Podle učebnic jsou oběžnice Rudé planety známy až od 19. století. Ale neměli naši předkové pokročilé astronomické znalosti již mnohem dříve?! Vždyť některé indicie naznačují povědomí o měsících Marsu již v dávném pravěku!
Zadumaný muž, hledící do okuláru obřího teleskopu v US Naval Observatory, nedokáže uvěřit svým očím. Americký astronom Asaph Hall spatřuje 11. srpna 1877 první ze dvou měsíců Marsu – Deimos. O šest dnů později si vědec podle učebnic zapisuje další prvenství. Uvidí totiž druhý měsíc Rudé planety, který nazve Phobos.
Swift je znal dřív!
Objev obou na kosmické poměry velmi malých měsíců (Phobos má průměr kolem 16 kilometrů, Deimos asi 8 kilometrů) umožnila nejen Hallova vytrvalost, ale především abnormální optické zvětšení jeho techniky. Vědec měl totiž k dispozici tehdy nejdokonalejší čočkový dalekohled na světě! Pouhým okem nelze měsíce Rudé planety, ani mnohá další vesmírná tělesa ze Země spatřit…
Hall tímto objevem získal nejen nesmrtelnou slávu, ale také prý jako první určil atypickou oběžnou dráhu obou oběžnic Rudé planety. Ta má nezvykle téměř kruhový tvar. Ale byl Hall vskutku prvním objevitelem? Již o 150 let dříve popsal měsíce Marsu slavný britský spisovatel Jonathan Swift v knize Cesta do Laputy. Má je znát fiktivní vyspělá civilizace, k níž přichází hrdina příběhu Gulliver. Jak je to možné, když se první vydání zmíněné knihy datuje do roku 1727?!
Odkud čerpal šokující informace?
Podle převládajícího názoru Swift své domněnky odvodil z tehdy očekávané posloupnosti počtu měsíců planet Sluneční soustavy. „Pokud Venuše nemá měsíc, Země má jeden a Jupiter čtyři (ve skutečnosti jich má víc – pozn. redakce), pak musí mít planeta Mars – ležící mezi Zemí a Jupiterem. měsíce dva.“ Tak prý uvažoval Swift. Jenže tato hypotéza má vážné slabiny.
Swift totiž v Cestě do Laputy popisuje i detaily o měsících Marsu, které nemohl nijak logicky odvodit! Kromě oné téměř kruhové oběžné dráhy se jedná i o rychlost rotace měsíců, která je mnohem vyšší, než u jejich domovské planety. I tento fakt je ve Sluneční soustavě velmi nezvyklý! Získal tedy Swift své šokující informace odjinud? Vždyť kromě toho, že spisovatel žil v době, kdy v Anglii vznikaly první zednářské lóže, byl také velmi sečtělým člověkem.
Jenže to není zdaleka jediným náznakem neuvěřitelných kosmologických znalostí v dávných dobách!
Kamenné důkazy neuvěřitelných znalostí
Jižně od francouzského města Rennes, v údolí řeky Villaine, se rozprostírá soustava menhirů. Ve vzdálenosti 50 kilometrů leží několik obřích kamenů, z nichž každý představuje jednu z planet Sluneční soustavy, včetně Marsu.
Kamenného, asi čtyři metry vysokého představitele Rudé planety, najdete blízko francouzského městečka Messac. Ve vzdálenosti necelých 150 metrů od něj pak stojí dva menší menhiry. Tyto kameny téměř jistě představují právě dva marsovské měsíce – Phobos a Deimos! Kdy byly menhiry postaveny? Podle oficiálního vědeckého názoru mezi šestým až druhým tisíciletím před naším letopočtem. Tedy poměrně dávno na rozhraní končícího pravěku a začínajícího starověku.
Existovala v pravěku vyspělá civilizace?
Jak je mohli naši dávní předchůdci znát v těchto údajně zaostalých dobách? V epoše, kdy měly být první pokročilé hvězdářské dalekohledy hudbou vzdálené budoucnosti? I podle dalších indicií se však zdá, že je s naší historií cosi špatně!
Naznačují to nejen astronomické znalosti afrického kmene Dogonů, které podrobně popisují hvězdný (a lidskýma očima neviditelný) systém dvojhvězdy Siria, ale také stovky dalších podivných nálezů z dávných dob i legend. Existovala tedy již v pravěku na Zemi rasa, která měla znalosti, překračující ty současné? Velmi pravděpodobně ano…
Autor: Petr Koutský
Fotografie: shutterstock.com
Štítky: Deimos, Jonathan Swift, Mars, Phobos, vesmír, záhady
Sdílet na Facebooku
