Jsou lidé z podstaty násilní?

Prakticky každý den vidíme ve zprávách reportáže, v nichž se lidé dopouští násilí. Je však agrese našemu druhu Homo sapiens skutečně vrozená?

Lidské civilizace se objevily přibližně mezi 3 000 a 4 000 lety. A od těch dob žili lidé v míru „jen” 268 let. Což na jednu stranu zní jako mnoho let, na druhou v poměru k naší existenci…Z toho můžeme soudit, že násilí není nějakým moderním fenoménem. Ale je opravdu nedílnous oučástí lidského bytí? Narodili jsme se proto, abychom byli agresivní a zlí?

Odpověď není tak jednoznačná. Roku 2014 byla v časopise Nature publikována studie, která říká, že smrtelné násilí bylo normální i u druhu, který je nám příbuzensky nejbližší – u šimpanzů. Dle toho lze vyvodit, že násilí mohlo být součástí lidského života minimálně od našeho posledního společného předka se šimpanzi. Minimálně lze opačně říct, že násilí existuje tak dlouho jako lidé.

Všechny rané lidské říše byly vybudovány na zastrašování a násilí. Z nalezených pozůstatků lze najít i násilné smrti, např. hroty šípů v tělech nebo rozražené lebky. Na druhou stranu se míra násilí mezi kulturami a komunitami značně lišila. Třeba kočovné národy mají nižší úrovně smrtelného mezilidského násilí, zatímco éry plné společností zaměřených na drancování a dobývání obsahovaly vyšší úroveň. Dnes je kupříkladu americká kultura mnohem násilnější než většina zemí v Evropě. V Japonsku je zase fyzické násilí poměrně vzácné.

Proč se lidé stávají násilníky

Jak je obecně známo – násilí plodí jiné násilí. Tedy kultury, kde jsou běžné konflikty, budou pravděpodobněji dále využívat násilného jednání a předávat si ho z generace na generaci. Jednoduše je přenášeno jako zajetý systém. Nicméně samozřejmě i v těch nejmírumilovnějších komunitách můžeme najít agresory. Obyčejný člověk se může změnit v monstrum lusknutím prstu, pokud je k tomu donucen okolnostmi. Vzorec pro násilné chování však neexistuje. Právě proto se jedná o komplexní problém.

Obecně víme, že se násilí mnohem snáze páchá, pokud jsou jeho oběti dostatečně daleko – je snazší stisknout tlačítko odpalu jaderné bomby než fyzicky zasadit smrtící ránu. A pokud je vám samozřejmě osoba fyzicky bližší, tím spíše jí nechcete ublížit. Ke genocidě zase dojde poměrně snadno, když hlavní pachatelé dehumanizují, nebo vytváří psychologickou bariéru mezi nimi a osobami jiné rasy či etnika.

Typy násilí

Z historie lze násilí rozdělit na dva druhy agrese: proaktivní a reaktivní. Proaktivní z minulosti souvisí s dobýváním, když je skupina odhodlána vzít si zdroje nebo půdu někoho jiného. Druhý typ, reaktivní agresi, můžeme snadno popsat jako přímou reakci na jinou agresi. Objektivně je dnes menší pravděpodobnost násilí než v dřívějších dobách. Ale neexistuje záruka, že to tak zůstane i do budoucna.

autor: Zuzana P.
foto: Pixabay