Proč muži v minulosti nosili paruky

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč byly u evropských mužů paruky tak běžné v 17. a 18. století?

Mnoho lidí si při studiu určitých historických údajů, literárních románů, sledování filmů na toto téma, nebo při sledování výtvarného umění 17.–18. století jistě kladlo otázku: „Proč mají evropští muži tak bizarní styl? Proč byly tyto nafouklé paruky potřebné, a proč se tato móda rozšířila po celé Evropě?”

Kdy a proč se objevily paruky jako trend

Koncem 15. století se „Amorova choroba“, známá také jako syfilis, stala jednou z největších a nejstrašnějších epidemií, jaké kdy postihly Evropu. Její výskyt byl spojen s návratem mořeplavce Kryštofa Kolumba (1451–1506) v roce 1493 a jeho týmu z Nového světa. Bez moderních antibiotik a metod léčby oběti této nemoci pociťovaly všechny její důsledky v plném rozsahu. Čelily vyrážce, otevřeným vředům, slepotě, hojnému vypadávání vlasů, a mnoha dalším nepříjemným „bolákům”.

Je třeba také říci, že v Evropě (od raného středověku) byly vlasy mužů symbolem postavení, což bylo spojeno s obrazem Krista a názorem, že dlouhé vlasy charakterizovaly dobré zdraví člověka. Takže nedostatek vlasů, zvláště v mladém věku, byl na újmu pověsti člověka ve vysoké společnosti. Jedním z prvních přívrženců módy paruk (allonge) byl francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643). Bylo mu pouhých 17 let, když začal plešatět, což vážně narušilo jeho veřejný obraz. Proto se věří, že byl v Evropě úplně první, kdo nezakrytě používal paruky. Byl to však jeho syn, legendární Král Slunce, Ludvík XIV. (1638–1715), který dědičně čelil podobným problémům, a začal brzy ztrácet vlasy. A tak z allongi učinil opravdovou senzaci, a hlavní mužskou módu v celé Evropě.

Vzhledem k tomu, že Francie v té době určovala trendy v celé evropské módě, použití paruk se neuvěřitelně rychle rozšířilo, stejně jako mnoho dalších prvků pánského šatníku. Dokonce i Angličan Karel II. (1630-1685), bratranec Ludvíka XIV. si také osvojil zvyk nosit dlouhé paruky, protože rád spal s velkým počtem žen, aristokratek i měšťanek. Není proto divu, že trpěl syfilisem, a zemřel ve věku 54 let v roce 1685.

Nosit paruky = nedostatek hygieny?

Další důvod zvýšené popularity paruk v Evropě je často spojován s osobní hygienou, respektive s její absencí. Během 17. a 18. století se všeobecně věřilo, že koupání činí lidi zranitelnými vůči většině nemocí. Mnoho lékařů a místních léčitelů tvrdilo, že horká voda otevírá póry kůže a umožňuje vstup různých infekcí, včetně moru.

Lidé tedy slepě následovali lékařské rady takových „hodných” lidí, jako byl dominikánský mnich Thomas Moulton, který ve svých kázáních napsal: „Nepoužívejte koupele a mytí, protože to všechno otevírá póry lidského těla a dává jedům vstupovat a infikovat vzduch.” V důsledku toho byla kvůli nedostatečné hygieně většina lidí infikována a byla plná blech a vší. A nejpraktičtějším řešením problému výskytu tohoto ošklivého hmyzu ve vlasech bylo vlasy úplně ostříhat. A aby bylo možné oholenou hlavu zakrýt, bylo zapotřebí paruky.

Proto nyní, když vši žily v parukách, a občas se prokousaly k pokožce hlavy, bylo nutné k jejich zbavení paruku vyvařit v nějaké nádobě, nebo prostě jít do obchodu a koupit si novou. A hotovo, už žádné časově náročné problémy s vlasy! A mimochodem, paruky byly z nějakého důvodu popráškované. Prášek, který se nanášel na paruky, byl připraven ze směsi škrobu nebo křídy s přídavkem vůní levandule nebo pomerančových květů. Předpokládalo se, že tento prášek snižuje populaci vší a dodává vlasům luxusní vůni.

Móda zešílela

V první polovině 18. století bylo v Paříži více než 1 000 obchodů s parukami, které každý den uspokojovaly potřeby tisíců mužů. Jakmile se hygiena Evropanů začala zlepšovat a potřeba paruk začala slábnout, paruky se začaly stávat pouze prostředkem k zobrazení bohatství. Čím honosnější byly vaše kadeře, tím bohatší se jejich majitel v očích ostatních zdál.

Když paruka získala status módního doplňku „pouhého smrtelníka”, který usiloval o vyšší status, mnoho lidí snilo o tom, že je budou moci nosit. Paruky zaplavovaly města. Tím se staly levnějšími, ale to nebránilo těm úplně nejchudším, ve snaze se „cítit” jako vyšší třída, aby začali krást paruky mrtvolám, což se stalo velmi ožehavým problémem.

Konec paruk

Francouzská revoluce v roce 1789 konečně ukončila módu paruk, spolu s koncem výsluní francouzské aristokracie, a současně se všemi ostatními módními pánskými oděvy těchto let, jako jsou legíny a svěží kaftany s punčochami a korzety. Pod Napoleonem Francouzi velmi rychle zapomněli na staleté maškarní kostýmy, a právě tehdy došlo k úsvitu empírové módy, kterou za pár desetiletí vystřídá strohá viktoriánská móda. V Británii našel předseda vlády William Pitt mladší (1759–1806) méně drastický způsob, jak ukončit popularitu paruk; zavedl daň na parukový prášek v roce 1795, takže paruky bylo velmi nákladné získat a udržovat.

Paruky se však nosily až do 21. století ve Velké Británii. Nosí je povinně lord kancléř, právníci, soudci a mnoho dalších vysoce postavených úředníků v Královském soudním paláci. Oficiálně paruka v Anglii přestala být povinná až v roce 2008, a to pouze pro soudce, kteří nevedou trestní případy.

autor: – skm –
foto: Pixabay