Starověký Egypt je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších zemí starověku. Mystická atmosféra starověkých rituálů, mocných faraonů a obrovských pyramid, jejichž tajemství stále odolávají odhalení, je jen malou částí toho, co víme o zemi poblíž Nilu. Proč však byla poražena moc, která kdysi pozvedla region jak z hlediska vědy, tak i moci a armády?
Socha Alexandra Velikého
Války, povstalci a hladomor
Mezi historiky je rok 322 př. n. l. považován za konec starověkého Egypta. Tehdy vtrhl do země Alexandr Veliký. Dokončil porážku této velmoci a ustanovil svou moc. V době jeho příchodu však nebyl starověký Egypt v nejlepší pozici. Země byla rozervána politickými a ekonomickými rozpory.
Po Alexandrově smrti se země rozpadla. Jelikož v době svého úmrtí neměl legitimního nástupce, jeho velitelé si říši rozdělili. Každý vládl s ohledem na své osobní zájmy, takže Egypťané mnoho let bojovali se Seleukovskou říší, rozkládající se od dnešního Turecka, Sýrie, Iráku až po Pákistán a Indii. Síly stran byly vyrovnané, takže po dlouhou dobu nikdo nemohl získat převahu.
Poté, co Ptolemaios III. Euergetes (284 – 222 př. n. l.) převzal velení nad egyptskou armádou, se konečně zadařilo. Egypťané se přiblížili ke zdi hlavního města nepřátel. Bohužel právě v tuto chvíli byl Ptolemaios informován o nepokojích v hlavním městě Egypta a byl nucen se vrátit. Stalo se to v roce 245 př. n. l. a i tato událost přispěla ke konečnému zhroucení velké země.
Sbohem starověký Egypte
Důvod nepokojů byl prostý. Nedostatečné záplavy Nilu vedly k neúrodě a hladu. A protože Egypťané byli velmi zbožní, obviňovali za všechno řecké dobyvatele, ,,kteří se otočili zády ke starým bohům a rozhněvali je“. Naštěstí se Ptolemaiovi podařilo povstání uklidnit a částečně vyřešit problém s neúrodou. Země se přesto stala ještě slabší.
Po aktivní expanzi Říma, který začíná zasahovat do egyptské politiky od 2. století př. n. l., je jasné, že země jako samostatný stát dlouho nepřežije. A tak se to stalo. Roku 30 n.l. starověký Egypt konečně mizí z map, a stává se provincií Římské říše. Poslední vládce země, krásná Kleopatra, spáchá sebevraždu.
Věda zná odpověď
Je zajímavé, že moderní vědci mají logickou verzi toho, co sloužilo jako ,,výchozí bod“ pro většinu problémů tohoto nebohého státu. Neúroda. V roce 254 př. n. l. se selhání úrodnosti shodovalo s mohutnými sopečnými erupcemi v Etiopii, které vyvrhly do vzduchu velké množství prachu a plynů, včetně oxidu siřičitého. V regionu to způsobilo chladné počasí, která ovlivnilo proudění vzduchu nad Egyptem. V důsledku toho se deště zastavily nad prameny Nilu. Ten byl mělký a jeho hladina klesla na katastrofickou úroveň.
Někdy i zdánlivě nepochopitelné projevy mocných sil mají častokrát zcela racionální vysvětlení.
autor: – skm –
foto: pixabay.com
Štítky: Alexandr Veliký, historie, hladomor, Kleopatra, povstání, sopky, starověký Egypt, úpadek Egypta, války
Sdílet na Facebooku
