Malé a nenápadné městečko Votice najdete ve Středočeském kraji nedaleko Benešova. Spolu s přidruženými osadami čítá jen něco málo přes čtyři a půl tisíce stálých obyvatel, a přesto skrývá tolik zajímavostí, záhad a tajemství, že všechny ani zdaleka nelze pojmout do obsahu jednoho jediného příspěvku. Vyberme si alespoň několik nejzajímavějších.
Úctyhodnou dominantou Votic je bezesporu klášter řádu františkánů založený Sezimou z Vrtby roku 1627. Ke klášteru se váže hned několik pověstí. Jedna z nich souvisí i s popravenými českými pány po neúspěšné bitvě českých stavů na Bílé hoře, konkrétně s panem Kaplířem ze Sulevic, který v roce 1616 zakoupil zdejší panství a 21.6. 1621 ukončil svůj život na popravišti na Staroměstském náměstí v Praze. Jedna z verzí vypráví, že měl být pohřben v blízké obci Neustupov, kde se nachází rodinná hrobka Kaplířů. Jeho ostatky zde však prozatím nebyly objeveny. Bádáním po ztracených hlavách českých pánů se zabývá můj kolega Karel Dudek, který momentálně tuto problematiku zpracovává do podoby knižního vydání. My se nyní prozatím zamysleme nad tvrzeními, že postava pana Kaplíře, jež zjevně ani po své smrti nenacházela klidu, se měla zjevovat v klášterním votickém kostele. Asi ne zcela náhodou člověka napadne možná souvislost se svým způsobem nespravedlivým a dramaticky pojatým, zastrašujícím krvavým „divadlem“ pobělohorské staroměstské popravy…
Vroucí modlitby
Další zajímavá místní pověst se týká kopie obrazu Panny Marie Pomocné-Pasovské, jejíž originál namaloval známý malíř Lucas Cranach. Za třicetileté války, v roce 1645, když okolí Votic nemilosrdně rabovala švédská vojska, se obyvatelé z okolních vesnic snažili najít útočiště ve zdejším votickém klášteře, který jim poskytl azyl. Zoufalí vesničané obávající se vpádu vojsk do města se začali vroucně modlit k zmíněnému obrazu – a skutečně, stal se zázrak, jaký se v tyto zlé časy mnohokrát neopakoval. Vojska se městu vyhnula a zamířila na Vídeň. Těžko dnes posoudit, zda se tak stalo náhodou – nebo k záchraně skutečně pomohly vroucí modlitby… Ostatně, obdobné případy známe i odjinud. A nezapomínejme, že naši předkové měli velmi silnou víru, v níž byli již od narození vychováváni – a dnes už některé vědecké studie dokládají, že upřímná a silná, vroucí modlitba doopravdy pomůže odvrátit například i nemoc. Možná se jedná o člověkem prozatím ještě neprozkoumané schopnosti mozku, nebo opravdu zasahuje vyšší moc?
Genius loci
Vraťme se nyní ještě jednou k již zmiňovanému františkánskému klášteru, který se rovněž pyšní i tzv. Božím hrobem – věrnou kopií jeruzalémského Božího hrobu. Tuto zvláštnost zde nechala v letech 1685-1688 vybudovat hraběnka Marie Františka z Vrtby. Stavbou a správou tehdy pověřila právě místní zbožné františkány. Při mé návštěvě probíhalo již velmi potřebné restaurování, a tak se můžeme těšit na krásně opravenou sakrální stavbu a ponořit se zde do tichého rozjímání. Na mne místo působilo velmi pozitivně, i když se nachází na starém hřbitově v blízkosti kláštera. Zřejmě lidé, kteří budovali tuto unikátní stavbu, přesně věděli, kam ji umístit – nebo disponovali vrozenou citlivostí pro ducha místa, která dnešním stavitelům chybí…
Za zmínku určitě stojí i fakt, že se klášter pyšnil velmi bohatou knihovnou, kterou roku 1740 navštívil nechvalně známý páter Koniáš, aby zde odhalil sice jen jeden zakázaný tisk, jenž si však neodpustil hustě proškrtat a některé stránky dokonce vytrhl. Co kniha obsahovala dle jeho měřítek závadného, to se již dnes asi nedozvíme…
Asi nejtajemnějším místem Votic, které ponuře působí až do dnešních dnů, je však bývalé popraviště za městem, zvané Polský vrch. Na Polský vrch prý měla dle pověstí vést chodba z bývalého zámku. Ta však zatím nebyla nalezena.
Nezapomenutelný výlet
Bývalé popraviště jsem na zabláceném vršku navštívil během velmi deštivého dne. Musím přiznat, že na místě, kde dnes roste mohutný a nádherný javor, na mne padla velmi tísnivá nálada. Zda za to mohlo ono nevlídné počasí a povědomí o tom, k čemu tento vrch dříve sloužil, nemohu posoudit.
Každopádně se i dnes v blízkosti bývalého popraviště dějí podivné události… Na nedaleké silnici nezřídka dochází k poruchám motorů projíždějících automobilů, které je nutno poněkud odtlačit z dosahu tohoto místa, aby motor znovu naskočil. A i v naší současné, moderní době prý několik svědků vidělo ženskou postavu oblečenou do černých šatů, s kloboukem na hlavě. Žena se prý rychle mihne přes silnici a zmizí. Neměl jsem bohužel s sebou nic ke změření energie tohoto místa, ale určitě se sem vrátím a podám čtenářům zprávu o tom, co jsem zde zažil.
Jak již jsem zmiňoval v úvodu článku, Votice i okolí mají ještě mnoho dalších neobjevených tajemství. Koneckonců se zde odehrála například bitva u Jankova nebo tudy ustupovala německá armáda na konci druhé světové války a dle některých svědectví zde měla uložit bedny obsahující neznámý materiál, aby nepadl do rukou nepřítele… Každopádně toto malé a nenápadné městečko se zdá být rájem záhadologů i historiků a určitě stojí za návštěvu. Také já se tam hodlám ještě několikrát vrátit a zapátrat po dalších tajemstvích…
Text a foto: Petr Matura
Štítky: duch, duchové, paranormální jevy, pověsti, přízrak, spiritualita, tajemství
Sdílet na Facebooku
