prosince Krzeszów slaví Festum Lucis, tedy Festival světla. Ikona léta přitahovala poutníky a svědectví o četných zázracích přispěla v roce 1997 ke korunovaci obrazu Janem Pavlem II. Běžně se předpokládá, že jde o nejstarší mariánský obraz v Polsku.
Další zajímavostí, která je spojena s dávnou legendou je objevení, je objevení ztracené knížecí studny. V místě, kde se nacházel kurník, ji našli místní badatelé. Podle jedné ze sester benediktinek slepice často mizely právě v jejich dřevěném kurníku. Proto se ho rozhodli obyvatelé rozebrat a nalezli díru, kterou původně považovali za jímku na odpadní vodu. Studna byla pokryta jen kovovými pláty.
GALERIE
autor: Petr Matura
foto: Petr Matura
Štítky: bazilika, historie, klášter, Krzeszów, legenda, polsko, tip na výlet, vesnice